Dávat, či nedávat a kolik? Spropitné podle destinací

Stres související s určením vhodné výše spropitného v zahraničí podle Daily Mailu zažívá až 46 procent dospělé populace. Tento nepříjemný dovolenkový faktor lze ale snadno minimalizovat jednoduchým nastudováním místních zvyků.

Kupříkladu snad nikde jinde na světě není spropitné a jeho výše takovým tématem jako v USA. Očekávají ho nejen všichni, kteří pracují ve službách, ale doslova za všechno. V restauracích a barech je naprostou samozřejmostí, vyžadovat ho ale mohou i průvodci, a někdy dokonce řidiči veřejné dopravy. A na jeho výši záleží.

Dát nižší spropitné nemusí znamenat jen pohrdavé pohledy personálu, ale i nepříjemnou konfrontaci, kdy se pracovník vyloženě zeptá na důvod nebo může otevřeně požadovat vyšší spropitné. Ve Spojených státech je silná kultura spropitného, protože číšníci často pobírají minimální plat a dýškem si tak obsluha doplňuje příjmy.

Podle britské cestovní agentury eShores je v USA očekáváno, že hosté nechají v restauraci 20 až 25 procent z výsledné ceny účtu navíc. Obdobně to platí u řidičů taxi. A pokud se zastavíte na drink v baru, je očekáváno spropitné jeden až dva dolary (20 až 40 korun).

Zcela naopak to funguje v Japonsku, kde se spropitné běžně nedává, a může být dokonce považováno za urážku. Japonci si zakládají na tom, že mají dobré pracovní podmínky a dýško není potřeba. Výjimkou jsou speciální příležitosti a některé moderní podniky. Kdo váhá, může se na vhodnost spropitného diskrétně a zdvořile otázat obsluhy.

Obdobně dýško standardně není očekáváno v Jižní Koreji, pevninské Číně a Singapuru.

Ve Vietnamu, Thajsku, Kambodži a okolních zemích není spropitné vyžadované, ale je vítané. Stejně tak je tomu v Dominikánské republice, na Kubě a v dalších karibských zemích.

Co se Evropy týče, situace v jednotlivých zemích a destinacích se značně liší. Ve Francii, Španělsku a Německu je poplatek za servis často zahrnut v celkovém účtu, dýško tak není nezbytné. Ale potěší. V Itálii a Rakousku bývá zvykem dýško okolo deseti procent útraty.

V severských zemích bývají zaměstnanci dobře placeni, spropitné tak bývá minimální.

Kupříkladu ve Spojených arabských emirátech bývá doporučeno dýško 10 až 15 procent, pokud servisní poplatek není zahrnut v ceně. Řidiči a portýři ocení drobný příspěvek. Stejná situace panuje i v Ománu.

V Egyptě a Tunisku je spropitné nejen běžné, ale dá se říci, že i kulturně zakořeněné, obzvláště v zemi faraonů. V restauraci je očekávání zhruba 10 procent z ceny, drobný příspěvek očekávají nosiči, pokojské, řidiči i průvodci.

V Austrálii a na Novém Zélandu je spropitné spíše novým konceptem. Za skvělé služby ve velkých městech je vhodné nechat kolem 10 procent z ceny; na venkově, v kavárnách a hospodách to obvykle není nutné.

Informovat se před cestou do zahraničí o místních zvyklostech nejen zmírní nejistotu cestovatelů a předejde potenciálnímu faux pas, ale pomůže turistům i udělat si lepší obrázek o celkovém rozpočtu na plánovanou dovolenou.