Hlavní obsah

Letohrádek Belveder u Kutné Hory shořel o čarodějnicích

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kdysi dávno stával nedaleko Kutné Hory na vrchu zvaném Vysoká malý letohrádek, který si neužil příliš dlouhou dobu slávy a stal se nevyužitým, nechtěným. Dnes zde najdeme pouze romantickou zříceninu a rozhlednu s pěkným výhledem. I přesto má tato stavba své kouzlo, jež je umocněno přítomností léčivého menhiru.

Foto: Tereza Havlíčková

Stavitelem komplexu byl zřejmě architekt Giovanni Battista Alliprandi

Článek

Barokní letohrádek Belveder s kaplí sv. Jana Křtitele nechal na kopci nad osadou Vysoká v letech 1695–1697 postavit majitel malešovského panství hrabě František Antonín Špork. Hrabě získal peníze na stavbu (1400 dukátů) poměrně zvláštním způsobem, a to výhrou v kartách během léčení v Karlových Varech. V nich tehdy porazil saského kurfiřta Friedricha Augusta Silného, pozdějšího polského krále a velkoknížete litevského.

Stavitelem komplexu byl pravděpodobně Giovanni Battista Alliprandi, jenž byl žákem J. B. Fischera z Erlachu. Lze předpokládat, že se jedná o první vlastní stavbu tohoto velikána vrcholného baroka v Čechách. Alliprandi zde dokázal spojit zdánlivě protichůdné funkce v jedné stavbě, a to letohrádek, kapli, poustevnu a také místo pro konání opulentních barokních slavností. Hrabě Špork na letohrádku pobýval příležitostně dva roky.

Velká sláva při otevření

Slavnostní otevření Belvederu proběhlo 24. června 1697 a konalo se opravdu ve velkém stylu. Byla pozvaná nejen šlechta, ale také dvacet tisíc poddaných z malešovského panství. Pro hosty nechal hrabě Špork jako správný hostitel přichystat pořádnou hostinu. Místo vody teklo z mramorové kašny v přízemí letohrádku víno a vypito bylo 60 sudů piva. Nechyběla ani pečínka v podobě jelenů, hus, koroptví a volů nadívaných kachnami. K zakousnutí bylo připraveno i pět tisíc pecnů chleba.

Zámek Hrubý Rohozec láká na bohatý mobiliář. Krvavou skvrnu z minulosti ukrývá koberec

Tipy na výlety

Na památku této slávy bylo v Augšpurku dokonce vyraženo tisíc kusů pamětních medailí ze slitiny stříbra a cínu s vyobrazením letohrádku. V červnu roku 1699 uspořádal hrabě na Belvederu další, avšak poslední velkou slavnost. Ta se tentokrát konala na počest křtu jeho syna Jana Františka Antonína Josefa Adama.

Foto: Tereza Havlíčková

Místo má magickou atmosféru

Již v červenci téhož roku prodal hrabě Špork letohrádek i s malešovským panstvím novému majiteli hraběti Františku Antonínu Halleweilovi, který však o letohrádek nejevil příliš velký zájem. V roce 1711 se stal novým majitelem panství Johann Franz Karl Ostein. Ani on a další jeho následovníci však již pro letohrádek nenašli využití. Jediné, o co se starali, byla údržba kaple sv. Jana Křtitele. Poslední mniši a správci z Vysoké odešli z Belvederu v roce 1796 a letohrádek zcela osiřel. V roce 1797 nechal dát Friedrich Anton Ostein-Dalberg letohrádku s kaplí novou střechu.

Dne 30. dubna roku 1834 byl ale při bouři zasažen bleskem, vyhořel a bohužel nebyl již nikdy obnoven. Jelikož se tak stalo v den pálení čarodějnic, tak si obyvatelé sousedních vesnic mysleli, že i na Vysoké hoří vatra a z toho důvodu neměl nikdo potřebu tak viditelný oheň hlásit. Od této nešťastné události je komplex zříceninou.

Oprava byla nezbytná

V letech 2010–2017 bylo díky iniciativě občanského sdružení Belveder zajištěno a konzervováno narušené zdivo. Záměrem bylo zajistit zříceninu letohrádku tak, aby nedocházelo k další destrukci. Opravy byly dokončeny v roce 2019 a sdružení za ně získalo dokonce ocenění Zlatá cihla za nejlepší obnovu či rekonstrukci památky. V současné době je Belveder v majetku městyse Suchdol.

Dnes najdeme zbytky stavby ukryté mezi stromy. V době výstavby letohrádku byl však kopec odlesněn a vlastní stavba byla obklopena pouze kruhovým parterem z nízkých dřevin. Na vršku se tedy musel opravdu krásně vyjímat. Celý objekt byl dále obehnán kruhovou okrasnou zdí. Jádro stavby je tvořeno jednopatrovou čtvercovou budovou se zkosenými rohy, kterou původně kryla vysoká osmiboká střecha s věžičkou. Věžička sloužila jako rozhledna do okolí.

Veveří navštívil i Winston Churchill. Kdysi poničený hrad je dnes národní kulturní památkou

Tipy na výlety

Letohrádek byl přístupný ze tří světových stran kromě východní a za předsíněmi upravenými na způsob krápníkových jeskyň byla kaple se sochou sv. Jana Křtitele. Nad ní viselo slunce jako baldachýn, z něhož proudila voda. V přízemí se ještě nacházel sklep s kuchyní. V prvním patře byl velký sál se čtyřmi pokoji, jež byly určené pro pobyt hraběte. O celý areál pečovali mniši, kteří měli před hlavním vchodem vybudované dvě poustevny.

K letohrádku se dostaneme od kamenitého parkoviště, od něhož vede asfaltová cesta přímo na vršek Vysoká (471 m n. m.). Cestou kolem lesíka se dostaneme až k místní rozhledně s telekomunikační věží. Vstupné je symbolických 20 korun a dá se tu koupit i nějaký ten drobný suvenýr.

Foto: Tereza Havlíčková

Místní menhir prý umí pomoci od bolesti zad a dalších neduhů

Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 25 metrů a vede na ni 144 schodů. Naskytne se nám z ní krásný pohled na Kolínsko, Kutnohorsko i Čáslavsko. Za dobrých podmínek je možno dohlédnout i na Říp, Bezděz, Trosky nebo Sněžku. Rozhledna byla postavena v roce 2001. Zajímavé však je, že o její stavbě se uvažovalo již v roce 1894. Tehdy se ale nezískaly potřebné finanční prostředky.

Menhir uleví od bolesti

Hned u letohrádku vidíme mezi stromy stát velký kámen. Zjišťujeme, že se jedná o menhir, který by měl ukrývat léčivé schopnosti. Pokud pobudeme delší dobu v jeho blízkosti, pomůže nám ulevit od bolesti zad, krční páteře či kloubů.

Sezení na zámeckém nábytku povoleno. Obnovený klášter v Plasích láká na novou prohlídku

Tipy na výlety

Kousek opodál směrem na Vysokou najdeme na okraji lesa kamenný vchod do poustevny. O pár kroků dále stojí na mýtině s hezkým výhledem lípa století, jež byla v roce 2018 vysazena žáky Základní školy Suchdol na počest 100. výročí založení republiky.

Reklama

Výběr článků

Načítám