Článek
Podnikatel naposledy neuspěl u soudů s návrhem na snížení výživného na dva tisíce měsíčně, případně úplného zrušení této povinnosti. Dokazoval přitom, že měl nehodu, má příjem jen z invalidního důchodu a vůbec celé jeho zemědělské podnikání prý jde od desíti k pěti. K tomu si stěžoval, že po něm jde exekutor právě kvůli neplacení výživného, a k tomu poněkud nelogicky přidal, že musí platit velké daně z rozsáhlého majetku.
Soudy ovšem o svých neutěšených majetkových poměrech nepřesvědčil. Justice sice uznala, že po dopravní nehodě skutečně musel na operaci a rehabilitaci, ovšem nic z toho jej nijak neomezuje v podnikání.
V byznysu má sice problémy, ale jen kvůli tomu, že nedodržoval podmínky týkající se pěstování plodin, což jde ovšem jen na jeho vrub. Vedle majetku za desítky milionů soudy uzavřely, že mužova životní úroveň odpovídá nejméně výdělku 120 tisíc korun měsíčně.
Ústavní soud o své mizérii nepřesvědčil
Proti tomu se podnikatel bránil stížností k Ústavnímu soudu. Vyměřené výživné označil za „dlouhodobou devastaci jeho majetku“, soudy prý jeho majetek jen víceméně odhadly a nechtějí vidět, že je osobou invalidní, těžce nemocnou a zatíženou řadou exekucí. Rozhodnutí soudů má pro něj podle stížnosti nenahraditelné a nevratné následky, způsobuje mu další exekuce a prohlubuje jeho zdravotní a sociální újmu.
Na senát se soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem ale taková litanie neudělala dojem. „Stěžovatel byl po určitou dobu v pracovní neschopnosti následkem úrazu, nemá však žádné trvalé následky a případná zdravotní omezení nijak neovlivňují výkon jeho podnikatelské činnosti,“ napsal Ústavní soud do rozhodnutí, které v těchto dnech zveřejnil.
„Soudy majetkovými poměry stěžovatele řádně zabývaly a jejich závěry o výši výživného byly dostatečně odůvodněny poukazem na vlastnictví stěžovatele k desítkám nemovitostí a jeho podnikání,“ dodal Hulmák.