Článek
Zatímco soudy měly dosud za to, že takového rodiče nelze nutit, aby dětem věnoval více času, podle Ústavního soudu by taková možnost neměla být vyloučena.
Konstituční tribunál také dodal, že neochotní rodiče by se mohli dočkat toho, že by soudy mohly taková rozhodnutí vynucovat. Ne snad, že by soudní úředníci naháněli rodiče a proti jejich vůli je přiváděli za dětmi. Šlo by o finanční postihy.
Senát se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou se případem zabýval na základě stížnosti matky čtyř dětí. Ta se po svém expartnerovi domáhala, aby s dětmi trávil více času, zejména pak v období prázdnin, kdy je těžké skloubit práci a péči i děti. Otec sice nevylučoval, že by s dětmi mohl být častěji, nechtěl se ale k ničemu soudně zavazovat.
Nelze se jen vyplatit alimenty
Soudy matčinu snahu odmítly s tím, že rodiče nelze ke styku s dětmi nutit, i když péče a výchova jsou součástí rodičovské odpovědnosti, tedy práv a povinností k dítěti. Žena se pak se stížností obrátila na Ústavní soud a argumentovala, že rodičovskou odpovědnost nelze aplikovat pouze v otázce vyživovací povinnosti, což by umožnilo rodičům, aby se „vyplatili“ z povinnosti osobně o vlastní děti pečovat.
Ústavní soud sice matčinu stížnost zamítl, neboť poukazovala na porušení nikoli svých práv, nýbrž práv dětí, avšak vyjádřil se k problému v obecné rovině.
Kontakt s dítětem je právem i povinností
Důvodem zamítnutí bylo to, že matka neměla právo podávat za děti ústavní stížnost, to mohl udělat kolizní opatrovník, jenž ale možnost nevyužil. Ostatně samy děti nevnímaly otcův postoj jako porušení svých práv a rodičům přes kolizního opatrovníka vzkázaly, aby se už normálně domluvili.
Senát Ústavního soudu tak konstatoval, že není obecně vyloučeno, aby justice stanovila povinnost rodiče stýkat se s nezletilým dítětem, pokud je k tomu rodič způsobilý a pokud je to v nejlepším zájmu dítěte. Styk s dítětem je totiž nejen právem, ale i povinností rodiče.
„Mimo to je třeba vzít v úvahu, že rodič, který si dítě nepřevezme, je vůči pečujícímu rodiči povinen k náhradě újmy, například zmařené výdaje na plánovaný ‚volný čas‘ pečujícího rodiče,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu.
