Článek
Přechod od Alp k osmitisícovkám považuje Trávníček za přirozený vývoj, i když kdysi tvrdil, že na tak vysoké hory nemá ambice. „Stejně jako nemůžete začít hned výstupem na Mont Blanc, tak se nemůžete rovnou vrhnout na osmitisícové vrcholy. Nevíte, co to s vámi udělá, ani jestli u toho budete chtít vytrvat. Je to dlouhá cesta a kdo ji zkracuje a přeskakuje, dělá špatně,“ říká český lezec v podcastu.
K opravdu vysokým horám musel sám dospět. „Je to nepředvídatelná věc. A mně se postupně začala otevírat nejrůznější vrátka. Na chvíli se mi ale zase zavřela, a to, když jsem podniknul expedici na sedmitisícovku v Tádžikistánu, kde mi zemřel kamarád. Pak mě ale Mára Holeček (jeden z nejúspěšnějších českých horolezců – pozn. red.) nalákal na šestitisícovku do Nepálu, který od té doby miluju,“ tvrdí Trávníček, jenž v asijské zemi nalezl druhý domov.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
„Moc jsem tehdy neváhal. Není to asi úplně skvělá vlastnost, ale vždycky se chci podívat, co se tam nahoře a za dalšími vrátky děje. Kolikrát strašně narazím, ale přesto mě baví objevovat. A to je asi jedna z věcí, která mě dotáhla až na vršky osmitisícovek, ale není to zase alfa a omega mého života,“ svěřuje se.
Zároveň prý nedělá rozdíly mezi kvalitou hor. „Je jedno, jestli jde o Šumavu, Krkonoše, Alpy, nebo Himálaj. I když ve velehorách vám fakt padá brada. Pro mě je ale stejně důležitá energie a klid. V horách se mi zkrátka žije dobře a je vcelku jedno, jak jsem vysoko. Je ale fakt, že při procházce po Šumavě můžu myslet, na co chci,“ konstatuje Trávníček s tím, že naopak ve větších nadmořských výškách musí člověk často zvažovat každý další krok a mozek tak neustále jede.
„Já si mentálně nejvíc odpočinu na kole, když jedu nějaký známý okruh. To můžu přemýšlet a vypnout.“
Everest už nezavrhuje
Pokud do hor něco nepatří, je to podle Trávníčka ego. To totiž může lidem v nejrůznějších situacích dost uškodit. „Musíte dobře vyhodnotit, na co ještě máte, jestli nebude lepší se otočit, jestli neomrznete… Při sestupu z Gašerbrumu, což byla moje první osmitisícovka, jsem se zřítil o 300 výškových metrů a málem se zabil. Udělal jsem kvůli nedostatku zkušeností i pokory naprosto amatérskou chybu, kdy jsem se odepnul z fixního lana a škobrtnul jsem,“ vzpomíná Trávníček.
Jan Trávníček má za sebou šest úspěšných výstupů na osmitisícovky.
Z hrůzné nehody nakonec vyvázl a ani tato zkušenost ho o lásku k horám nepřipravila. „Měl jsem utržený přední křížový vaz, takže jsem podstoupil operaci a následovala rehabilitace. Musíte trošku počítat, že se něco podobného může přihodit, ale pokud máte v pořádku mentální nastavení, nedáváte to za vinu horám. Tenkrát to byla čistě moje chyba a poučil jsem se. Je to stejné jako s úmrtím kamarádů; nemůžeme pořád jenom plakat a být v háji proto, že nám někdo odešel,“ míní.
Přestože je smrt v horách přítomná, člověk ji podle Trávníčka vytěsní. Za větší riziko prý lezec stejně považuje české dálnice. „Při cestě z Plzně do Prahy by se mi taky něco mohlo stát. Je to pro mě adekvátní paralela. Hory navíc umím odhadnout mnohem lépe, protože jsem tam doma a je to pro mě známý píseček. A i když mi vzaly spoustu kamarádů, je to prostě příroda.“
Během své lezecké dráhy vystoupal Trávníček na osmitisícovky hned šestkrát, dvakrát z toho na nepálskou Manáslu, mimo to také na Annapurnu nebo druhou nejvyšší horu světa K2. Jak ale sám opakuje, nehoní se po číslech – nezajímá ho, na kolik vrcholů za život vystoupá nebo jak rychle.
Everest, proti kterému se v minulosti ohrazoval a tvrdil, že na něj nikdy nepůjde, už ale s blížící se padesátkou přijímá smířlivěji. „Kdysi mě na tom odrazovalo, jaká je to masová záležitost. Dnes bych šel třeba v jinou dobu, mimo hlavní sezonu… Akorát bych na takový výstup potřeboval sponzory,“ pokračuje Trávníček a zároveň dodává, že by po absolvování K2 a Annapurny Everest rozhodně nepodceňoval a nebral ho jako něco snadnějšího.
Otevřel si hospodu
Himálajské vrcholy v Nepálu se staly pro Trávníčka signifikantními, stejně jako celá země. V hlavním městě Káthmándú také před lety spoluzaložil českou hospodu. Svůj rok tak kvůli mnoha aktivitám dělí zhruba půl na půl mezi Česko a Nepál.
„Dělám si z toho takové místo na důchod, mezi Čechy se hospoda stala atrakcí. My jsme z ní udělali i komunitní centrum, kde se potkávají lidé, dělají se tam přednášky… A musím říct, že máme nejlepší smažák na světě,“ směje se horolezec, který v květnu oslaví padesátku.
Při této příležitosti jede intenzivní přednáškové turné po České republice. Nebere ho ovšem jako potřebu v životě bilancovat. „Je to samozřejmě o mně a mých expedicích, ale nemám to nastavené tak, že je mi teď padesát a rozhodl jsem se bilancovat. Myslím, že to nebudu dělat ani v sedmdesáti,“ uzavírá.
Čím jsou velehory přitažlivé? Odradí člověka setkání se smrtí? Proč do hor nepatří ego a přesto tam je? Co člověk při výstupu na osmitisícovku zažívá? Je po Annapurně a K2 už každá hora brnkačka? A proč si každý zamiluje Nepál? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty:
