Článek
V tzv. Istanbulské úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců.
Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, by ji musel ratifikovat Senát a Sněmovna a podepsat prezident. Protože Senát ratifikaci neschválil, nemá už smysl, aby o ní jednala Sněmovna.
Normu přitom přišel do Senátu hájit i prezident Petr Pavel a k přijetí vyzývali i další politici. Senátoři o ní jednali sedm hodin a už od začátku bylo jasné, že hlasování bude těsné.
Přílišný spěch, nastínil Fiala důvody odmítnutí Istanbulské úmluvy
Návrh podle hlasování podpořili především členové senátorských klubů Starostů a SEN21 s Piráty spolu s 11 členy klubu ODS a TOP 09 a jednotlivci z dalších frakcí. Proti byli většinově lidovečtí senátoři, členové klubu ANO a SOCDEM s 15 členy klubu ODS a TOP 09 a všemi třemi nezařazenými senátory.
Odpůrcům vadil gender
Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.
Odpůrci úmluvy se vůči normě vymezovali především kvůli tomu, že pracuje s pojmem gender. Skrytě prý narušuje tradiční strukturu rodiny. Považují ji za nadbytečnou, protože násilí na ženách řeší české právo.
Podporovatelé naopak poukazují na to, že násilí na ženách se v Česku netrestá dostatečně a soudy jsou často k násilníkům shovívavé.
To, že Česko smlouvu neratifikuje, neznamená, že se jí nebude řídit, závazné pro zemi budou pasáže, které spadají pro pravomoci EU.
Istanbulská úmluva
Přesným názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí byla přijata Výborem ministrů Rady Evropy v roce 2011. V platnost vstoupila v roce 2014 poté, co ji ratifikovalo 10 zemí.
Členské státy EU již přistoupení ke smlouvě v červnu 2023 schválily, a smlouva se tak stane závaznou i pro Česko ve věcech spadajících do pravomoci EU bez ohledu na to, zda ji země ratifikuje, či nikoliv.
ČR smlouvu podepsala v roce 2016. Vláda ratifikaci projednala až v roce 2023 s kladným stanoviskem. Pokud Sněmovna i Senát vysloví s ratifikací souhlas, prezident ji ratifikuje. V případě, že ratifikace nebude schválena, bude smlouva pro ČR závazná jen částečně.
Proti úmluvě se vymezují konzervativní a katolické kruhy, které smlouvu, řešící domácí násilí a násilí na ženách, považují za nadbytečnou. Nezamlouvá se jim mimo jiné to, že materiál pracuje vedle pohlaví i s genderem, který chápe jako společensky ustavenou roli, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže.
Ministr: je to mezinárodní ostuda
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) označil rozhodnutí Senátu za „mezinárodní ostudu“.
„Fakt mě to štve a mrzí, protože dáváme ženám a dívkám velmi špatný signál, že nepovažujeme za potřebné chránit oběti domácího násilí,“ uvedl.
Bohužel Istanbulská úmluva neprošla Senátem. Mrzí mě, že se u nás z Istanbulské úmluvy udělal strašák "tradičních" českých rodin a i přes velké úsilí podporovatelů úmluvy se už kormidlo nepodařilo otočit. Je to mezinárodní ostuda. Fakt mě to štve a mrzí, protože dáváme ženám a…
— Martin Dvořák 🌈 (@_MartinDvorak) January 24, 2024
Úmluva proti násilí nesmí projít, zní ze Senátu. Hlasování bude zřejmě těsné
