Článek
Celkově navštívila Češka 197 zemí: z toho 193 členských států OSN a k tomu i Tchaj-wan, Palestinu, Vatikán a Kosovo. Neměla žádné sponzory, nic neventilovala na sociálních sítích; cesta pro ni měla velký osobní význam, a tak ji chtěla prožívat hlavně sama se sebou.
Lásku k cestování přitom Svobodová nalezla díky prvnímu partnerovi během studia vysoké školy. „Když jsme se rozešli, pokračovala jsem už sama a vše přicházelo postupně. Ve chvíli, kdy jsem za sebou měla asi 70 navštívených zemí, řekla jsem si, proč jich nedat sto. A jakmile jsem byla na stovce, říkala jsem si, že možná zvládnu všechny. Určitě se mi to ale nezdálo od začátku realistické, naopak to bylo bláhové, možná přespříliš optimistické. Ale zvládla jsem to,“ uvedla Svobodová v podcastu.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
Už od vysoké školy kladla Češka důraz na nízké náklady. Při studiích to byla nutnost, posléze výhoda, díky níž mohla cestovat intenzivně. Velkou předností se ukázala i práce pro OSN, konkrétně pro Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Díky ní se Svobodová účastnila mnoha humanitárních misí.
Češka našla druhý domov v muslimském světě. S předsudky vůči regionu přitom ze začátku sama bojovala
„Za posledních 17 let jsem pracovala třeba v Etiopii, Nigeru, na Haiti, v Afghánistánu, Pákistánu a dalších zemích. Moje zaměstnání mi jistě otevřelo dveře a rozšířilo obzory, ale ve chvíli, kdy jsem v sobě objevila touhu poznat všechny země světa, tak bych do putování šla, i kdybych měla jinou práci,“ zkonstatovala.
Svobodová často využívala toho, že byla zrovna v zahraničí na misi, a tak v každou volnou chvíli vyrazila do okolních zemí.
Valérie Svobodová se do mnoha zemí dostala i díky práci pro OSN.
„Naše práce je specifická v tom, že děláme většinou ve válečných zónách a oblastech s určitými riziky. Často jsme tedy šest týdnů intenzivně na místě a pak máme jeden nebo dva týdny volno. Takže kdykoli jsem měla dovolenou, jezdila jsem do jiné země. Někdy to bylo únavné a já třeba chtěla na pláž. Místo toho jsem ale vyrazila do Somálska nebo Jemenu,“ popsala Češka s tím, že ji sen o návštěvě všech států světa stál hodně odříkání.
„Někdy jsem si říkala, že bych po té intenzivní práci radši zašla na masáž, místo toho jsem však skončila někde na poušti. Určitě toho ale nelituju,“ uvedla. „Samozřejmě jsem pak navštívila třeba i Maledivy, Seychely, pacifické ostrovy… Ráda se potápím, takže třeba Tichomoří jsem využila k relaxaci.“
Nikam se nevracela
Svobodová si sama pro sebe stanovila pravidlo, že v každé zemi musí strávit alespoň 24 hodin, aby ji považovala za navštívenou. Jen se otočit na letišti pro ni nepřicházelo v úvahu. Někdy během jednoho měsíce projela tři země, například v červnu 2017 to byly Ghana, Togo a Benin. „Nabízelo se to u států, které jsou hezky u sebe, ať už v západní Africe nebo v Tichomoří,“ vysvětlila.
Většinou neměla konkrétní plán a nechávala se unášet atmosférou a tím, co jí poradili místní. „Přiznám se, že už moc neplánuju. V posledních 30 zemích jsem se snažila naslouchat lidem a sbírala jsem jejich doporučení. Někde jsem se učila vařit lokální jídla, jindy jsem šla s místní rodinou na pole nebo navštěvovala umělecké komunity.“
Do některých zemí se Svobodová vyloženě těšila, například do Bhútánu, Mongolska či na Nový Zéland, do jiných se jí zas tolik nechtělo. O to víc ji pak překvapily.
„Zmiňovali jsme Ghanu, Togo a Benin. Já dva roky žila v Nigeru, a tak jsem se bála, že kultura bude stejná a nic moc nového neuvidím. Nakonec jsem potkala perfektní lidi, se kterými jsem navázala přátelství na celý život,“ zkonstatovala Češka a doplnila, že kvůli časové úspoře se však do žádného z navštívených států nevracela.
Posledními dvěma zeměmi byly pro Svobodovou Súdán a KLDR. Do druhé zmiňované vyrazila prostřednictvím organizovaného zájezdu, a navíc na maraton. „Severní Korea byla od covidu zavřená a otevřela se až letos. Tak jsem toho hned využila. Když jsem vystupovala z letadla, obrečela jsem to. Bylo to pro mě emočně silné,“ připustila.
„Žiju aktuálně v Ženevě a na zpáteční cestě z Koreje do Švýcarska jsem byla už roztržitá, nesoustředila jsem se a ztratila dvě kreditky. Navštívila jsem přes 190 zemí, a přesto jsem udělala úplně začátečnické chyby,“ uvedla s úsměvem. „Možná jsem si poprvé dovolila úplně vydechnout.“
Vesmír jako třešnička
Od dubna Svobodová nikde necestovala a aktuálně si to ani nedokáže představit. „Teď odpočívám,“ vysvětlila.
Zároveň už však pomýšlí na další metu, kterou je let do vesmíru. „Ráda bych se podívala na Zemi shora. Jsem teď na čekací listině, která je na několik let, tak uvidíme,“ uvedla Češka s tím, že takový zážitek si už nízkonákladově dopřát nelze; turistické lety na hranici kosmu mohou vyjít na zhruba pět milionů korun. „Vesmír je jen taková třešnička na dortu. Jestli přijde, přijde, jestli nepřijde, nepřijde.“
Jakým způsobem lze naplánovat návštěvu všech zemí světa? Jak takové putování vypadá? Co vše se mu musí obětovat? Kolik států lze stihnout během jediného měsíce? Jsou místa, která jsou k turistkám vyloženě nepřívětivá? Cítila se Svobodová někde v ohrožení? A co nejcennějšího se člověk naučí, když byl už v každé zemi? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty:
