Lebeda: Vláda dobře věděla, že penzijní novela nebude platit v září

Prezident Pavel sklízí kritiku za to, že podepsal penzijní novelu o den později, než chtěla vláda. Ta si přála, aby novela začala platit 1. září. Kvůli váhání prezidenta to bude o měsíc později. To jste mu poradil? Proč?

Chtěl bych to celé vysvětlit. Prezident má na podpis či veto 15 dnů. Máme jasnou strategii, že se chceme držet těchto dvou ústavně komfortních řešení: že se zákon buď podepíše, nebo vetuje. Nechceme jít cestou „nepodpisů“, jak to zavedl Václav Klaus.

V tomto případě byl Hrad pod časovým tlakem. Pokud by měl být zákon účinný od 1. září, měl prezident na posouzení asi polovinu této 15denní lhůty. Pan prezident se vrátil z dovolené a měl reálně asi tři dny na to, aby rozhodl. Zákonem se zabýval velmi intenzivně. Měli jsme k tomu několik schůzek, měl i schůzky se svými ekonomickými poradci.

V podstatě jsme měli tři možnosti. Pan prezident mohl zákon podepsat ještě v srpnu, nebo mohl zákon podepsat kdykoliv v zářijovém termínu. V prvém případě by byl zákon účinný 1. září, v druhém případě až 1. října. Pak tu byla třetí varianta a tou je veto. To by znamenalo, že by se zákon vrátil k projednání do Poslanecké sněmovny a ta by o něm znovu rozhodovala. Pravděpodobně by se pak účinnost zákona stihla až k 1. listopadu. Vedlo by to k aktivizaci opozice, silným obstrukcím a tak dále.

Prezident se rozhodl pro variantu číslo dvě.

Od ekonomických poradců měl pan prezident k novele velmi silné výhrady. První spočívala v tom, že zamýšlená platnost zákona a účinnost vycházely téměř na stejné datum. To znamená, že lidé neměli čas si konečnou podobu zákona prostudovat a rozhodnout se.

Myslíte, že ti lidé, kterým na tom záleželo, nesledovali legislativní proces a netušili, o co v zákoně jde?

To jsou liché argumenty. Během celého legislativního procesu lidé přece nemají jistotu, že zákon projde a bude platit. Navíc může doznat změn. Jistotu mají až po podpisu prezidenta, případně po přehlasování jeho veta. Lidé, kteří přemýšlejí o tom, že odejdou do předčasného důchodu, činí rozhodnutí na zbytek svého života. A my považujeme za naprosto nefér, aby se dostávali pod takový obrovský tlak a museli tipovat, jestli zákon úspěšně projde, či nikoliv.

Celá řada lidí se pod tímto tlakem rozhodla požádat o předčasný důchod už v červenci či srpnu. Udělali to navíc v situaci, kdy neměli úplně dobré informace. Což je další naše výhrada. Vláda neodpracovala informační kampaň vůči veřejnosti. Jestliže ministr Jurečka říká, že ten původní předčasný důchod je pro většinu důchodců mnohem méně výhodný a finančně je poškodí, tak je namístě jim vysvětlit, že nemá smysl se do něj bezhlavě vrhat.

A přesto se do něj vrhají dál, za září se počítá asi s deseti tisíci žádostmi navíc…

To ale nezpůsobil pan prezident, ale absence kvalitních informací, na jejichž základě by se lidé mohli rozhodnout a říct si, jestli je pro ně tento postup výhodný, nebo ne.

A proč prezident vládě neřekl dřív, že zákon nepodepíše tak, aby mohl platit od září? Proč ji zaskočil?

To není pravda. Vláda to dobře věděla, alespoň pan ministr Jurečka. Na Pražském hradě ve středu ráno byl a měl schůzku s panem prezidentem, kde se dověděl všechny výhrady. Byl u toho i ekonomický poradce Bezděk. Pan ministr Jurečka odcházel s velmi přesnými informacemi o tom, proč pan prezident není se zákonem spokojen.

Pavel vyčetl novele také způsob, jakým se vypořádává s valorizací penzí v případě vysoké inflace.

Nový systém valorizace při skokové inflaci, jakou jsme zažili v minulém roce, by byl paradoxně ještě dražší než ten systém dnešní. A to podotýkám, že když se schvalovala nižší valorizace penzí a na prezidenta byl v březnu vyvíjen obrovský tlak, aby zákon podepsal, tak tehdy zdůvodnění vlády bylo, že systém valorizací přinese vážné škody státnímu rozpočtu. A nyní přichází vláda se systémem, který je ještě dražší.

Proč tedy zákon rovnou nevetoval?

Pan prezident zvažoval podepsat zákon v září, nebo veto. Věděl, že nechce zákon podepsat ještě v srpnu. Chtěl lidem poskytnout komfort jednoho měsíce, během kterého budou definitivně vědět, že zákon bude platit, a mohou se rozhodnout, jak s tím naloží. Během tohoto měsíce by vláda mohla kvalitní informační kampaní dosáhnout toho, že sníží počet žádostí o nové předčasné důchody. Ti, co už požádali, si to ještě mohou rozmyslet. Pak žádné škody nebudou. Míč je na vládní straně hřiště.

Takže bylo skutečně ve hře i veto?

Pan prezident se rozhodoval do poslední chvíle. Držel si obě tyto varianty. Nakonec se rozhodl pro variantu zářijového podpisu, který odloží účinnost. Je to jeho svrchované rozhodnutí.

Pro veto se nakonec nerozhodl hlavně proto, že nový způsob valorizace by škody způsobil jen ve výjimečných, excesivních situacích s vysokými inflačními skoky. A to je v nejbližší době málo pravděpodobné. Pan Jurečka připustil, že v takovém případě by vláda přistoupila k další legislativní změně. To mi ovšem nepřipadá jako správné řešení, pravidla by měla být dlouhodobá a transparentní.

V rozhovoru pro MF Dnes pan prezident řekl, že vláda je málo razantní. Jak razantnější by měla být?

Pan prezident je v jistých rozpacích z toho, jakým způsobem se konstruují některá konsolidační opatření. Na základě konzultace s ekonomickými odborníky má dojem, že by v některých oblastech vláda mohla být razantnější.

Ale pan prezident si je dobře vědom toho, že vláda složená z pěti koaličních stran nebude nikdy tak akceschopná jako například vládní koalice dvou stran. Jako politolog k tomu mohu dodat, že obdobné koaliční projekty v Evropě obvykle nemají dlouhého trvání. Tato vláda je svou stabilitou a částečnou akceschopností světlou výjimkou.

Opozice zase míní, že konsolidační balíček je v některých oblastech razantní až moc a dopadne na rodiny a střední třídu. Jak ho vnímáte vy?

Obsahově budeme konsolidační balíček hodnotit až ve chvíli, kdy bude mít definitivní podobu. Tu stále nemá, je teprve ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně. A vláda připustila změny. Je dobře, že ho teď pan prezident nekomentuje, a komentovat to nechci ani já, aby to nebylo interpretováno jako názor pana prezidenta.

A můžete aspoň říci, zda k balíčku máte výhrady?

Nemohu odpovědět. Ale poznamenám, že celé toto náročné konsolidační úsilí by velmi pravděpodobně vůbec nemuselo přijít, kdyby hnutí ANO a ODS společnými silami nezrušily ještě za vlády ANO superhrubou mzdu. A kdyby státnímu rozpočtu kvůli tomu dlouhodobě nevypadly významné příjmy.

Balíček vyhrocuje střet mezi vládou a opozicí. Neplánuje prezident nějakou schůzku premiéra Petra Fialy (ODS) a šéfa ANO Andreje Babiše ke společnému jednání?

Pan prezident určitě usiluje o to, aby spolu vláda a opozice komunikovaly o politikách, které přesahují jedno funkční období. Třeba o změnách v důchodovém systému. Konsolidační balíček je ale jiný případ. Je svatým právem opozice vládu kritizovat a udělat vše pro to, aby zákon, co podle ní vede špatným směrem, zastavila. Nebylo by smysluplné, aby pan prezident v tomto usiloval o společné jednání opozice s vládou. K úspěchu by to nevedlo. Opozice by byla špatnou opozicí, kdyby alternativu k vládě nenabízela.

Kontroverze budí i vládní návrh zákona, který už prošel prvním čtením a který zvyšuje rodičovskou o 50 tisíc korun jen pro nově narozené děti po 1. lednu 2024. Není podle vás nespravedlivý?

Pokud bychom ty výhrady chtěli formulovat, tak v jiném okamžiku.

Zákon by měl projít tak, aby od 1. ledna platil. Budete k tomu přihlížet? Když ho prezident vetuje, nakonec v lednu nemusí získat žádný rodič nic…

Budeme zákon posuzovat stejně jako všechny ostatní zákony. Velmi zodpovědně. U důležitých zákonů si necháváme od poradců zpracovat analýzy, nepředpokládám, že to bude u tohoto zákona jinak.

Pan prezident si postěžoval, že mu vláda neposkytuje na zákony 15denní lhůtu, sám však také nedal 60 dnů senátorům na posouzení kandidátů do Ústavního soudu. Teď poslal nominaci Pavla Simona, který by měl usednout na prázdné místo po rezignaci Roberta Fremra. Šesta­dvacátého listopadu ale končí další ústavní soudce…

My jsme po Senátu nikdy nechtěli, aby zkracoval své lhůty. Pravdou je, že tím, že odstoupil pan Robert Fremr, zůstalo jedno místo na Ústavním soudu neobsazené.

Uvidíme, zda nyní bude proces posuzování pana doktora Simona rychlý, nebo ne. Tlak vytvářet nebudeme. Vynaložíme maximální úsilí, abychom další kandidáty na místa uvolněná v listopadu a poté v lednu poslali včas.

Česká advokátní komora kritizuje, že v nominacích zatím nebyl žádný advokát. Pan prezident přitom v Senátu slíbil, že advokáta navrhne…

Zcela určitě. Pan prezident bude vybírat mezi advokáty. Ale to nemusí nutně znamenat, že to budou nominanti pouze a jenom České advokátní komory.

Hovoří se o panu Pavlu Uhlovi…

Jednotlivá jména vůbec nebudu komentovat. To mi nepřísluší. Máme proces, kde jednotlivá jména doporučuje hodnotící panel, a já nejsem jeho členem. Jeho předsedou je profesor Jan Kysela. Nicméně, co můžu říct s jistotou, že mezi dalšími nominanty bude minimálně jeden advokát či advokátka.

Fremr byl kritizován za rozsudky nad emigranty v 80. letech. Spolu s ním se však snesl hněv i na Hrad, že si o minulosti soudce nezjistil víc. Litujete teď té nominace?

Z dnešního pohledu ta nominace vypadá jinak, než jak vypadala před několika měsíci. Pan doktor Fremr byl kandidát s nejvyšším počtem nominací od právních institucí v této zemi. Můžu to říct, měl jich 11 z 24. Tyto instituce samy přišly s jeho jménem. Stála za ním významná část odborné veřejnosti a nejspíš dodnes stojí. V té době se o těchto kauzách nevědělo. Jediná známější kauza byla kauza Olšanské hřbitovy. Zbytek se začal rozkrývat až v době, kdy byl pan doktor Fremr v Senátu.

Bylo vyvinuto obrovské úsilí ze strany historiků, některých politiků a obávám se, že i některých zahraničních aktérů. A to vedlo k tomu, že pan doktor Fremr nakonec rezignoval. Já si toho vážím. My jsme ty informace, které se dostaly na veřejnost, předtím neměli. Na začátku tu byl jen soudce Fremr s obrovským kreditem, se zkušenostmi z mezinárodních tribunálů a dobrou pověstí v odborné komunitě.

A není to tedy nespravedlivé, že Fremrovi zničily kariéru kauzy staré více než 30 let, zatímco jiným soudcům s komunistickou minulostí ne? Když kandidoval na Hrad Petr Pavel, byla mu také vyčítána komunistická minulost. Jeho voliči však nakonec rozhodli, že důležité je to, co konal v posledních 30 letech pro demokracii. Proč se na Fremra nepohlíží stejně?

Bohužel na tuto otázku nemáme ve společnosti konsen­zuální odpověď. Naše společnost stále po více než 30 letech svobody a demokracie není se svou minulostí vyrovnaná. Část společnosti křivdy minulého režimu vnímá velmi citlivě, pro druhou část už je to jen historie. Když jste politik a kandidujete, musíte získat veřejnou podporu. Pan prezident ji získal přesvědčivě, vyhrál s největším volebním ziskem v historii přímých prezidentských voleb. Zde veřejnost rozhodla. U ústavních soudců ale nedochází k volbě, takže podobný nástroj nemáme.

Čeká nás předávání státních vyznamenání. Bude se to lišit od toho, jak k věci přistupoval Miloš Zeman?

Bude se to lišit určitě atmosférou, která okolo toho bude panovat. A třeba i pocitem, jaký si společnost z výběru oceněných odnese.

Jak jste z nominací Senátu a Sněmovny oceněné vybírali?

Máme nějaký interní proces výběru, ale rozhodnutí činí pan prezident. Jsem přesvědčen o tom, že pan prezident vybral velmi kvalitní oceněné, a bude to velmi silný signál české společnosti.

Podpora vládě Petra Fialy (ODS) je podle průzkumu nízká, vládě podle CVVM věří jen 25 procent lidí. Jak jako politolog odhadujete její budoucnost? Vydrží do řádných voleb?

Odpovím skutečně jen za sebe. Vláda zatím vykazuje mimořádnou míru stability. U jiných podobně složených vlád bychom již očekávali řadu výrazných krizí.

I tato vláda nějaké drobné krize zažila, ale nic, co by zásadně ohrozilo její existenci. Že je vláda nepopulární, je částečně způsobeno i tím, že vládne ve velmi složité době. Ale umím si představit, že řadu opatření mohla komunikovat lépe.

Teď se ve vládě objevilo pnutí mezi Piráty a ODS kvůli ministrovi spravedlnosti Pav­lu Blažkovi, který se sešel s bývalým poradcem prezidenta Zemana Martinem Nejedlým. Je podle vás namístě, aby se ministr scházel s někým, kdo má prokazatelné vazby na Rusko?

Můj soukromý názor je, že nikdo nemá zapotřebí stýkat se s takto problematickými lidmi. Pokud to někdo dělá, tak musí počítat s tím, že to může mít politické důsledky.

Neměl by za to premiér Blažka odvolat?

To je věcí pana premiéra, on nese odpovědnost. Musí si vyhodnotit, zda politické škody, které mu z toho plynou, budou vyváženy jinými zisky, které mu pan ministr přinese. Z pozice, kterou zastávám, to víc komentovat nechci.

Na Hradě dochází k personálním změnám. Je to součástí chystané reorganizace?

To je otázka na paní kancléřku Janu Vohralíkovou. K tomu se nemohu vyjadřovat.

Už jste si zvykl na změnu, kterou jste zažil při příchodu na Hrad z univerzitního prostředí? Překvapilo vás tu něco?

Akademický svět je v mnoha ohledech úplně jiný než svět státní správy. Jsem na pozici, která je částečně politická i úřednická.

V roli politologa jste byl vy tím, kdo často komentuje dění a je k politikům kritický, nyní jste komentován a kritizován vy sám. Jaké to je?

Byl jsem na to připraven. Šel jsem do toho s tím, že to tak bude. Poslouchám kolegy i komentátory se zaujetím. Někdy dávají podněty, které dávají smysl. Ale někdy mě mrzí, když někdo sebevědomě hovoří o něčem, co je fakticky nepravdivé.

Je to zajímavý pohled i na novinářskou práci. Ukazuje se, že mnoho věcí, které se objeví ve veřejném prostoru, není pravda a vychází pouze ze spekulací.