V Portugalsku je léto i na podzim

Z Prahy se můžete vydat přímým letem do Porta či Lisabonu, nebo to efektivně zkombinovat a přiletět do jednoho a odletět z druhého. Tam si lze buď půjčit auto, nebo využít autobusovou a vlakovou dopravu. Záleží, kam konkrétně zamíříte.

Komu nevadí řízení, má jasno. Portugalsko je totiž jednou z nejlepších evropských zemí pro road trip. Silnice jsou široké, dobře udržované a mimo hlavní městské tahy málo frekventované.

Jisté je, že ať už vyrazíte kamkoli, bylo by, přesně naopak, než je tomu v Česku, v podstatě uměním narazit na restauraci, která neposkytuje kvalitní služby za velmi slušné ceny. Navíc platí, že čím víc na venkov, tím nižší bude účtenka a zároveň širší úsměv číšníka.

Portugalci jsou národem mořeplavců, nosnými pilíři jejich gastronomie jsou tak ty nejčerstvější ryby a další plody moře. S krevetami, chobotnicemi a mušlemi na všechny způsoby nejde udělat chybu. Naprosto všude narazíte i na národní pokrm - tresku. Na dlouhé a náročné plavby za treskami se Portugalci vydávali už od středověku, kdy v soli uchované ryby vozily až z dalekého Grónska.

Treska se pak namáčí ve vodě, aby se odsolila a připravuje na nekonečné množství chutných způsobů dodnes. Přílohám vévodí pečené brambory, ale i všemožná další zelenina. Vynechat nelze ani tradiční sladkosti z vajec, především žloutků, a cukru. Snad každé město má vlastní vaječné dobroty a byla by tak škoda spolu s památkami neobjevovat i lákadla tamních cukráren. Která města si při cestě Portugalskem určitě nenechat ujít?

Bylo by hříchem přistát v Portu a neprohlédnout si alespoň jeho malebné centrum s ikonickými mosty. Výhled na město od řeky Douro se sklenkou portského prostě nejde vynechat. Po řece se můžete projet v rámci vyhlídkové plavby pod šesti ikonickými mosty, památky v úzkých uličkách lze obdivovat pěšky, z vyhlídkového autobusu nebo elektrického tuk-tuku.

Další zastávkou na trase by mělo být bezpochyby Aveiro, přezdívané díky kanálům a typickým malovaným lodím moliceiros „portugalské Benátky“. Dříve se v lodích převážely mořské řasy, využívané v oblasti jako hnojivo. Dnes vozí rozesmáté turisty, přikusující jednu z hlavních laskomin oblasti - sladké žloutkové pečivo ve tvaru mušlí a ryb s názvem ovos moles.

V Aveiru si nesmíte nechat ujít pohled ani na bývalé nádraží. Sněhobílou nedávno zrenovovanou budovu zdobenou tradičními portugalskými kachličkami azulejos. Stavba slouží i jako muzeum tradičních produktů oblasti - vína a té nejkvalitnější soli. A zároveň přehlídka tradičních činností a historie na malované fasádě.

Nedaleká pláž Costa Nova je zase domovem barevných pruhovaných domečků jako z pohlednice, kde je ideální se zastavit nejen na focení, ale také na denně čerstvé úlovky podávané v tamějších restauracích s půvabným výhledem na oceán.

Cestou dál na jih určitě stojí za to podívat se na jen pár kilometrů vzdálenou portugalskou porcelánku Vista Alegre u města Ílhavo. Sklo i ten nejkvalitnější porcelán odtud berou nejen Portugalci, ale i královské rodiny a instituce po celé Evropě.

Muzeum s ukázkou produkce od roku 1824 je přístupné návštěvníkům, nechybí podniková prodejna, zajímavý je ale celý komplex. Nachází se v něm designový hotel, který je spojen s bývalým palácem a kaplí, která je národní kulturní památkou.

V úhledném běloskvoucím komplexu s oranžovými detaily dodnes bydlí zaměstnanci továrny, kteří v podstatě neplatí nájem ani vodu, pouze elektřinu. Ovšem s továrními cenami. Dalším zajímavým benefitem je, že půvabné domky okolo vzrostlých platanů jsou jim k dispozici i v důchodu za stejných podmínek. Někdo si hold umí vybrat zaměstnavatele.

Kdo preferuje spíš klidné úhledné kulisy s kusem historie než klasické hotely ve městech, jedná se pro něj o zajímavou možnost, kde strávit noc. Milovníci přírody by se zase měli zastavit i v aristokratické vesničce Santar. Zdejší panská sídla byla odnepaměti obklopena výstavními zahradami.

Roku 2013 zde vznikl projekt, v jehož rámci se majitelé rozhodli takzvaně zbořit zdi mezi jednotlivými sídly a buxusová bludiště se zurčícími fontánkami, zeleninové zahrádky, sady i zvlněné vinohrady propojit v jednu velkou zahradu a otevřít ji návštěvníkům. Den tak můžete strávit na vzduchu v panských kulisách a ubytovat se v jednom z citlivě zrekonstruovaných sídel. Ve venkovském prostředí lze ochutnat víno ze zahradních hroznů a nechybí ani gurmánská restaurace z lokálních zdrojů.

Lze také vyrazit do nesrovnatelně většího, avšak zajímavého města Coimbra. Univerzitní metropole o více než 100 000 obyvatelích bývala kdysi hlavním městem Portugalska a honosí se jak výstavním kampusem, tak i úzkými uličkami plnými krámků, restaurací a barů. Město má díky množství studentů, které lze často vidět v tradičních hábitech trochu jako z Harryho Pottera, pulzující, živou atmosféru.

Nelze vynechat univerzitní knihovnu, která shlíží na město a je jednou z nejpůsobivějších na světě. Prostory objektu, který se začal stavět už v roce 1717, můžete navštívit v rámci organizované prohlídky. Jediným negativem je skutečnost, že bez předchozího získání povolení je v ní zakázáno focení.

Na řady starobylých knih, naskládaných v desítkách metrů až k bohatě zdobenému stropu, ale ani bez záznamu jen tak nezapomenete. Za návštěvu určitě stojí i přírodovědné muzeum s kabinetem kuriozit. Nevšední dvouhlavá stvoření naložená v lihu, domorodé artefakty a stylové nasvícení připomínají domov filmové Addamsovy rodiny.

Působivý výhled na Coimbru si můžete vychutnat jak shora od univerzity, tak ještě víc zdola od řeky Mondego. Terasovitě vystavená Coimbra v zapadajícím slunci je obrázkem, který se vám zaryje hluboko do paměti. Ve městě je dále možné obdivovat množství kostelů a paláců, stala se i dějištěm jednoho z největšího milostného příběhu v dějinách.

Doslova lásku až za hrob zde ve 14. století prožívali korunní princ Petr a Ines de Castrová, galicijská šlechtična, která byla dvorní dámou jeho manželky. Přestože se princ musel oženit s Konstancií Kastilskou, na první pohled se zamiloval do její nejlepší kamarádky.

Ines a Petr spolu měli několik nemanželských dětí. Po smrti jeho právoplatné manželky se Petr odmítl oženit s kýmkoli jiným, a tak ji jeho otec, tehdejší král Alfons, nechal zavraždit v zahradách kláštera Santa Clara a Velha. Jeho pozůstatky jsou dnes muzeem, které je v Coimbře možné navštívit.

Ani vražda ale nebyla dost silným nástrojem k udolání Petrovy lásky. Vrahy dal vypátrat a nechal jim veřejně vyrvat srdce z těla. Poté, co král Alfons zemřel, se Petr stal králem a prohlásil, že se s Ines před její smrtí tajně vzali. Mrtvou královnu měl dát podle pověsti vykopat z hrobu, obléct do slavnostního šatu a posadit vedle sebe na trůn.

Petr a Ines se v Coimbře měli tajně scházet v zahradách Quinta das Lágrimas, kde stálo sídlo patřící královské rodině. Ty jsou dodnes plné exotických rostlin, z nichž některé jsou staré více než 200 let. Po prameni, který propojoval tamější sídlo s jejím klášterem, si prý posílali milostná psaníčka.

Zahrady dnes patří k luxusnímu stejnojmennému hotelu, který je uvnitř dekorován příběhem Petra a Ines a servíruje dokonce i tematický zamilovaný zákusek.

Kdo chce uniknout davům, a přesto si užít tradiční portugalské město, může vyrazit do Tomaru. Město bývalo sídlem templářských rytířů a Klášter řádu Kristova je jednou z nejvýznamnějších staveb nejen v Portugalsku, ale v celé Evropě a spadá pod UNESCO.

Velmi zajímavý je i šestikilometrový akvadukt, který nechal v roce 1593 postavit Filip I. Původně vodou zásoboval klášter a následně i město. V Tomaru se dále nachází i několik nevšedních muzeí.

Na oběd či večeři se můžete zastavit v restauraci Casa das Ratas & Casa Matreno, kde potkáte téměř výhradně místní. Ochutnejte tempurované fazolové lusky, kterým tu říkají rybičky ze zahrádky. Smažení zeleniny a plodů moře v křehkém těstíčku, známé především z Japonska, má totiž své původní kořeny právě v Portugalsku. Chybět nemůže treska ani velmi dobré kachní rizoto. A vína, co hrdlo ráčí.

Snad ještě lepší zastávkou pro gurmány je mezi surfaři vyhlášené Nazaré. Právě zde surfař Garrett McNamara v roce 2011 stanovil světový rekord, když úspěšně zdolal 24 metrů vysokou vlnu. A o dva roky později ho sám na tomtéž místě pokořil ještě o šest metrů větší vlnou.

Portugalské rybářské městečko se tak dostalo do hledáčku mezinárodních turistů, přesto si však zachovalo tradiční atmosféru prázdninového letoviska. Vyjma obdivování vln, přičemž největší bývají od listopadu do února, láká i na legendu o zázraku z útesu. Míří sem poutníci i milovníci plodů moře.

Ať už máte raději ryby nebo krevety, čerstvější už to nebude. Skvěle připravené mořské pochoutky s výhledem na celé město si můžete vychutnat v restauraci Pangeia. A možná zahlédnete i několik žen v bohatých barevných sukních, které tu po staletí prodávaly ryby, jež jejich manželé přiváželi z moře.

Poslední povinnou zastávkou před cestou do asi 80 kilometrů vzdáleného Lisabonu by mělo být jedno z nejkrásnějších měst země - na kopci čnící Óbidos. Za jeho půvabem může stát i fakt, že býval městem královen. Dostávaly jej do správy, aby daně z něj plynoucí pokryly nákladný život panovnic. A jeho malebnost je vidět už u hradeb. Domky jako malované jsou obrostlé bujně kvetoucí bugenvileou a ginja, oblíbený portugalský likér z višní, tu teče proudem.

Úzkým uličkám plným kostelů, knihkupectví a prodejen lokálních výrobků vévodí pevnost z 12. století a romantika by se tu dala krájet. Nutno ovšem dodat, že to i davy, které sem přijíždějí na jednodenní výlety autobusy. Nejlepší variantou je tak zůstat tu alespoň jednu noc a užít si klid po sedmé hodině večerní a ráno před desátou. Lákavých podniků, kam se v nejfrekventovanější dobu uklidit, jsou naštěstí mraky.

A pak už nezbývá, než dorazit do kosmopolitního Lisabonu s působivou gastronomickou, barovou i uměleckou scénou. Ať už zamíříte do Belému, Alfamy, Kláštera jeronymitů, na Hrad sv. Jiří nebo k Mostu 25. dubna, nebudete zklamáni. V Lisabonu si zábavu najde každý.