Hlavní obsah

Co dělat při střelbě? Uteč, schovej se, bojuj, radí expert

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Odhalit střelce, který neudělá chybu před útokem, je podle bezpečnostního analytika Otakara Foltýna extrémně těžké. Poznat, že něco není v pořádku, mělo primárně jeho okolí a nahlásit to. Foltýn v rozhovoru pro Novinky zároveň odmítl, že by se kvůli tragickému čtvrtečnímu útoku na pražské Filozofické fakultě, při němž 24letý student zavraždil 14 lidí a více než dvě desítky zranil, měly zavádět plošně bezpečnostní rámy. Cestou by mohla být větší osvěta, co dělat. Nejúčinnější je podle něj si zafixovat matrici: uteč, schovej se a bojuj.

Foto: Novinky

Otakar Foltýn.

Článek

Je možné nějak takovýmto incidentům předcházet nebo jim účinně zabránit?

Jenom extrémně obtížně, protože v tomto případě se prostě jedná o psychicky narušeného tzv. vlka samotáře, u kterého je vlastně jenom otázka náhody, jestli ho někdo odhalí, pokud neudělá nějakou chybu při přípravě a získávání zbraní nebo při komunikaci. Skutečné síto by mělo být v případě u jeho nejbližších příbuzných. V momentě, kdy vidí, a v tomto případě museli lidé kolem něj vidět, že má psychické problémy, tak ti, kteří věděli, že zároveň má zbrojní průkaz, tak minimálně v tento okamžik měli zasáhnout a oznámit to.

Je to úplně stejné, jako když váš příbuzný začne špatně vidět, tak ho přece nenecháte řídit auto.

Střelec z fakulty možná zabil i muže a kojence v Klánovicích, uvedla policie

Krimi

Takže podle vás selhala kontrola v jeho nejbližším okolí, jestli to tak lze nazvat?

Nepochybně selhalo i jeho nejbližší okolí, příbuzní, přátelé a podobně, ale hovořit v tomto případě vyloženě o selhání je velmi těžké. Lidí s psychickými problémy je poměrně velké množství, a ne vždy to okolí správně vyhodnotí. Nemluvil bych tedy asi úplně o selhání, ale pravděpodobně příležitost, kdy ho bylo možné odhalit, byla v jeho nejbližším okolí.

Představa, že státní orgány dokonale sledují každého jednotlivce, je samozřejmě naprosto nereálná. To není možné.

Máme policisty, kteří analyzují a monitorují internet. Mohla tomu policie zabránit, mohla to zachytit?

V žádném případě bych tady neobvinil policii, že si toho měla všimnout. To pochází z laické představy, že je možné internetové prostředí dokonale monitorovat. To prostě možné není.

U lidí s řekněme agresivní rétorikou a idiotů, kteří agresivním způsobem komentují včerejší tragédii, tak ani tyhle všechny nemůžete dokonale sledovat. Tedy představa, že relativně velmi omezené policejní kapacity při monitoringu informačního prostředí můžou odhalit každého takového člověka, reálná není.

A neměl by se tedy navýšit počet kyberpolicistů?

Samozřejmě se tím čím dál více policistů bude muset zabývat, ani ne tak kvůli takovýmto tragédiím, ale prostě proto, že se velká část kriminality přesouvá do kybernetického prostoru. Jestli se má někde navyšovat, tak v této oblasti. V žádném případě bych ale z toho nijak neobviňoval policii, že něco zanedbala. Nemyslím si to.

Ta tragédie nekončí tím, že se stala. Zásadní problém je v tom, že toto je extrémně emocionální záležitost, která je až archetypální z hlediska toho, jak to náš mozek vnímá. Je tam kombinace masové vraždy, střelných zbraní, mrtvých dětí a intenzivního násilí. V krátké době na to mozek reaguje velmi emotivně a toho zneužívají potom různí dezinformátoři, kreténi, kteří chtějí získat pozornost, ale mnohdy i zahraniční aktéři, kteří chtějí snížit důvěru českých občanů vůči vlastnímu státu.

Psycholog: Okolí by nemělo přeživší masakru nutit, aby o svých zážitcích mluvili

Domácí

Je proto důležité věřit českým institucím. Čeští policisté a čeští zdravotníci tam opravdu dali všechno, co dokážou, a dělali to srdcem. Zaslouží si nejen ocenění, ale i naši důvěru. Pokud by se, nedej bože, něco takového stalo v budoucnosti a nedošlo by k vysvětlení dezinformací, tak lidé nebudou důvěřovat policii, která potřebuje jejich důvěru, aby tu situaci zvládla.

Střelec držel legálně několik zbraní. Neukazuje to na nějakou nedostatečnou zbraňovou legislativu nebo nedostatečnou prověrku žadatelů o zbrojní průkaz? Lze vůbec rozpoznat, že ten daný žadatel nebo ten držitel průkazu může mít takové sklony?

Samozřejmě že součástí toho screeningu při žádosti o zbrojní průkaz je i zpráva od lékaře. V případě, že ten lékař má pochybnosti, tak může toho člověka odeslat na psychotesty. Nepochybně teď bude spousta diskusí o tom, jestli jsou psychotesty na místě, nebo ne, respektive jak často se mají dělat, jestli jednou za deset let, jednou za pět let u všech, nebo jenom tam, kde to určí lékař. To je samozřejmě otázka, ale asi bych to ponechal na odbornících.

Dokonalá ochrana měkkých cílů, což jsou všechny cíle mimo těch chráněných, by znamenala, že budete žít v koncentračním táboře.

Obecně je česká legislativa na držení zbraní legislativně poměrně kvalitně propracovaná. Já bych jenom na něco upozornil - a možná, že to je i velmi dobrý příklad, který je docela dobrá mediální zkratka. To, že se u člověka, který se do té doby chová úplně normálně, což byl zřejmě případ tohoto studenta, jelikož byl poměrně inteligentní, oceňovaný, s dobrými výsledky, rozvine nějaká psychická choroba, tak to neznamená, že na to bylo možné před pěti lety přijít. Před pěti lety byl ten člověk pravděpodobně úplně zdráv.

Lidi nezabíjejí zbraně, lidi zabíjejí lidé, kteří mají v rukou zbraň. Nepochybně si vaši čtenáři vybaví případ Olgy Hepnarové. Ona vlastně udělala velmi obdobnou věc a provedla to nákladním automobilem. Úplně stejně bychom se tak mohli bavit o tom, jestli zakážeme automobily, nebo jestli všem řidičům automobilů budeme dávat psychologické testy. Asi bych pár dní počkal s rychlými soudy a pak se můžeme bavit o nějakých legislativních opatřeních.

Ve veřejném prostoru se opět také otevírá debata o ochraně tzv. měkkých cílů. Chráníme je dostatečně, nebo by se mělo něco změnit? Nenastal třeba čas na bezpečnostní rámy na univerzitách, ve školách nebo obecně ve veřejných budovách?

Jsem z bezpečnostního prostředí a rámy procházím několikrát denně. Pokud byste měli takto vysoký stupeň ochrany v běžném civilním životě, tak vám garantuji, že si na to podstatně více lidí bude stěžovat, že je to obtěžuje a omezuje. A měli by pravdu. Nemluvě o tom, že reálný bezpečnostní přínos by nebyl nijak velký.

Masakr na Filozofické fakultě je nejtragičtější střelbou v historii Česka

Evropa

Pokud si vezmeme konkrétní příklad ze včerejška, tak si představte, že by na filozofické fakultě byly bezpečnostní rámy. V tom případě by útočník neprocházel bezpečnostními rámy, vůbec by tam nešel, šel by na Staroměstské náměstí, do Rudolfina, prostě kamkoliv, kde nejsou. A úplně všude být nemohou.

Laici mají velmi často představu, že bezpečnostní opatření lze gradovat donekonečna. Takže když máte dost prostředků, tak můžete bezpečnost zajistit stoprocentní. Ne, to možné není. Vždy musíte velmi důsledně vyvažovat normální svobodný život a bezpečnostní opatření. Dokonalá ochrana měkkých cílů, což jsou všechny cíle mimo těch chráněných, by znamenala, že budete žít v koncentračním táboře. To prostě možné není a dokonalá ochrana měkkých cílů neexistuje.

Neutíkejte k němu, ale neutíkejte ani přímo od něj, protože pak se mu dobře míří.

Když tedy podle vás nejsou rámy řešení, je na místě nějaká větší osvěta? Měli bychom třeba jako v USA trénovat studenty, pedagogy, obecně veřejnost na podobné situace a mít nějaký krizový scénář?

Do jisté míry to v rozumném rozsahu určitě neuškodí. Základní matrice v takovémto případě je opravdu v zásadě velmi jednoduchá. Pokud se něco takového stane, tak platí: uteč, schovej se, bojuj.

Pojďte to rozvést.

Pokud je možné se schovat a nevidíte útočníka, tak zřejmě on nevidí vás. Můžete se schovat, zamknout se, zatarasit dveře. Tím ho zároveň zpomalujete, a tím vlastně pomáháte všem ostatním, protože může ztratit čas tím, že se někam dobývá. Toho může využít policie.

V případě, že jste se nemohli nikde zabarikádovat nebo schovat a toho útočníka vidíte, pravděpodobně vidí on vás, tudíž utíkejte. Neutíkejte k němu, ale neutíkejte ani přímo od něj, protože pak se mu dobře míří. Utíkejte někam do strany, využívejte přirozeného krytu, pohybujte se. Většinou to nejsou profesionální střelci, kteří by byli schopni zasahovat pohybující se cíle s dokonalou přesností.

Rakušan k útoku: Je to něco, čeho se všichni děsíme. Těžko se tomu předchází

Domácí

A pokud z nějakého důvodu nemáte kam utéct a je natolik blízko u vás, tak bojujte. Použijte jakýkoliv předmět, hoďte ho po něm, motivujte ostatní, aby dělali totéž. Může to být židle, hasičák, cokoliv. Pokud vás to udělá víc, máte pořád větší šanci, než kdybyste nedělali nic.

Toto je velmi jednoduchý návod, který je možné vysvětlit během deseti minut, ale pokud chcete opravdu funkční způsob schopnosti reagovat krizích, naučte lidi první pomoc. Nejenom to, že zastavíte tepenné krvácení, ale i to, že zvládnete situaci například při dopravní nehodě, protože to základní pravidlo zní zabezpečit sám sebe, abyste nebyl ohrožený, zabezpečit ostatní, aby oni nebyli ohrožení, a pak je ošetřit. Tím se získá nějaký stupeň schopnosti zvládat krizovou situaci.

A to se právě může hodit i v podstatně méně pravděpodobném případě teroristického útoku nebo střelce. První pomoc minimálně jednou, dvakrát budou muset pravděpodobně poskytnout v životě všichni. Šance, že potkáte šíleného střelce, je limitně blízká nule. Když se to ale stane, snažte se uvažovat racionálně. Vzpomeňte si na matrici schovej se, uteč, bojuj. Nic lepšího není.

Extrémní násilí v dosud bezpečném Česku roste

Evropa

Reklama

Výběr článků

Načítám