Místo doléčení čekala ženu další zátěž. Kdo vydá drahý lék?

„Maminka byla loni na operaci kyčle, po propuštění ze soukromé nemocnice jí řekli, aby si vyzvedla od praktika lék Xarelto na ředění krve. V nemocnici jí ale sdělili, že někteří lékaři tento lék neradi přede­pisují, protože je nákladný. Praktik pak skutečně odmítl lék předepsat s tím, že je moc drahý,“ svěřila se Markéta Právu.

Přitom, jestliže je pacient propuštěn ještě před dokončením medikace, nemocnice je povinna zajistit mu potřebné množství léků na doma, obvykle aspoň na tři dny. Poté je na praktickém lékaři, aby pacientovi lék předepsal, pokud to není omezeno předpisy, kdy určité léky smí předepsat jen specialista.

Pacienti však často nevědí, že takové omezení vůbec existuje. Obrátit se tak musí zpátky na propouštěcí ambulanci v nemocnici. A to bez pomoci příbuzných nedoléčený pacient nezmůže.

Podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky mohla v případě Markétiny maminky nastat potíž právě kvůli preskripčnímu omezení. „Praktický lékař může lék předepsat, pouze pokud k tomu má oprávnění. Když předepíšu lék, který pacientovi napsat nemůžu, může ho po mně chtít pojišťovna uhradit,“ sdělil Právu Šonka. „Xarelto je přesně ten lék, který praktik předepsat nemůže. To může pouze specialista, v tomto případě ortoped,“ vysvětlil.

Mluvčí Oborové zdravotní pojišťovny (OZP) Nicol Lenertová Právu potvrdila, že cenové limity pro praktiky pojišťovny nestanoví. „Zdravotní pojišťovny hradí předepsané léčivé přípravky v souladu s pravidly pro jejich úhradu, stanovenými

SÚKL, žádná vlastní omezení nad rámec obecně platných si nejsou oprávněny nastavovat. Případ, kdy pojišťovna lék neproplatí kvůli vysoké ceně, by neměl nastat,“ uvedla na dotaz Práva Lenertová.

Zodpovědný za následnou péči o pacienta je specialista podle typu onemocnění. Praktik by jistě měl vědět o hospitalizaci a péči v nemocnici a mohl by být pacientovi nápomocen, protože ho zná už léta, tedy nejlépe.

Podle Šonky je postup zmíněný v příběhu opravdu nešťastný, ale chybu vidí v nemocnici. „Role praktika nastává pouze ve chvíli, pokud pokračuje v další léčbě. Tohle jsou případy, kdy by měl pacienta přebrat specializovaný lékař. Ten by se měl o to postarat. To, že to někdo přenáší na praktika, je nešvar a je to zbytečné honění pacienta systémem. Tohle je chyba na straně nemocnic,“ řekl Šonka.

Rodina z našeho příběhu nezažila komplikace po návratu z nemocnice poprvé. Do podobných problémů jako její maminka se totiž dostala i sama dcera Markéta.

„Loni jsem měla covid a oboustranný zápal plic. V nemocnici mi dávali kortikoidy. Nevěděla jsem, jestli je mám brát dál i po propuštění. Po návratu z nemocnice jsem potřebovala plicaře, tak jsem se hlásila u své praktické lékařky. Ta mi ale řekla, že si ho mám sehnat sama,“ vylíčila Právu.

Podobné případy, kdy dochází k nedorozuměním mezi pacienty a lékaři, nejsou ojedinělé. „V některých případech jde tento systém proti potřebám pacientů i specializované péče, v celkovém pohledu však zřejmě funguje,“ řekla Právu ředitelka centra Amélie pro onkologické pacienty Michaela Čadková Svejkovská.

Pacientské organizace i praktik Šonka v takovýchto případech doporučují obrátit se na propouštěcí ambulanci nemocnice.

Markéta i její matka nakonec svůj problém vyřešily. Maminka se obrátila zpět na nemocnici, kde jí potřebný lék Xarelto předepsali bez problémů. Markéta si pak přes svého známého sehnala pneumologa a změnila praktickou lékařku. Zdraví obou by ale jistě prospělo, kdyby se vše vyřešilo bez zbytečných komplikací.