Článek
Při pohledu na vojenské kapacity je zřejmé, že Poláci jsou uvnitř V4 samostatnou kategorií. Mají nejvíce vojáků i těžké vojenské techniky a jejich obranné výdaje se přibližují 5 % HDP, což je přitom hranice, které se státy NATO zavázaly dosáhnout v roce 2035.
„Polsko hraje vlastní dlouhodobou hru, a to nejen v regionu, ale i v celé Alianci,“ konstatuje Jakub Landovský, šéf Aspen Institutu a bývalý velvyslanec Česka při NATO. Podle něj mají Poláci nejen jasný plán, jak zbrojit, ale i širší představu o směřování ekonomiky. Ta je navíc dnes už větší než česká, slovenská a maďarská dohromady.
„Je zajímavé, že Polsko je schopné samo vyrábět významnou část své těžké techniky. Příkladem mohou být bojová vozidla pěchoty Borsuk (Jezevec) a Rosomak, která dominují v polské armádě,“ míní Landovský a dodává, že kdo ví, co chce, bývá často schopen toho i dosáhnout.
Nejde přitom jen o počet vojáků či objem těžké techniky. Studie Polsko popisuje jako hlavní pozemní opěrný bod NATO na východním křídle a zároveň jako klíčový logistický uzel pro přesuny sil a materiálu dál na východ. Je tak státem, na který navazuje i širší alianční plánování.
Zbývající tři státy V4 trpí následky dlouhodobého podfinancování armády, i když také ony od roku 2022 obranné rozpočty zvyšují. Jenže - jak ukazuje graf - daleko pomaleji.
Za nejslabší článek V4 autoři studie označují Slovensko. Podle slovenského generálporučíka v záloze Pavla Macka ale materiální situace slovenské armády není katastrofální. Poukázal i na rozběhnuté zbrojní zakázky. Problém však vidí ve zranitelnosti země vůči ruským dezinformacím.
„Je jedno, jakou máte výzbroj, když politická reprezentace nemá vůli vůbec vnímat, že existuje taková hrozba. A není schopna na ni nějak reagovat,“ vysvětluje Macek s tím, že právě to je hlavní problém Slovenska.