Češka se od dětství toužila stát letuškou. Vysněná práce u Emirates si ale rychle vybrala daň

Do práce v oblacích se Češka poprvé nadchla, když ve zhruba dvanácti letech viděla film Letuška 1. třídy s Gwyneth Paltrowovou. Od té doby doufala, že se jí jednou poštěstí místo u některé prestižní letecké společnosti získat. „Možná je to úsměvné, protože mě k tomu přivedl jenom film,“ konstatuje Křížová v podcastu. „Zůstalo mi to vlastně do mých 25 let, kdy jsem si konečně sen splnila.“

K tomu ale vedly menší krůčky, kdy se Křížová nejprve otrkala během studia ve Velké Británii. „Odjížděla jsem do Anglie v 19 letech a bylo to úplně poprvé, kdy jsem se někam vypravila sama a musela se na sebe spolehnout. Pobyt v zahraničí mě během let vyškolil a měla jsem díky němu odvahu jít do Dubaje a do Emirates,“ tvrdí Češka.

Zároveň má však za to, že by štěstí zkusila i bez předchozích zkušeností z ciziny. „Určitě mi ale pomohly v tom, abych se tolik nebála. Už jsem věděla, do čeho jdu ve smyslu příjezdu do nové země, zabydlení se, vytvoření si druhého domova… Možná se to nezdá, ale když je člověk někde déle než půl roku, tak si ten druhý domov musí prostě vytvořit.“

Že zakotví konkrétně u společnosti Emirates, Křížová ovšem neplánovala. „Pokukovala jsem i po práci u British Airways, jenže to bylo v době, když už Velká Británie nebyla v Evropské unii, a tím pádem nebylo tak lehké získat pracovní vízum. Zároveň jsem vyřazovala nízkonákladové dopravce typu Ryanair a Wizzair. Ale že mi vyšla práce zrovna u Emirates, byla víceméně náhoda. A když se člověk do takové firmy dostane, už se po ničem dalším nekouká,“ potvrzuje.

Studium v Británii bylo pro Křížovou v 19 letech zásadní nejen díky získávání nových zkušeností, ale také možnosti vystřelit z rodné země. „Přiznám se, že jsem tehdy měla po krk všeho, co se týkalo Česka, ať už to byla škola nebo česká povaha. Můj cíl nebylo vyloženě zahraniční studium, ale vůbec ta možnost pobývat v cizině na delší dobu,“ konstatuje.

Novým dočasným domovem se pro Křížovou stalo městečko Buxton v blízkosti Manchesteru. Začátky popisuje jako těžší, ale na nové prostředí si rychle zvykla. Našla si brigádu, začala prozkoumávat britskou kulturu a adaptovat se na ni. „Ale nikdy jsem se neprojedla k octovým brambůrkům,“ směje se.

Po třech letech na bakaláři se Křížová přesouvala do rušného desetimilionového Londýna, kde si chtěla dodělat magisterský titul. Mezitím si ještě na několik měsíců odskočila do USA, kde pracovala ve Wisconsinu jako servírka.

„Londýn mi na život vyhovoval, i když třeba nájem tam byl opravdu drahý, a to jsem žila v okrajové části. Nakonec jsem se ale musela kvůli covidu vrátit zpátky do Česka, i když jsem se snažila v Anglii držet zuby nehty,“ vzpomíná.

Právě nucená pandemická pauza však dala Křížové možnost zastavit se a zkonsolidovat si život. Sice byla nejprve naštvaná, že se musela ze zahraničí vrátit, ale nakonec toho využila jako odrazový můstek pro splnění svého dlouholetého snu. Z rodné Moravy vyrazila na open day Emirates do Bratislavy. „Řekla jsem si, že to prostě zkusím, ale neupínala jsem se k tomu. Hodně lidí tu práci chce dostat tak moc, že jsou viditelně ve stresu a pak je kvůli tomu nevezmou,“ konstatuje.

Křížová měla štěstí a do Emirates se jí podařilo dostat. To ovšem ještě netušila, jak s ní nová pozice zamává. „Stěhovala jsem se do Dubaje a jen první dva měsíce probíhal hodně intenzivní výcvik. Můj den vypadal tak, že jsem vstala, učila se, jela na trénink, vrátila se pozdě večer, šla spát a další den vše nanovo.“

Lidé podle Křížové letušky často vnímají jen jako servírky v oblacích, už však nevidí, co vše musejí zvládat a jak je jejich práce fyzicky i psychicky vyčerpávající, a to kvůli nepravidelnému a náročnému režimu. Ten představuje pro tělo značný zápřah.

„Během prvních tří měsíců, kdy jsem pro Emirates pracovala, jsem stihla dostat otravu jídlem, dvakrát zánět v oku a na pár dní kompletně přijít o hlas. Vy sice počítáte s tím, že budete unavení, ale už vám nikdo neřekne, že nedostatek spánku s vámi zamává natolik, že budete mít oslabenou imunitu,“ tvrdí Češka s tím, že i v takovém stavu musí letuška nasadit úsměv a dělat, že je vše v naprostém pořádku.

Právě tento aspekt byl jedním z důvodů, proč Křížová u Emirates vydržela jen rok a pak se vrátila domů do Česka. „Došlo mi, že není všechno zlato, co se třpytí. Navenek ta práce vypadá krásně, protože si létáme po světě, žijeme v Dubaji… Ale podepíše se to na zdraví, člověk pociťuje samotu, protože se prakticky na každém letu potkáváte s jinými kolegy, nikdy není stejná posádka. Chybí vám kontakt s nějakou blízkou osobou, kamarádem,“ popisuje Křížová a tvrdí, že práce u Emirates je do velké míry pozlátko.

Přesto konec na vysněné pozici prožívala velmi silně. „Pralo se ve mně hodně emocí. Návrat do Česka byla nová startovní čára. Svoje zkušenosti chci ale do budoucna zúročit, více cestovat, možná se zase někam přestěhovat. Zatím nevím kam, ale myšlenka toho, že bych opět žila někde ve světě, je silná,“ uzavřela.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jaký základ do života dá člověku studium v zahraničí? Získá člověk v cizině potřebné sebevědomí? Jaké předpoklady musí zájemci o práci v Emirates splňovat? Jak probíhá výcvik a nástup do ostrého provozu? Co je pravdy na stereotypech o vzájemné náklonnosti letušek a pilotů? A proč si plnit sny, i když jsou značně zidealizované? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.