Konec „popelnice Evropy”. Vnitro zakročí proti gangům s odpadem

Česko si v posledních letech vysloužilo hanlivé označení jako „popelnice Evropy“. Přes hranice sem míří stále častěji kamiony s odpadem ze západních zemí. Jen během pěti měsíců letošního roku zadrželi celníci 450 tun z Německa a Itálie mířících do českých skladů nebo spaloven. Přeprava odpadů do ČR za účelem odstranění je zákonem zakázána. Výjimkou jsou odpady ze sousedních států v důsledku živelních pohrom nebo za stavu nouze.

Důvod tohoto „stěhování“ je zřejmý. Čína přestala odpady z Evropy přijímat, a tak jejich evropští producenti hledají, jak se ho nejsnadněji zbavit. Doma mají totiž přísná pravidla pro skládkování a kapacity tamních spaloven nestačí.

„Existuje reálná hrozba, že se ČR může stát, resp. se již stává, jednou z cílových zemí, kam organizované zločinecké skupiny přepravují odpady k uložení nebo k jejich další likvidaci,“ konstatuje návrh strategie, kterou vládě předkládá ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).

Vytvoření sítí specialistů doporučila i EU ve své hodnotící zprávě o ČR. Inspirací pro českou strategii se stalo Španělsko, kde po zvýšení specializace policistů a státních zástupců začali stíhat více případů.

Jak řekla Právu pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, vytvoření funkční, a hlavně spolupracující sítě je dobrá myšlenka. „My s tím problém mít nebudeme. Na každém okresním i krajském státním zastupitelství již dlouho takového specialistu na trestné činy proti životnímu prostředí máme. Navíc jsme prostřednictvím státní zástupkyně na mém úřadě zapojeni i do mezinárodní sítě výměny informací,“ uvedla.

„Problém je, že nemáme obdobného partnera na straně policie. Policisté specializovaní jen na tuto trestnou činnost prakticky nejsou, neboť musejí honit i jiné zločince,“ dodala.

Z nelegálního vývozu odpadů se již stala lukrativní záležitost, na které se podílejí často organizované gangy. Ty si v ČR najímají sklady přes tzv. bílé koně. Loni byly odhaleny nelegální sklady v sedmi českých lokalitách.

„Toto jednání představuje často obtížně odhalitelnou trestnou činnost,“ konstatuje Hamáčkův dokument pro vládu s tím, že zhruba jen polovinu z 28 záchytů šetří policie pro podezření z trestného činu neoprávněného nakládání s odpady ve formě nedovolené přepravy.

Většinu případů řeší správní orgány v přestupkovém řízení, což podle dokumentu samo o sobě nemusí být chybou. Hamáček ale varuje, že „sankce, které jsou v praxi ukládány v trestním řízení, jsou oproti sankcím z přestupkového či správního řízení neúměrně nízké a pro pachatele mnohem přijatelnější, což je zcela nelogické“.

Podle Bradáčové je tedy třeba zvýšit spolupráci se správními orgány i s inspekcí životního prostředí, které mají pod palcem nejen sankce, ale i povolovací režim k nakládání s odpady. „Tady já vidím velké rezervy,“ řekla.

Podle Hamáčkova dokumentu jsou kompetence od povolování po postih rozděleny mezi mnoho orgánů. Např. o sanaci má často rozhodnout orgán, který ji musí pak uhradit ze svého rozpočtu, a proto ji ani nenařídí.

Dovezený odpad bývá totiž často nalezen v nelegálním skladu najatém přes bílého koně, což bývají nemajetní lidé. A tak je pokuta nedobytná a likvidaci musí hradit obec. Většinou se nepodaří odhalit pachatele, který odpad dovezl.

„Příčinou je relativně volná legislativa, oprávnění pro nakládání s odpady je nárokové, není zkoumána ekonomická stabilita subjektu či jeho historie, nejsou skládány žádné finanční záruky, pojištění apod. při získání živnostenského oprávnění a povolení pro sběr odpadu podle zákona o odpadech,“ konstatuje Hamáčkova zpráva.