Hlavní obsah

Drsná ruská Čukotka: Tam, kde pojídají muchomůrky a starým se pomáhá ze světa

29. 6. 2013, 13:12

Chcete vidět někoho, kdo sbírá a jí muchomůrku červenou? Zajeďte na ruskou Čukotku k lidem etnika Čukčů. Toto svérázné společenství respektuje právo starých a nemocných lidí na dobrovolný odchod ze světa, s nímž dotyčným pomáhá vlastní rodina. Krom toho Čukčové dodnes praktikují spoustu prapodivných rituálů, které turisté sledují s otevřenou pusou.

Foto: ESO travel

Tohle není Barbora Špotáková, ale čukotský rybář.

Článek

Ostatní Rusové se na lid obývající Čukotku vždy dívali tak trochu svrchu. Ještě za časů Sovětského svazu se k nim dostalo několik vymožeností jako školy, základní dopravní infrastruktura nebo modernější bydlení. Rusové lid Čukčů považují za zaostalý, takže si o něm vyprávějí i spoustu vtipů.

Foto: Bering Land Bridge National Preserve (Flickr)

Nebe nad Beringovou úžinou někdy vypadá i takto.

Čáry, máry, Čukotka!

Čukčové se jeví ostatním obyvatelům Ruské federace jako zvláštní, možná také proto, jak stále lpí na svých letitých tradicích. Velmi silně je v jejich tradicích zakořeněna víra v moc šamanů. Ti, vyzbrojeni jednoduchým bubnem, tančí, zaříkávají a snaží se ovlivnit budoucnost. Jestliže se s nimi někdy potkáte, raději jim žádné vtipy nevyprávějte, nebo na vás pošlou svá kouzla.

Době šamanů, někdy označovaných jako „měkcí muži“, mezi lidem Čukčů ani v jedenadvacátém století zdaleka neodzvonilo. Mýtus o jejich moci má silné kořeny. Na rozdíl od některých jiných kultur mohou povolání šamana na Čukotce vykonávat i ženy. Pokud si tedy chcete objednat přes internet nevěstu z Ruska, dejte si pozor, aby to nebyla čukotská žena, mohla by vás o svatební noci začarovat.

Foto: Mikhail Khoninin (Wikimedia Commons)

Sympatický méďa, nicméně pokud ho na Sibiři potkáte, packou si s ním rozhodně neplácejte.

Častěji se lze mezi šamany setkat s muži převlečenými do ženských šatů. Ti si pak pro manželství nevybírají ženu, ale muže. V takovém vztahu pak zastávají roli ženy, neboť jejich duše se proměnila v duši ženskou.

Nemáte rádi zimu? Tak si místo Sibiře přečtěte o horkém jihu Afriky: Unikátní poušť Sossusvlei: Tam, kde zkameněl písek a květiny žijí milióny let

U Čukčů platí: Drsný kraj, drsný mrav

Abyste ale nepovažovali šamany za nějaké zženštilé slečinky, je třeba vypíchnout poněkud zvláštní doplněk stravy, který pro své rituály používají. Jde o muchomůrku červenou. Když tedy na dalekém východě uvidíte někoho, jak tuto obávanou houbu sbírá, vězte, že tak činí s plným vědomím toho, co dokáže. V určitém množství totiž působí jako halucinogen pomáhající kouzelníkům dostat se do mystických stavů. Ženy ale muchomůrku pozřít nesmí.

Poměrně otrlí jsou z hlediska našich zvyklostí i ostatní příslušníci tohoto sibiřského kmene. Ve zdejších končinách lidé považují za zcela normální, když starému či nemocnému rodinnému příslušníkovi na jeho vlastní žádost pomohou „ukončit utrpení“. V místních těžkých podmínkách je totiž těžké živit sebe sama, natož ještě někoho, kdo se o sebe nedokáže postarat.

Alkoholici na Čukotce
Východosibiřské kmeny žily vždy v izolaci a mnohé výdobytky moderní civilizace v okolí Moskvy běžné už stovky let se k nim dostaly poměrně pozdě. Tak tomu bylo i u alkoholu. Když k Čukčům dorazil, napáchal velké škody a zanechal za sebou velké množství alkoholiků. Zjistilo se, že lidé tohoto kmene nemají v těle enzym, který nám pomáhá se alkoholu bránit.
Foto: Onderwijsgek (Wikimedia Commons)

Že se jedovaté houby nesbírají? a východě Ruska to není tak docela pravda.

Santa Claus bydlí se soby, Čukčové v jejich kůžích

Nezvyklá jsou i obydlí Čukčů, takzvané „jarangy“. Dají se přirovnat k mongolským jurtám. Tvoří je lehká dřevěná konstrukce obalená sešitými sobími kůžemi. Na průměrně velký „dům“ tohoto typu je třeba kožešin z asi padesáti sobů. Velká jaranga se těžko vytápí, proto ještě obsahuje menší kabinku, v níž se spí a teplo se v ní lépe udržuje.

Potomky této zvláštní kultury najdeme i za hranicemi Čukotky. Z této oblasti se rozšířili částečně i na Aljašku, kde existuje ruské město Sitka. K etniku Čukčů se podle posledního sčítání hlásí také třicítka obyvatel Ukrajiny, ovšem jen dva z nich hovoří jazykem Čukčů, ostatní se v novém prostředí již plně asimilovali.

Foto: P199 (Wikimedia Commons)

Některé části severní Čukotky vypadají z výšky jako měsíční krajina.

Zda to, že se začalo území Čukčů v posledních desítkách let postupně modernizovat, je dobře, či špatně, nevíme. Život se jim díky výdobytkům moderní civilizace sice o něco zjednoduší, trpí však čukotská krajina a atmosféra absolutní čistoty.

Naštěstí je zde stále zima, průměrné teploty v červenci se pohybují okolo devíti stupňů Celsia a nachází se zde hodně permafrostu, tedy stále zamrzlé půdy, v níž se skoro nedá kopat. Tyto těžké podmínky udržují naději, že se podaří alespoň část divoké přírody Čukotky uchovat pro příští generace.

Inzertní sdělení: Vyjeďte do zahraničí na vysněnou dovolenou!

Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky poznávacích zájezdů do Ruska:

Objevte krásu arktického léta - scenérie kvetoucí tundry. Při návštěvě vesnic původních obyvatel odhalte tajemství „měkkých mužů“ - šamanů lidu Čukči

Moskevský Kreml, Jekatěrinburg a jeho památník V.I. Lenina a širé mongolské stepi. V Číně zase Velká čínská zeď a Zakázané město v Pekingu. To vše se dá spatřit během cesty po Transsibiřské magistrále.

Vydejte se na last mnute po stopách ruské historie přes sídlo KGB až ke slavné Auroře! Též poznáte světová umělecká díla v petrohradské Ermitáži nebo okolí vodních toků západního Ruska.

Čtěte dále:

Přečtěte si také o poušti s milióny let starými květinami, italských plážích nebo o místě, kde se psala historie africké vzdělanosti. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky.

Autor: Jan Švestka & Tomáš Cikán

Anketa

Jeli byste na dovolenou na samý východ Ruska?
Ne, je tam zima
18,5 %
Ne, doby rekreací v Sovětském svazu jsou snad už pryč
7 %
Ano
70,3 %
Nevím
4,2 %
Celkem hlasovalo 1795 čtenářů.

Čukotka

Abychom věděli, v jaké oblasti se pohybujeme, tak Čukotka je jeden ze dvou velkých poloostrovů na samém východě Ruska u Beringovy úžiny. Když si je představíme jako obří srp, tak Kamčatka připomíná násadu a Čukotka špičku žací části.

Jde o autonomní oblast Ruské federace, již živí především rybolov a těžba zlata, uhlí nebo zinku. Obojí ale komplikuje velká zima a zamrzlá půda a voda.

Mezi tradiční činnosti v oblasti patří chov sobů. Ačkoliv se ochočení vysoké zvěře považuje za velmi obtížné, Čukčům nezbylo nic jiného, než se to naučit. Mohou tak využívat a prodávat jejich maso a kožešiny.

Obyvatelé pobřežních oblastí k tomu samému účelu zase loví tuleně.

Celkem na Čukotce žije okolo šestnácti tisíc lidí kmene Čukča, tedy alespoň tolik lidí se v roce 2002 přihlásilo k této národnosti.

Většina lidí vyznává tradiční šamanismus, pod vlivem ruské kultury se sem ale šíří pravoslavné náboženství.

Související témata:

Související články

Výběr článků