Sezení na zámeckém nábytku povoleno. Obnovený klášter v Plasích láká na novou prohlídku

Přibližně deset let příprav a dva a půl roku stavebních prací. Tolik času zabrala obnova bývalé opatské rezidence v rozlehlém klášterním areálu v Plasích na Plzeňsku.

„Výsledkem je to, že je dnes zpřístupněná zahrada, nová prelatura, staré opatství a zejména to, co návštěvníky bude lákat nejvíc, a to nová prohlídková trasa v prvním patře prelatury,“ říká zdejší kastelán Pavel Duchoň, který objektem provedl i štáb Novinek.

„Částka, která byla původně na opravu dislokovaná, čítala 120 milionů korun. Ale vzhledem k tomu, že přišel covid-19, válka a byl problém se stavebními materiály, tak se celková rekonstrukce vyšplhala až na částku 201 milionů,“ komentuje Duchoň vynaložené náklady. Do financování projektu se zapojila i Evropská unie skrze Integrovaný regionální operační program.

Hned u vchodu do rezidence, vedle návštěvnického centra, narazí příchozí na prostor ponechaný v syrovém stavu. „Je tvořený starými gotickými konstrukcemi, které tady přiznáváme, a ukazujeme, jak ta budova vypadala,“ vysvětluje Duchoň.

A bere nás po zachovalém dřevěném schodišti do patra. Za masivními dveřmi čeká rozlehlá aula s galerií portrétů a další komnaty – například salon, jídelna, pracovna či ložnice – patřící k novému prohlídkovému okruhu. Ten představuje rod Metternichů, který zrušený klášter ve 30. letech 19. století adaptoval na zámek.

Majetek koupil Klemens von Metternich, v té době kancléř rakouské monarchie a významná osobnost evropské politiky. „Větším hybatelem zdejších událostí a tím, kdo místo víc rozvíjel, byl ale jeho syn Richard, někdejší velvyslanec ve Francii, spolu s manželkou Paulinou,“ připomíná kastelán historii majitelů.

Prohlídka v podobě na první pohled klasické zámecké instalace se však od těch na jiných zámcích výrazně odlišuje.

„Správce památky, Národní památkový ústav, si tady zkouší poprvé novou věc – pouští návštěvníky do interiérů volně, bez průvodce. Zároveň to není muzejní expozice, takže se prochází kolem zařízení, která vypadají, jako kdyby odsud Metternichové odešli před chvilkou,“ přibližuje.

Na vybrané části zámeckého mobiliáře se můžou navíc lidé bez obav posadit, nikdo je ze židlí a pohovek vyhánět nebude. Takto k dispozici je především společenský salon. „Toto bývalo místo, kde se odehrávalo, řekněme, hodnotné povídání, žádné tlachání, probíraly se tu skutečně záležitosti vyšší úrovně,“ přibližuje Duchoň účel místa.

Návštěvníci tu smí podle kastelána strávit tolik času, kolik jen budou chtít, jediným omezením je otevírací doba. Můžou si tu číst o historii místa a rodu, zahrát si deskové hry, vyzkoušet starý telefonní přístroj s nahranými zvukovými záznamy anebo prostě jen nasávat okázalou zámeckou atmosféru.

„Máme pocit, že to je trend, který lidé chtějí. Na západě už dávno funguje, a i my si ho musíme osvojit – nejen Národní památkový ústav, ale i návštěvníci, ti se učí, jak se mají v takovém interiéru chovat. Že by nám mobiliář zničili, toho se nebojíme,“ říká nám kastelán. Zatím je okruh otevřený necelý měsíc a žádné problémy nezaznamenali.

Nábytek nechali v kopiích vyrobit podle toho ze zámku Kynžvart, který rod také vlastnil, některé kusy se zde zachovaly původní nebo si je vypůjčili. Čeho měli na vybavení dost, byly obrazy, ty se po znárodnění objektu po roce 1945 z velké části nerozprodaly.

„Byly tu místnosti, které fungovaly jako kanceláře, včetně toalet, ty se kompletně obnovovaly, vestavby jsme vybourali. Řešila se tu i dřevomorka a obnovovala se původní výmalba,“ doplňuje Duchoň k rekonstrukčním pracím.

„Objevili jsme tu také stropní fresku, která je dneska součástí prohlídkové trasy. Jde o fresku v rohové pracovně, o které nikdo předtím netušil, a je to podle všeho dílo Jana Kryštofa Lišky, což byl velmi významný freskař v době baroka,“ říká o jednom z překvapení, na něž narazili.

„Lidé u nás nejdříve procházejí tou vnitřní, šlechtickou částí, tedy soukromým bytem, ale udělali jsme do něj náhled i z druhé strany. Tam jsou takzvané vorcimry, předpokoje, kde se střetává svět služebných a šlechty. Tam bývaly vany, toalety nebo šatní skříně,“ vede nás kastelán o poznání méně honosnější chodbou.

Dveře mezi oběma částmi podle něj bývají běžně na zámcích uzavřeny, zde chtěli, aby si návštěvníci udělali jasnější obrázek o tom, jak prostory vypadají ze všech stran a jak asi za tehdejšího provozu mohly fungovat.

Poslední naší dnešní zastávkou je vnitřní opatská zahrada, i zde se můžou návštěvníci zdržet tak dlouho, jak uznají za vhodné.

„Tady se snižoval terén, je tu nová cestní síň, arkádová chodba se částečně vyzdívala, obnovovala se kašna a je v ní znovu voda,“ shrnuje náš průvodce, co se tu za poslední roky událo.

V podzemí pod zahradou navíc objevili středověké chodby, o kterých dříve nevěděli. Veřejnost by se do nich mohla podívat snad už v příštím roce. Tím ale opravy plaského kláštera ještě nekončí.

„Areál se nepodařilo celý stavebně dokončit, takže opatská rezidence ještě čeká dál na opravu ambitu, arkádové chodby a altánu. Teď probíhá oprava sýpky, tyto práce jsou pro návštěvníky velmi viditelné,“ doplňuje správce. Její součástí je i velká hodinová věž a patrová gotická kaple – z dálky tak spíš než sýpku připomíná kostel. V obnovené podobě by měla být hotová v roce 2025.

Na více snímků z místa se podívejte ve fotogalerii:

Může se vám hodit na Firmy.cz: Klášter Plasy