Nemusíte až do Alp. Horské stezky s krásnou scenérií najdete i v Česku

Krkonoše jsou nejvyšším českým pohořím, zdaleka v nich však nemusíte zamířit jen na turisticky přeexponovanou Sněžku. Ideální únik před civilizací nabízí třeba trasa z Medvědína až k majestátním Sněžným jámám na polské straně hor.

Pokud chcete ušetřit síly, můžete vyjet na Medvědín lanovkou. Z něj se pak vydejte přes mokřad směrem k Vrbatově boudě (k té jezdí v letní sezoně i pravidelná autobusová linka). Co by kamenem dohodil se od ní nachází jeden z nejoblíbenějších krkonošských výletních cílů, Pančavský vodopád. Se svými 148 metry je tím nejvyšším v Česku, z vrcholu se otevírá překrásný výhled na Labský důl.

O jedno z nejpopulárnějších míst Krkonoš šlo už v minulosti, kdy byl kvůli turistům na vodopádu uměle navyšován průtok. Majitel nedaleké Labské boudy Josef Schier nechal na potoce zbudovat malou nádrž, a když se shromáždil dostatečný dav platících turistů, zavelela obsluha ke zvednutí stavidel. Dnes lze vodopád spatřit pouze v přirozené podobě, nejdivočejší bývá zjara, když taje sníh.

Od Pančavského vodopádu je to kousek k Labské boudě a z ní zase k prameni Labe. Sněžné jámy, kterým dominuje bouda s vysílačem, jsou odsud na dohled. O stezce si více můžete přečíst v článku nad tímto odstavcem.

Krkonoše jsou nicméně plné podobných treků. Pro rodiny s dětmi je vhodná například trasa údolím Bílého Labe, kde se nachází jeden vodopád vedle druhého. Nejsou sice tak velkolepé jako Pančavský nebo Mumlavský u Harrachova, ale svým zurčením přesto dokážou navodit pocit absolutního klidu.

Beskydy, podobně jako Krkonoše, sdílí Česko se sousedním Polskem, táhnou se ale přes Slovensko až k Ukrajině. Patrně nejznámějším místem české části Beskyd jsou Pustevny, neodmyslitelně spjaté s architektem Dušanem Jurkovičem. Roubené chaty Libušín a Maměnka z let 1897 až 1899 vynikají svým výrazným stylem vycházejícím z lidových tradic. Oku lahodící nejsou chaty jen zvenčí, ale i zevnitř.

Z Pusteven vede nenáročná zhruba čtyřkilometrová hřebenovka na Radhošť, odkud se otevírají výhledy na Beskydy. Významnou zastávkou je socha slovanského boha Radegasta, který dal Radhošti jméno.

Samotný vrch zdobí kaple svatého Cyrila a Metoděje, postavená v roce 1898 v byzantském slohu. Věrozvěsti vrch údajně během své výpravy navštívili a boha Radegasta, do té doby mezi místními ctěného, vypudili, když tu nechali vztyčit kříž. Bratři na hoře dodnes stojí, před kaplí mají svou sochu.

Za nejhezčí trek Jeseníků je považována hřebenovka mezi vrchy Ramzová a Skřítek. Nutno podotknout, že to není nenáročný výlet na jedno odpoledne, ale spíš na celý víkend. Základní trasa měří 38 kilometrů, nabízí ovšem jedinečné výhledy a množství zajímavých zastavení.

Patří mezi ně například tajemné Obří skály, k nimž se váže legenda o obrovi jménem Amík. Ten se měl vsadit s jiným obrem, kdo z nich dohodí dál ohromné balvany. Amík bohužel prohrál, a tak skálu rozdělil na dvě poloviny. Zajímavostí je i to, že okolí Obřích skal bylo až do konce 70. let minulého století pokryté smrkovým lesem. Jenže pak se přihnala větrná smršť a porost srovnala se zemí. Díky tomu je tu dnes výhled třeba na Rychlebské hory nebo Kralický Sněžník.

Hřebenovka vede také přes poutní místo Vřesová studánka, samozřejmě přes nejvyšší moravskou horu Praděd či přes Petrovy ameny. I k nim se podobně jako k Obřím skálám váže pověst, tentokrát o čarodějnických sabatech. Ne náhodou došlo v jejich okolí k jedněm z nejrozsáhlejších čarodějnických procesů na našem území, které inspirovaly román Kladivo na čarodějnice. Petrovy kameny v něm hrají významnou roli.

Hřebenovka prochází skrze přírodní rezervaci, Jeseníky jsou v Česku významné pro subalpínskou tundru. V okolí Pradědu rostou nejrůznější mechy, lišejníky i nízké keře, takže si můžete na chvíli připadat jako někde na dálném severu.

Šumava, stejně jako jiné horské oblasti v Česku, nabízí řadu zajímavostí, za kterými se lze vydat. Kromě Černého a Čertova jezera se nabízí trasy po zdejších rašeliništích či pláních, třeba skrze Jezerní slať. Ta je unikátní tím, že tu může mrznout klidně i během léta. Jedná se o jedno z nejstudenějších míst na našem území, roste a žije zde řada chladnomilných druhů rostlin a hmyzu. Z obratlovců to jsou například zmije obecná, ještěrka živorodá, rejsek horský a drobní ptáci.

Jezerní slať se nachází na náhorní plošině Šumavských plání mezi Kvildou a Horskou Kvildou na rozvodí Vltavy a Otavy. Slať vznikla v době poledové v mělkém sedle se žulovým podkladem. V minulosti byla Jezerní slať částečně těžena a odvodňována umělými příkopy. Dodnes je lidská činnost na této slati patrná, pro běžného návštěvníka však neviditelná, jak jsme psali v článku, který najdete zde.

Pokud byste chtěli trochu delší procházku, vyrazte skrz šumavské lesy i na nedalekou Chalupskou slať. Nachodíte kolem dvanácti kilometrů a uvidíte zase trochu jinou tvář Šumavy, než se naskýtá při treku z Třístoličníku na Plechý.

České středohoří nejsou hory v pravém slova smyslu, ale při výstupech na zdejší kopce se i tak pěkně zapotíte. A vybírat navíc můžete z mnoha možností. Možná vás zláká královna Milešovka nebo přechod hned přes tři blízko sousedící kopce Srdov, Oblík a Ranou. Pokud jako výchozí bod zvolíte obec Chraberce, tak až na Ranou nachodíte přes osm kilometrů.

Hezká procházka je ale i na vrch Lovoš, kterému se přezdívá šlechtic Českého středohoří. Na jeho vrchol lze vyrazit hned z několika směrů, ať už od Lovosic, z Malých Žernoseků nebo od Opárna. Právě úvodní úsek Opárenským údolím je obzvlášť příjemný, protože vede po skoro dokonalé rovince. Pak už se jen stoupá. Výhledy z Lovoše ovšem stojí za to.

Nezklame ale ani protilehlý Radobýl, který ční nad Litoměřicemi a vyrazit na něj lze právě z toho města, případně z obce Žalhostice. Nevelký vrch je zajímavý zejména tím, že se v jeho okolí pěstovalo víno už za Karla IV., litoměřická oblast tehdy patřila k nejvýznamnějším producentům vína v Čechách. Na Radobýl chodil rozjímat také Karel Hynek Mácha, jednou odtud zpozoroval požár v Litoměřicích, a tak prchal do města pomáhat s hašením. Krátce nato zemřel.

Relativně nenáročná procházka je také z Velkých Žernoseků na vrch Kalvárie se třemi kříži, odkud se nabízí asi nejlepší výhled na labské údolí Porta Bohemica. Většina vrchů v Českém středohoří je zároveň přírodní rezervací, kde narazíte na množství vzácné fauny i flóry. Značnou výhodou je i to, že tady ještě není vůbec přelidněno.

Ani ve Žďárských vrších nečekejte bůhvíjak vysoké hory. O dlouhé treky tu však není nouze. Nabízí se třeba okruh přes Milovy, Devět Skal a Čtyři palice, který měří 23 kilometrů. Skrze Žďárské vrchy prochází také Centrální stezka Via Czechia.

Této lokalitě, v které se nachází stejnojmenná CHKO, se někdy přezdívá zelené srdce Česka, protože nabízí nedotčenou přírodu, skály, rašeliniště, hluboké lesy i rybníky. Možná tu nenajdete takové výhledy jako v Alpách, ale jako únik před civilizačním shonem jsou Žďárské vrchy zcela dostačující.