Pořád na to myslíme. Že do třídy někdo vtrhne, shodují se studenti filozofické fakulty

„Vrátit se bylo divné. Ten úplně první den bylo poznat, že věci nejsou v normálu a že se něco dělo. Kolem chodili zdravotníci a občas to někdo neunesl. Bylo ale fajn ty lidi zase vidět a bylo vidět, že oni rádi vidí vás. Teď je to stále chvilkami divné,“ popsala Novinkám studentka bohemistiky.

Právě sídlo jejího ústavu ve čtvrtém patře hlavní budovy na Palachově náměstí bylo tragédií zasaženo nejvíce. Ve stejném patře sídlí také Ústav hudební vědy, kde studuje Adam.

„Protože se to našeho ústavu dotklo opravdu hodně a protože jeden z našich vyučujících pracuje v Klementinu, domluvil nám dočasné zázemí tam, a výuku máme tedy kompletně přesunutou,“ popsal Novinkám.

„V hlavní budově na Palachově náměstí jsem od střelby nebyl. Mám jeden předmět v Celetné a tam si připadám stále bezpečně. První týdny výuky mě napadaly myšlenky, kam bych utekl, kdyby k něčemu došlo,“ uvedl.

Obavy tam, jak popsala Novinkám, pociťovala například studentka učitelství dějepisu. „Paradoxně mě mnohem víc než návrat do hlavní budovy zasáhl lednový návrat do budovy v Celetné. Tam jsem měla strach. Ještě, jak tam jsou skleněné dveře, tak jsem si říkala: ‚Teď by mohl někdo přijít a vystřílet to tady.‘ Na Palachovi už to bylo lepší, protože to byl návrat do normálu. Zase tam byly ty hloučky studentů čekající na hodiny a ti učitelé a tak,“ svěřila se.

Rozporuplné pocity vylíčil posluchač z anglistiky: „Návrat byl v něčem snazší, než jsem si myslel. Člověk má pocit, že se vlastně nic nestalo, protože všechno vypadá jako dřív. Jenom ve třídě se neubráním myšlenkám, co bych dělal v případě, že by sem někdo vtrhnul a začal střílet. Kudy bych utekl, kam bych se schoval, případně co bych po něm mohl hodit. V každé třídě je to jiné, takže to člověka nutí se nad těmi extrémními scénáři zamyslet pokaždé.“

„Během seminářů a přednášek se občas přestanu koncentrovat a přemýšlím, jestli neslyším divné zvuky nebo jaké to tehdy mohlo být. V člověku hrkne, i když někdo přijde do hodiny třeba o dvacet minut později,“ sdělil Novinkám.

Podle něj je uklidňující, že vše působí jako dříve, zároveň to ale navozuje znepokojující dojem, že se moc nezměnilo a že se to může opakovat. Děkanka fakulty tento týden oznámila řadu bezpečnostních opatření, která by tomu měla zabránit. Ta zahrnují především školení reakcí na krizové situace nebo první pomoci, přestavbu vrátnice a další kroky, které vzejdou z podrobné bezpečnostní analýzy. Zamítnuta naopak byla instalace bezpečnostních rámů.

I anglista připouští, že bezpečnostní rámy by bezpečnost nezajistily. „Souhlasím, že rámy by byly nesmysl vzhledem k tomu, kolik lidí tam chodí a kolika lidem začíná výuka ve stejnou chvíli. Když si ale může člověk koupit hromadu zbraní a s nimi vystřílet nějaký objekt, tak by to spíš chtělo zamezit tomu, než jen rámy navozovat pocit bezpečí,“ domnívá se.

Rozhodnutí školy neinstalovat bezpečnostní rámy rovněž ocenila studentka učitelství dějepisu. „Bylo by to neefektivní a bylo by to za cenu opruzu pro nás všechny i za cenu jistého omezování svobody,“ uvedla.

Za adekvátní navrhovaná opatření považují i ostatní studenti, ale chtěli by je mít aplikovaná rychleji, než plánuje fakulta. Ke školením by totiž mělo dojít až na podzim a celé uvádění bezpečnostních kroků do provozu je rozplánováno na období tří let.

„Nedovedu si představit, jak by to mělo vypadat jinak. Jen je nešťastné, že se to všechno spustí až za tak dlouho. Ale s tím se asi nedá nic dělat,“ povzdechla si studentka bohemistiky.

Za adekvátní je má i Adam, byť by je chtěl také dřív. „Rozhodně jsem za předělání vrátnice, protože už když jsem do té školy prvně přišel, tak jsem si říkal, že odtamtud toho vrátní pravděpodobně moc nevidí a nemají dostatečný přehled. Nějaká opatření v podobě rámů bych uvítal, ale chápu, že je to možná nerealizovatelné. Školení vítám určitě,“ uvedl.

Za nešťastnou kromě načasování opatření považují někteří studenti i komunikaci fakulty. K těm patří i posluchač anglistiky, jenž jako příklad uvádí reakci fakulty na hrozbu z minulého týdne, kdy několik škol obdrželo vyděračský e-mail s pohrůžkou střelby.

„Přišel nám zmatený e-mail: ‚Bezprostřední nebezpečí skutečně nehrozí. Budeme vás průběžně informovat. Policie ČR je na místě a v úzkém kontaktu s vedením UK.‘ My jsme přitom ani nevěděli, co se děje. V e-mailu také stálo, že se to týká zejména objektů v Celetné. To mi přišlo vzhledem k minulým událostem dost nešťastné a nevěrohodné. Zároveň na hlavní budově žádná policie nebyla. Minimálně žádná, která by byla vidět,“ uvedl.