Článek
Proto to s ním dopadlo, jak to dopadlo. Aby té smůly neměl málo, začíná i ta první židle mít vyviklané nohy.
V KDU-ČSL vládne očividně nervozita z budoucího osudu bývalého předsedy. Podle mínění stranické většiny se pravděpodobně nachází tam, kde by neměl být, a není tam, kde by mu to více slušelo.
Svobodovi je málo platné, že je celkem úspěšným ministrem zahraničí a že s předsedou vlády proplouvali mořem zahraniční politiky vždy na jedné lodi. Politická logika je neúprosná. Člověk, který prohrál boj o funkci ve své straně, který v ní ztrácí podporu a tedy vliv na její řízení, působí dosti exoticky na místě místopředsedy koaliční vlády, kde stranu reprezentuje a symbolizuje volební výsledek lidovců. Na delší dobu je prostě neudržitelné, aby zásadní jednání v rámci koalice vedli Špidla a Mareš s mužem, vybaveným tak den ze dne slábnoucím mandátem. Zásadní rozhodnutí se musí stejně projednávat s předsedou Kalouskem, a Svoboda proto připomíná příbor na ryby, když ryby na jídelníčku chybějí.
Normální by bylo, kdyby se Miroslav Kalousek stal místopředsedou ve Špidlově vládě. Významná část politické reprezentace je o tom určitě přesvědčena, a teď jen vládnou rozpaky, jakým způsobem to udělat. Zatím to vypadá, že flexibilní předseda lidovců nebude mít problémy vycházet se sociálně demokratickým premiérem. Jeho pozice mimovládní má sice také své přednosti, ale dlouhodobě je neudržitelná. Mohu zatím jen hádat, zda pro lidovce ve vládě bude výhodnější resort zemědělský, nebo hospodářský; tohle jistě nebude neřešitelný problém.
Co však s Cyrilem Svobodou? Jeho pádem z čela strany se pravděpodobně stranické půtky vyčerpaly. Pro Kalouskovy a Kasalovy lidovce by asi bylo zbytečné dorážet vnitřního protivníka ležícího na zemi. Konec konců jde o matadora zahraniční politiky, kterých ta strana (ale ani celá koalice) zase nemá tolik. Bylo by jistě elegantnější ho uklidit do "bruselského exilu". Svobodovi se to líbit může i nemusí, ale smířit se s tím asi bude muset.
Měl by ostatně jednu výhodu: ze své evropské kanceláře by mohl nerušeně kontrolovat, zda jeho následovník doma dovede usedět dvě politické židle lépe než on.
PRÁVO 5. prosince