Článek
Senát v čele s Vítem Bičákem v rozhodoval spor prodejce tabáku a smíšeného zboží, který žaloval stát. Prodejce argumentoval zněním krizového zákona, podle něhož je stát povinen nahradit škodu způsobenou krizovými opatřeními.
Jenže soudci upozornili, že nejde vycházet jen a pouze z jazykového výkladu, ale také z historie zákona, účelu a souvislostí s dalšími předpisy. Podle verdiktu tak platí, že ono ustanovení platí pro kompenzaci škod vzniklých při uložené povinnosti.
„Jde zejména o případy, kdy stát uloží konkrétní povinnost jako třeba poskytnutí věcných prostředků či pracovní výpomoc, a při jejím plnění vznikne škoda, kterou běžná náhrada nepokrývá, například poškození věci či úraz,“ vysvětlila mluvčí s tím, že krizový zákon nelze vykládat tak široce, aby zahrnoval i ušlý zisk z důvodu plošných zákazů.
Nejde dokonale vyrovnat dopady
Soudci uznali, že jsou si vědomi tvrdých dopadů na podnikatele i morálního argumentu, že kdo se obětuje pro celek, má být odškodněn. „Soud přesto konstatuje, že pandemie zasáhla celou společnost a dotkla se všech vrstev a že smyslem krizového zákona není, aby soudy zpětně vypořádávaly všechny se všemi a snažily se dokonale vyrovnat dopady krize ve společnosti,“ připomněla mluvčí.
Rozsudek má ale jasné limity a nelze jej vztahovat na všechny covidové spory. Nevztahuje se zejména na odpovědnost státu podle pandemického zákona, náhrady škod způsobené opatřeními obecné povahy ministerstva zdravotnictví, zejména pokud byla pro nezákonnost zrušena správními soudy, ani na jiné typy škod než ušlý zisk z omezení provozní doby.
