Článek
„Rozhovory o strategických tématech státu a jejich praktických souvislostech. Povídáme si s osobnostmi, které mají na základě své expertízy, profese i vzdělání co říct k nejzávažnějším problémům, úspěchům i výzvám dneška. Moderuje Marie Koldinská,“ uvádí Stratkom svůj počin.
Úřadu vlády jej dodává Marek Veverka, smlouva na šest dílů za 174 tisíc korun byla podepsaná 28. května.
„Na základě pozitivních reakcí a dobré spolupráce s panem Veverkou jsme se rozhodli pokračovat další smlouvou na dalších osm dílů, ta byla podepsána 30. července. Podcast je natáčen s jednotlivými hosty, kteří jsou vybráni dle aktuálních témat nebo v souvislosti s tématy s edukativním obsahem,“ uvedl ředitel odboru strategické komunikace státu Oldřich Bruža.
Druhá smlouva má hodnotu 232 tisíc korun. „Náklady na jeden díl jsou 29 tisíc korun i s daní. Cena zahrnuje náklady na studio, osvětlení, kamery, personál a samozřejmě honorář. Dodavatel byl vybrán na základě výběrového řízení,“ poznamenal Bruža.
Podcast je k poslechu na YouTube i Spotify. Sledovanost a poslechovost je podle Úřadu vlády úměrná tomu, že se jedná o začátek projektu a jen s minimální podporou se snaží prosadit mezi etablovanými pořady.
„Na YouTube vidělo šest dílů podcastu zatím necelých sedm tisíc lidí a čísla rostou,“ sdělil Bruža.
Načasování? Úplně špatně
Odbornice na politický marketing z Univerzity Palackého v Olomouci Eva Lebedová míní, že projekt má úplně špatné načasování. Aby měl takový počin smysl, měl být zahájen dřív a navíc postaven úplně jinak.
„Pokud chtěla vláda vzdělat občany v určitých tématech, měla se pokusit oslovit ke spolupráci již etablované podcastery s širším dosahem. Přece cílem informační kampaně je mít dosah. Vláda vyrobila něco, pro co neměla zajištěný odběr. To je od počátku špatně. Draze zaplatila něco, u čehož neměla zajištěný cíl - tedy odběr. To nejsou efektivně vynaložené prostředky,“ řekla Novinkám.
Tu část občanů, která si vyhledává tzv. alternativní zdroje a podléhá dezinformacím, podcast podle Lebedové neosloví. „Takoví lidé nedůvěřují elitám a ničemu, co je spojeno s vládou,“ poznamenala Lebedová. „Toto působí jako snaha zpopularizovat instituci samotnou,“ dodala.
Politolog z Masarykovy univerzity Otto Eibl záměru vlády také nerozumí. „Otázka je, proč mám poslouchat vládní podcast. Jako konzument tu mám na výběr desítky jiných a zábavnějších, které se přitom často zabývají podobnými tématy jako Stratcom,“ poznamenal.
„Ten, kdo spadnul do dezinformační žumpy, tak to poslouchat nebude, nebo si zaťuká na čelo a řekne, že to není pravda. Ten, kdo vnímá, že jsou dezinformace problém, tak si jen potvrdí, že si to myslí správně,“ dodal. „Za mě je to tak, že odbor strategické komunikace by nemusel být tolik vidět, ale měly by být vidět jeho výsledky. Výsledek není, že někdo natočí rozhovor za 29 tisíc korun,“ dodal.
Boj proti dezinformacím chybí
Odborníci však upozorňují, že stát by se měl naučit účinně bránit dezinformacím a podnikat proti nim konkrétní kroky. „V míře odolnosti populace odolávat dezinformacím na tom česká společnost není dobře,“ varoval expert na politický marketing Karel Komínek.
Pokládá proto za správné, že chce Úřad vlády společnost vzdělávat i formou podcastů. Ty by ale měly být jen jednou součástí rozsáhlejší informační kampaně. „Musíte se soustředit na různé komunikační kanály, aby se vám podařilo oslovit všechny skupiny obyvatel,“ dodal.
Nárůst dezinformací ve veřejném prostoru zaznamenala už předchozí vláda Andreje Babiše (ANO) v době koronavirové pandemie. Další „boom“ následoval po vypuknutí války na Ukrajině.
Pojem „dezinformace“ znamená šíření záměrně nepravdivých informací vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají.
Dezinformační obsah často nepodkopává autoritu jen jednoho konkrétního politika nebo strany, často chce vyvolat nedůvěru vůči všem médiím, vůči politickému systému či samotné demokracii.
