Článek
Vlak se líně sune po úbočí hory a sem tam sebou cukne. Podle toho jde poznat, jak se ozubená kola naspodu soupravy zasekávají do dráhy a pomalu posouvají vagony směrem na vrchol. Není to žádná divoká jízda, ale o tu jde ve švýcarských horách málokdy; prim tu hrají pomalé panoramatické rychlíky a výhledy na okolní krajinu. Na Rigi tomu není jinak.
Zatímco otrlí chodci vyrážejí do 1798 metrů pěšky, lenoši si hoví ve vlaku a kochají se ubíhající krajinou. Tedy za předpokladu, že není víkend, kdy vagony praskají ve švech. Rigi se totiž nachází v příjemné vzdálenosti od Lucernu, a tak je častým a dobře dostupným výletním cílem tamních obyvatel.
Poprvé se turisté mohli nechat na vrchol vyvézt 21. května 1871 z obce Vitznau ležící při břehu Lucernského jezera. Dnes jezdí vlaky také od železniční stanice Arth-Goldau. Tato část byla dokončena v roce 1875, a když ji roku 1907 elektrifikovali, šlo o světově první ozubnicovou železnici na elektřinu.
KVÍZ: Je jednou z nejkrásnějších zemí Evropy, znáte jej dobře?
Přesto tu dnes mohou návštěvníci potkat i unikátní historickou parní lokomotivu s vysokým stojícím kotlem, která dráhu před elektrifikací obsluhovala. Kdo chce, může se v soupravě usadit přímo za kotel a užívat si výpary z bezprostřední vzdálenosti. Pro ostatní je otevřený vagon. Nejnovější vlaky brázdící dráhu jsou naopak vysoce moderní a vizuálně vkusné, střed pak představují soupravy připomínající starší české motoráky.
Stylové horské stolování
Už samotná cesta na vrchol Rigi je zážitek. Krajina se postupně proměňuje a zaobluje, po úbočích jsou rozesety domky. Z horských luk jsou slyšet kravské zvonce, které ke švýcarskému koloritu neodmyslitelně patří.
Na trati jezdí i vlaky podobné českým motorákům.
Parní lokomotiva se stojacím kotlem. Poprvé vyjela na trať v roce 1871.
Vlaky končí na zastávce Rigi Kulm, kde se nachází také místní horský hotel. Večeřet v něm při západu slunce je nesmírná romantika. Ještě krásnější jsou však rána, než dorazí první vlaky s turisty. Panuje tu klid a ticho; ideální doba na procházky kolem přilehlého vysílače, odkud je výhled na jezera. A pak už dále po masivu.
Chuťové pohárky lze ukojit třeba při návštěvě místní výrobny sýra, která se nachází zhruba 20 minut chůze od vrcholu. Červnové rozkvetlé louky, klikatící se prašná cesta a v dáli výhled na jedno z jezer jsou kýč, který se nikdy neomrzí. Obzvlášť, když se lze v tomhle prostředí zakousnout do skvělých švýcarských sýrů domácí výroby.
Stylovější zážitek zase návštěvníci prožijí v restauraci Regina Montium ve směru k Vitznau. Podnik se pyšní jednou michelinskou hvězdou, ale také zelenou. Ta je udělována za udržitelnost. Restaurace totiž veškeré suroviny odebírá výhradně z hory Rigi nebo jejího bezprostředního okolí. Dál ani ťuk. Je to lokální a maso či zelenina tak nemusejí putovat přes polovinu planety, v tomto případě ani jedné země, aby se dostaly na talíř. To je samozřejmě trend také u řady jiných restaurací nejen ve Švýcarsku.
Odpočinek v lázních
Po tak vyčerpávajících zážitcích, jako je jízda vlakem nebo oběd v michelinské restauraci, jistě kdekoho přemůže únava. V takovém případě je nasnadě vydat se do místních minerálních lázní Rigi Kaltbad. Ty jsou součástí hotelu, ale vstup do wellness zóny je umožněn i lidem zvenčí.
Minerální lázně jsou otevřené i hostům zvenčí.
K místním minerálním pramenům se pořádaly pouti už před 600 lety, lidé se však koupali ve studené vodě. Takovou oběť už dnes hosté podstupovat nemusejí, voda má příjemných 35 stupňů, a pro koho by to stále bylo málo, ten se může zahřát v sauně.
Po vykoupání stačí naskočit zpět na zubačku a dojet do Vitznau, odkud míří lodě až do Lucernu. Ve Švýcarsku zkrátka dopravní infrastruktura funguje jako hodinky a dostat se lze i do těch nejzapadlejších koutů země.
Pět nejkrásnějších švýcarských vesniček
Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Švýcarska