Přívětivé město s pohádkovým závojem – Heidelberg

Univerzita a studentská scéna, kulturní a programová nabídka, poctivá a srdečná gastronomie a nádherná poloha na Neckaru a na výběžcích pohoří Odenwald; to jsou všechno důvody velké popularity tohoto města, ve kterém již Goethe spatřoval „cosi ideálního“.

Ze statistiky návštěvnosti plyne, že Heidelberg se svými přibližně třemi milióny denních turistů patří k nejnavštěvovanějším místům nejen v Německu a Evropě, ale pravděpodobně i na celém světě. Což je tak trochu škoda, protože toto město si nezaslouží být jen aférkou na jeden den. Kdo se tu zdrží o něco déle, tomu neuniknou další četné krásy města, poněkud skryté ve stínu hlavních turistických atrakcí, ani zvláštní atmosféra a styl života, kterým se Heidelberg liší od řady dalších univerzitních měst.

Že si člověk během návštěvy Heidelbergu nebude chtít nechat ujít prohlídku zámku bdícího na svahu domácího pahorku Königstuhl v 70metrové výšce nad hladinou Neckaru nad městem, o tom není pochyb. Zámek a jeho okolí patří skutečně k tomu nejpoutavějšímu, s čím se na cestě Německem vůbec můžete setkat. Zámkem se můžete projít samozřejmě i sami, vyplatí se však využít služeb průvodce. Už proto, že vám poodhalí roušku 700leté historie zámku, v jehož zdech je zapsáno mnoho.

V bouřlivých časech tváří tvář hrozícímu zániku se zámečtí pánové pravděpodobně nejednou vydávali po schodech dolů do knížecích vinných sklípků. Zde odpočívá také největší sud na světě: je zhotovený ze 130 dubových klád, dlouhý více než osm, široký sedm metrů a pojme 221 726 litrů. Nad ním bděl na rozkaz kurfiřta Karla Theodora jistou dobu i dvorní lilipután Perkeo, původem Ital. Traduje se, že si svou přezdívku vysloužil neutichající žízní: na otázku, zda si dá ještě další sklenku vína, prý odpovídal stereotypně „perché no?“ – proč ne?

Ze zámku se hradní cestou dostanete přímo do starého města. Jeho centrum tvoří náměstí s jednou z mnoha krásných heidelberských kašen, se vznešenými měšťanskými domy, početnými kavárnami a ještě hojnějšími obchůdky. A samozřejmě nechybí ani slavný kostel svatého Ducha. Jen pár kroků odtud leží náměstí Kornmarkt, které mnozí považují za nejhezčí v celém Heidelbergu.

Kašnu zdobí socha Madony z roku 1718, spočívající na bedrech andělů, která měla v období katolické protireformace obrátit protestanty zpět na pravou víru. V dnešní době toto půvabné dílo potěší nejen na pohled, ale i jako motiv na pohlednici jako „Madona obilného trhu se zámkem“.

I další náměstí, Karlsplatz, zdobí kašna, která hravě navazuje na kosmografii v pojetí slavného humanistického myslitele Sebastiana Münstera. A tím se dostáváme k dalšímu typickému rysu Heidelbergu: velký vliv na zdejší duševní a kulturní život totiž měli po staletí vedle kurfiřtů také především učenci.

Univerzita, nejstarší ze všech na německé půdě, přitahovala velká jména: svá studentská léta či profesorskou praxi tu strávili takoví velikáni ideových dějin jako Georg Willhelm Friedrich Hegel, Robert Bunsen, Max Weber či Karl Jaspers.

Dnes je na univerzitě imatrikulováno na 28 000 studentů, kteří si nejen pilně hledí učiva, ale i houfně posedávají po zdejších hospůdkách a kavárnách. Neboť i to je součástí heidelberské tradice, jak si lze v pěkných starých studentských krčmách jako Sepp’l a Zum Roten Ochsen nad sklenkou vína živě představit.