Obrovská vlna solidarity. Muž, který se nedokáže pohnout, získal od lidí 8,5 milionu na dům

Dům s malou zahrádkou se nachází v nové řadové výstavbě na okraji ostravského sídliště Dubina. Honza zde bude žít spolu se svou nemohoucí matkou a se sedmdesátiletým otcem, který se o oba stará. V sobotu se v novém domečku sešli všichni, kteří se o vybudování bydlení zasloužili a kteří rodině dlouhodobě pomáhají.

Honza, stejně jako jeho rodiče, jen stěží skrývali své dojetí z toho, že budou moci konečně žít v důstojných podmínkách.

Vzácnou nemoc Honzovi diagnostikovali už po půl roce jeho života. Ruce i nohy má ochrnuté, takže je zcela upoután na lůžko a odkázán na pomoc svého starého otce. Po mentální stránce je zcela v pořádku, je velmi inteligentní a všechno kolem sebe vnímá.

Až doposud rodina bydlela v 9. patře ostravského paneláku, který se Honzovi stal i vězením, protože ven na čerstvý vzduch se mohl dostat jen několikrát do roka. „Teď po 36 letech konečně budu moci vyjet na vozíku ven. Nedokážu najít slova, kterými bych vyjádřil svůj vděk,“ řekl.

Jeho osud nebyl lhostejný mnoha lidem, včetně čtenářů Novinek a deníku Právo, kteří na nové bydlení přispěli. Ve veřejné sbírce, kterou zorganizoval Nadační fond Patříme k sobě Oli, se sešlo neuvěřitelných 8,5 milionu na výstavbu domu, v němž teď bude žít a díky moderní technice bude moci vyjíždět pravidelně i na zahradu.

„Honzík byl do svého půl roku úplně zdravý. Ještě tehdy jeho dětská lékařka říkala manželce, že je to kluk jako buk, že je v pořádku. A pak jsem se jednou vrátil z odpolední směny a našel doma plačící manželku, protože Honzík zeslábl, neudržel ani hlavičku,“ popisoval Vavřík již dříve deníku Právo svůj smutný příběh.

Diagnóza SMA přišla vzápětí. A i když se manželé snažili pro syna najít ty nejlepší lékaře, zvrátit vývoj nemoci nedokázali. Genová terapie, která dnes zpomaluje zhoršování nemoci u dětí, tehdy ještě nebyla vyvinuta.

„Moje paní byla po narození syna hrozně aktivní. Snažila se najít pomoc, vytelefonovávala lékaře, protože někde četla, že by snad mohli pomoci v USA. Ale tak ji to pohltilo, i ta všední každodenní péče, že vyhořela. Přerostlo jí to přes hlavu, dostala těžké deprese, vyčítala si to… Až se dostala tam, kde je teď, že jen leží,“ řekl pan Vavřík.

Rodině nakonec pomohl nadační fond Patříme k sobě Oli, který založili rodiče malého Oliverka, trpícího stejnou chorobou jako Honza. Na transparentním účtu loni zahájili pro Vavříkovy sbírku na bezbariérový dům.

Pozemek na dům se rozhodla zdarma poskytnout stavební firma RD Styl, která ho nakonec i postavila. Dům je nyní ve vlastnictví nadačního fondu. Poté, co v něm rodina dožije, ho fond poskytne k využití někomu dalšímu s podobným postižením.

Svoji roli v tomto projektu mají také Andělé Stromu života z Nového Jičína, kteří budou rodině nápomocní v rámci svých sociálních a zdravotnických služeb. Budou také úzce spolupracovat s Nadačním fondem Patříme k sobě Oli.

„Posláním nadačního fondu je také pomoc ostatním potřebným a vybudování zařízení pro handicapované a jejich rodinné příslušníky – přesně tak jak bylo přáním pana Vavříka, který všechny tyto myšlenky uvedl prvotním impulsem v pohyb,“ uvedl zakladatel nadačního fondu Bohumil Kovalský.