Článek
Rybářská stezka, známá také jako část trasy Rota Vicentina, se táhne podél západního a jižního pobřeží Portugalska a její celá délka činí 226,5 km. Kdo by chtěl půvabnou trasu obklopenou plážemi, útesy, lesy, loukami a přírodním parkem projít celou, potřeboval by slušnou fyzičku a dva týdny. Jedna z vůbec nejkrásnějších dálkových turistických tras podél pobřeží je ale rozdělena do 13 úseků o maximálně délce 22,5 km a každý si tak může zvolit, zda chce projít jen část nebo vybrané kusy.
Na túru tou nejkrásnější přírodou můžete vyrazit spartánsky s věcmi na zádech, nebo využít službu přepravy zavazadel a jít nalehko jen s vodou a foťákem či kamerou. Nesnažit se zvěčnit výhled, který se otevře za každou další zákrutou, je totiž téměř nemožné.
Pokud se rozhodnete vyrazit za dobrodružstvím sami, není třeba bát se osamělosti, nebo že byste zabloudili. Po cestě jistě potkáte někoho, kdo rád prohodí pár slov. Zatím ale naštěstí není potřeba obávat se davů. Cesta je navíc velmi dobře značena. Věkový průměr zdejších turistů je odhadem kolem čtyřicítky či padesátky, najdou se ale i mladší a výrazně starší ročníky.
Dvacátníci bývají zatíženi pořádnými krosnami, zatímco zralejší cestovatelé vyrážejí jen s mini batůžkem a volí ubytování v půvabných tradičních domcích či butikových hotelech na trase. Jak Alentejo tak Algarve jsou konec konců vyhlášené jídlem a vínem. Po celodenním treku tak na chodce čeká zasloužená odměna ve formě plodů moře a doušku lokálního vinného moku.
Fishermans Trail
Nejlepšími ročními obdobími pro absolvování trasy jsou podzim a jaro, protože léta umí být v Portugalsku vskutku horká. Přímé letecké spojení mezi Prahou a Lisabonem zprostředkovávají několikrát týdně národní portugalské aerolinky TAP Air Portugal, let trvá zhruba tři a půl hodiny. Kdo má Rakousko blíž než Prahu, může využít lety z Vídně. Z Lisabonu pak jezdí do Porto Covo několikrát denně autobusy přepravní společnosti Rede Expressos. K začátku Rybářské stezky jsou to odtamtud bezmála tři hodiny jízdy.
Krajina na trase je neuvěřitelně barvitá. Cestu pískem střídá procházka kolem lesa připomínajícího Madeiru, pestře zbarvené útesy evokují „sedmibarevnou zemi“ na Mauriciu a stezka mezi palmami zase imituje karibskou exotiku. Nechybí ale ani stoupání mezi růžovými keři, pastviny, na nichž se pasou ovce jako ve Skotsku, či rozkvetlé keře připomínající brazilskou mimózu.
Rybářská stezka začíná v Porto Covo a končí u mysu sv. Vincence, který je nejjihozápadnějším bodem Evropy. Zdejší maják s krásnými výhledy do okolí je více než symbolickým zakončením putování, kterou nestačí absolvovat jednou. Vzpomínky na koberec květin, dechberoucí scenerie a slaný vzduch vám totiž nedají spát.