Článek
Zhruba tříkilometrová stezka začíná asi dvacet minut chůze od pozdně gotického chrámu sv. Barbory, architektonické dominanty Kutné Hory. Konkrétně v ulici V Hutích. Správné místo lze poznat podle Wagenknechtova mlýna či o kousek dál o samotě stojících barokních Božích muk. V 18. století je tu nechal postavit místní mlynář, který přežil povodeň, ačkoli zůstal uvězněný ve spodní místnosti nedalekého mlýna.
Tento i další příběhy minulosti spolu s popisem živočišných a rostlinných druhů na trase je možné si přečíst na celkem 16 informačních tabulích, z nichž značná část byla poničena vandaly. „Zasloužili by zbičovat,“ poznamenal na adresu nepříliš umných sprejerů postarší domorodec venčící psa, který byl jedním z celkem 11 kolemjdoucích spatřených na cestě oběma směry.
Některé cedule jsou ale stále čitelné a malebné okolí beze slov vypráví svůj vlastní příběh. První část cesty vede po silnici, která se později napojuje na dobře schůdnou lesní stezku po červené turistické trase či zelenobílé značce naučné stezky (NS).
Svěže zelené listy okolních dubů, javorů a olší kontrastují s tmavou barvou břečťanu, který téměř kompletně pokrývá ty nejmohutnější velikány a jarnímu lesu tak dodává lehce exotický nádech.
Po pár set metrech barvy uklidňující pro oči se po levé straně vynoří barokní most přes řeku Vrchlici, složený ze dvou částí. Kamenná byla se sochou sv. Jana Nepomuckého vztyčena pravděpodobně už v 18. století, dřevěná přibyla později.
O kousek dál se ze silnice svažují drobné vyšlapané chodníčky k hladině Vrchlice, malé středočeské říčky, která je levým přítokem Klejnárky a pramení u Štipoklas. Nejzajímavější částí jejího toku je právě toto romantické údolí u Kutné Hory, kde se proplétá skalnatým kaňonem lesy, kolem starých mlýnů a zbytků štol po těžbě stříbra.
V jednom místě je nad jen několik centimetrů hlubokou řekou spadený mohutný kmen propojující oba břehy. Šikovnější páry by si tu mohly vyzkoušet výukovou lekci z Hříšného tance.
Mlýny zachovalé i rozpadlé
Dalším zastavením jsou skály před Vrbovým mlýnem, v nichž bylo ve středověku vyraženo několik štol, dnes už dávno zazděných. Mlýn v 18. století vznikl přestavbou hutí a hned za ním se nachází dětské hřiště s venkovní posilovnou. Okolí voní medvědím česnekem, který už kvete.
O kousek dál na protějším břehu Vrchlice byla roku 1752 vyražena štola sv. Antonína Paduánského, kde se těžilo stříbro. Dnes je štola zazděná a přístup do ní mají jen vrápenec malý, netopýr velký a další živočišné druhy, které tam přezimují.
Za rozcestím U Náhonu se po levé straně otevře pohled na mysticky vyhlížející podzemní sklep s kamennou mříží, který je v současnosti částečně zaplavený vodou. Následuje mlýn Dänemark, nemovitá kulturní památka České republiky, která je pronajímána pro soukromé účely. Průhledem v bytelné kamenné zdi je ale možné spatřit mlýnské kolo. Existence stavby byla doložena už v 15. století.
Tady přichází na řadu nejkrásnější část údolí, jehož jméno si jako pseudonym zvolil slavný český spisovatel Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frída. Za splavem už vede lesní cesta směrem k nevšednímu kamennému tunelu, který odcloňuje soukromý pozemek po levé straně.
Poměrně dlouhý krytý úsek se zastřešenými světýlky nad hlavou místy sousedí se skálou. Nejen kvůli ceduli „na vlastní nebezpečí“ u vstupu lehce evokuje průchody pod starověkými arénami gladiátorů.
Řeka, rybník i vodopád
A právě za ním, ve stínu mohutných kaštanů, se skálou po pravé straně a vodním korytem hned vedle ní, přichází úsek tolik připomínající portugalské levády. Voda vypadá průzračně čistá a je obývána řadou živočichů. Spatřit tu prý lze i raky. Slepýš křehký byl zjevně vyrušen z poklidného plazení se cestičkou a raději ladně přeplaval a skrývá se ve skalní úžině.
Následuje stavidlo a za ním malebné trosky mlýna Cimburk, který stál ještě ve 30. letech 20. století. Kousek opodál je do země zapuštěný další podzemní sklep a povětrnostním vlivům odolává ruina mlýnu Šimákov, který vyhořel na počátku 20. století.
Pak už následující uměle vytvořené Vrchlické vodopády, v jejichž tůňce plavou ryby a za příznivých teplot prý i místní omladina. Po chvíli stoupání lehce zrádnou prašnou cestou se otevře výhled na Velký rybník. Vodní nádrž, která se tu nacházela už ve středověku, měla dříve především praktické využití, voda byla potřebná kvůli těžbě. Dnes má více než sedmihektarový rybník zejména rekreační a krajinářskou funkci.
Jeho poklidné okolí je útočištěm nejen kutnohorských chatařů, na výletě je ideálním místem pro odpočinek či piknik. Vrátit se lze stejnou cestou v opačném směru (zhruba 7,2 kilometru celkem), nebo je po modré značce možné zamířit do Bylan-Škvárovny a odtamtud následně dorazit do Kutné Hory okolo nemocnice. Tato trasa zpět k chrámu vychází zhruba na 8,5 kilometru.
V samotném historickém centru Kutné Hory čeká řada zajímavých turistických cílů zařazených na Seznam světového dědictví UNESCO. Ale o tom zase až příště.