Článek
Paní S. S. je cizinkou a v České republice má zatím jen přechodný pobyt. Protože zatím bydlí v nájmu u soukromého majitele a chce se usadit v Česku natrvalo, rozhodla se, že vyřeší své bydlení co nejdříve. Obrátila se proto letos v únoru na pražskou Archer reality.
Realitní kancelář jí nabídla družstevní byt. Ten si paní S. dvakrát prohlédla, a protože jí vyhovoval, uzavřela 25. 2. s RK smlouvu o rezervaci a zaplatila větší část rezervačního poplatku – 60 tisíc korun.
Z rezervační smlouvy plynul pro paní S. závazek uzavřít do necelých dvou měsíců (15. 4.) dohodu o převodu členských práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu. S tím, že pokud by k podpisu smlouvy z její viny nedošlo, propadne rezervační poplatek realitce.
Po podpisu rezervační smlouvy však vyšly najevo dvě důležité skutečnosti, které převod družstevního bytu de facto vylučovaly.
Družstvo nechtělo cizince
První je ta, že podle stanov družstva, které vlastní zmíněný byt, se jeho členem může stát jen státní občan České republiky. Realitka bohužel stanovy opatřila až téměř měsíc po uzavření rezervační smlouvy, přičemž je správně měla mít k dispozici – stejně jako veškeré další podklady týkající se prodávané nemovitosti, – už při nabízení bytu.
Ponechme stranou otázku, zda a do jaké míry je ustanovení stanov v souladu se zákony. Faktem ale je, že by to převod družstevního bytu na cizinku podle všeho velmi zkomplikovalo a zřejmě zcela vyloučilo.
Už na základě této skutečnosti tedy měla realitka otevřeně přiznat, že transakce je vážně ohrožena, a obě strany se měly dohodnout na zrušení rezervační smlouvy a vrácení zaplaceného poplatku.
Druhou důležitou skutečností bylo to, že paní S. až po uzavření rezervační smlouvy zjistila, že vzhledem k tomu, že jde o družstevní byt, je cizinkou a navíc se právě rozvádí, jen stěží může získat od některé banky hypotéku na zaplacení převodu, kterou nezbytně potřebovala. I když měla toto riziko sama předvídat a nejprve si zjistit možnosti financování, i realitka ji měla varovat, že hypotéku sotva získá, a i z toho důvodu rezervační smlouvu s ní vůbec neuzavírat.
I za této situace se ale ještě dala celá záležitost elegantně a rychle vyřešit. Obě strany se mohly dohodnout, že rezervační smlouvu zruší vzhledem k faktické nemožnosti jejího naplnění. Realitka mohla klientce také nabídnout, že jí vyhledá jiný byt, a to v osobním vlastnictví.
Realitka nakonec couvla
Paní S. po zjištění, že uvedený družstevní byt je pro ni nedostupný, požádala o zrušení rezervační smlouvy dohodou, ale realitka chtěla udržet obchod za každou cenu.
Namísto té dosavadní nabídla paní S. novou rezervační smlouvu s prodlouženým termínem na uzavření dohody o převodu členských práv k družstevnímu bytu, a to do 1. října 2013.
Sankce pro paní S. by při nesplnění nové rezervační smlouvy byly ještě tvrdší než u té předešlé. Přitom bylo zřejmé, že ani prodloužení termínu nezmění nic na nemožnosti plnění z rezervační smlouvy.
Poté, co si paní S. vzala na vyjednávání s realitkou na pomoc zkušeného odborníka, realitka ustoupila a rezervační poplatek jí vrátila.
I když tedy klienta finančně nakonec nepoškodila, nic to nemění na tom, že celkově nepostupovala v daném případě správně a profesionálně.