Článek
Tato chyba ho bezpochyby bude stát politickou kariéru a soc. dem. se začne vyvíjet úplně jinak než za několik let Špidlova předsednictví. Jen zatím není zřejmé, zda straníci svého neúspěšného šéfa pošlou do pekel už 11. července na mimořádném ústředním výkonném výboru, čímž vyvolají pád vlády, mimořádný sjezd ČSSD a zpečetí očekávanou katastrofu strany v podzimních krajských a senátních volbách - anebo zda Špidla vydrží až do řádného sjezdu v únoru.
Premiér den před evropskými volbami promluvil na konferenci o EU v Českých Budějovicích a poodhalil své vidění světa. Jeho vysoce odborný projev lze vyjádřit v následující zkratce: moderní média brání politikům správně apelovat na souhrn navzájem a vůči státu odcizených lidí tvořících společnost, aby pochopili, že úkoly současné doby vyžadují jejich aktivní a společné zapojení. Média jsou obchodníkem s kolážemi, jejichž obsah je určen pouze marketingem, dodal Špidla. Řečeno méně učenými slovy, média oblbují lidi do té míry, že těm už nezbývá kapacita pro vnímání obsahu, který se jim snaží sdělit politici.
A tak pod vlivem médií se stávají z jednotlivých osobností jen členové davu, uzavřel Vladimír Špidla. V tomto vysvětlení, ač na první pohled přímo nesouvisí s premiérovou politickou katastrofou, je podle mě obsažen klíč k jeho neúspěchu. Nejde jen o Špidlovu pověstnou neobratnost v komunikaci právě prostřednictvím médií. Předseda sociální demokracie se podle mě fatálně zmýlil v odhadu svých potenciálních voličů. Pracoval s předpokladem, že lidi tíhnoucí k soc. dem. myšlenkám, a tedy, dle pravidel formální logiky, i k ČSSD, lze nejlépe oslovit jako vyzrálé osobnosti, které bytostně vyžadují nezkreslené informace o světě, v němž žijí, aby na jejich základě mohly přijmout svobodné rozhodnutí, co se svým životem.
Všechno ale ukazuje, že tento typ voliče patří v českém politickém spektru napravo od ČSSD. Kmenoví příznivci soc. dem. mají jinou poptávku. Nechtějí slyšet, že ekonomické, politické, a především globální souvislosti jsou tak komplikované a nepříznivé, že nezbývá než sáhnout k reformám, byť se bude dělat vše pro to, aby chudší vrstvy příliš neutrpěly. Naopak chtějí silného vůdce, který jim nebude říkat pravdu, ale přijde se sliby, jak obrátit nedobrý trend v jejich prospěch, a až se to zákonitě nepodaří, ukáže prstem na zloduchy, kteří to zavinili. V Lidovém domě o osudné noci z neděle na pondělí položertem padl návrh, jak vyhrát příští volby - slíbit, že se všem zaměstnaneckým profesím přidá minimálně o deset procent.
A až přijde na lámání chleba, říct, že na to není a může za to Vlastimil Tlustý, který peníze ze státní pokladny v nestřežené chvíli ukradl. Tato fantasmagorie zdaleka není jenom fantas magora. Podobnou metodu léta s úspěchem používal Miloš Zeman a obdobně, rovněž produktivně, pracuje i sám Tlustý spolu s ostatními činiteli ODS. Špidla balení lejna do barevných papírků zásadně odmítl - a bude za to potrestán. Na jeho příkladu se opět potvrdila neveselá hypotéza, že čestný člověk, který nechce a neumí klamat, nemůže být v politice nikdy úspěšný. Premiér přitom udělal i spoustu školáckých chyb, které ani tak nesouvisejí s jeho filozofií, nýbrž s absencí politického talentu.
Mnohem lépe se cítil při vědeckých debatách než v dialogu s voliči. Okatě pohrdal iracionální stránkou politiky a onálepkoval ji jako opovrženíhodný cirkus. To ale vrcholový politik nemůže, protože musí být zároveň hercem. Vladimír Špidla je však vyznavač osvícenského přístupu, což ve společnosti neřízené skutečným věděním lidí, ale převážně jejich představami - a zpravidla představami zcela jinými, než je realita - může vést jenom ke smutným koncům. Poslední, co tedy Špidlovi zbývá, je politicky umřít vestoje a se vztyčenou hlavou. ČSSD po vykonání této popravy se ocitne před otázkou, kudy dál. O tom ale v dalším článku.
PRÁVO 15. června 2004