Článek
Kromě lucerny je tady ještě betlémská hvězda, která se klene nad bránou do Stroblu. A do třetice jako v pohádce – St. Gilgen se oděl do červené a zlaté, tedy barev svíčky, jejíž obří maketa vítá návštěvníky v přístavu. Mezi obcemi totiž pendluje loď, z jejíž paluby můžete obdivovat okolní pocukrované kopce i odlesky sváteční výzdoby na zčeřené hladině.
Baroko a Mozart
Od přístaviště v St. Gilgenu vede cesta kašírovanou vesničkou, kde lze beze studu nahlédnout okny do interiérů příbytků. Instalace totiž představují tradiční vánoční zvyky v regionu. Trh je prodchnut barokní atmosférou, jež určuje ráz města, a to nejen během adventu.
Nyní však jako by andělé sestoupili z kůru, aby dělali poutníkům společnost. Nechám se jimi vést na malé náměstí, kterému vévodí obří smrk v kulise domů z 19. století. Některé jsou i starší, jak ukazují fresky z 18. století na budově hotelu Post.
V St. Gilgenu se narodila matka slavného Wolfganga Amadea Mozarta, žila zde i jeho sestra přezdívaná Nannerl. Z reproduktorů sice nezní árie z Mistrových oper, ale i tak jsou tóny libé. A co je příjemné, hudba hraje potichu a je ve všech koutech trhu stejná.
Kremrole z adventního trhu v St. Wolfgangu jsou vyhlášené.
Procházím kolem stánků s tradičními řemeslnými výrobky i voňavými regionálními pochoutkami a nemohu se rozhodnout, zda si dám kornout smažených bramborových spirálek anebo pečené kaštany. Ty nabízí muž s prkýnkem na čele. Když se zajímám, k čemu mu slouží, sklopí si ho nad brýle jako kšilt. „To mám proti dešti. Abych vždycky viděl na své milé zákazníky,“ směje se a podává mi k ochutnání horký kaštan. S tradičním nápojem „glühwein“ je výtečný.
Hrneček si za euro dvacet můžete odnést domů.
S přáteli se chvíli přeme, komu nalili svařák do hezčího hrnečku. Za euro dvacet si ho totiž můžete odnést domů. „Od kterého stánku ho máte?“ ptám se chichotající se Japonky, která s kamarádkou popíjí horký nápoj v dřevěném přístěnku vybaveném lavicemi s kožešinami. „Z Wolfgangu,“ mávnou rukou přes jezero. Schovám svůj hrneček s barokní podobiznou Nannerl do hluboké kapsy kabátu, popřeji Japonkám hezké svátky a utíkáme s přáteli zpět k přístavu.
Světlo na cestě
Za necelou půlhodinu vstupujeme do druhého adventního království. Město St. Wolfgang už zdálky vypadá, jako by ho vystřihli z těch nejromantičtějších vánočních pohlednic. Přístaviště je naproti stanici zubačky, jedné z nejstrmějších drah svého druhu v Evropě, kterou zde otevřeli už v roce 1893. Vede na horu Schafberg, odkud je nádherný pohled na jezera Solné komory.
Zubačka jezdí během adventu slavnostně vyzdobená.
Na posezení s výhledem ale není čas. Pomalu padá soumrak, což je pravá chvíle projít ve městě pod námi dřevěnou branou do světa plného světla a hvězd. Cesta k poutní bazilice svatého Wolfganga vede romantickými uličkami lemovanými stánky ozářenými tisíci lucerniček. Dominantou zdejšího trhu je unikátní solnohradský betlém, jehož postavy jsou roztroušené po celém městě.
Ale žádné strachy, svatou rodinu nerozdělili, ta je pospolu v průjezdu na hlavní třídě. Dřevěných skulptur v životní velikosti je tu na sedmdesát a představují nejen řemesla, ale i reálné tváře. Naposledy přibyla „figurka“ dlouholetého ředitele místní turistické centrály, která na adventní mumraj shlíží dalekohledem od baziliky.
Ta sama o sobě stojí za návštěvu, obdivuhodná je v každém ohledu včetně hlavního oltáře z roku 1471. Bohatě zdobené umělecké dílo dodnes promlouvá k věřícím, neb jeden ze svatých drží v ruce vahadlo, jež se podle teploty a vlhkosti vzduchu překlápí na stranu dobra či zla. Kéž by to bylo tak jednoduché…
Symbolem adventu na jezeře Wolfgangsee je lucerna. V pozadí kostel a Romantik Hotel Im Weissen Rössl.
Poblíž baziliky je další slavná budova. Romantik Hotel Im Weissen Rössl neboli Bílý koníček proslavila stejnojmenná opereta napsaná už v 19. století, podle které byl později natočen i stejnojmenný film. Ten z mnoha písní udělal celosvětové šlágry, takže hotel má dlouhodobě o marketing postaráno. Notový záznam jedné z písní se ostatně skví i na fasádě hotelu, který stojí v místech, kde se hosté ubytovávají už více než 500 let.
Tehdy to však byli poutníci, dnes se sem sjíždějí turisté milující kouzlo historie. To si naštěstí hotel dosud udržuje, byť zahrnuje osm dalších měšťanských domů propojených chodbami a romantickými můstky v jeden komplex. Z piazzetty vedle hotelu je vidět vyhřívaný jezerní bazén a za ním vířivku, z níž se hosté mohou kochat výhledy na okolní přírodu.
Jako byste otevřeli starou truhlu a v ní našli pohádkovou knížku s kouzelnými ilustracemi po prababičce.
A já konečně objevím stánek se „svými“ hrnky, a tak mi nezbývá než zakončit den dalším svařeným vínem. A skvostnou obří kremrolí. Kdo má raději slané, může si na trhu vybrat cokoliv ze solnohradského „street foodu“ od polévky servírované v chlebu přes plněné pečené brambory až po knedlíky se zelím plněné špekem nebo horským sýrem.
Od dojetí k víře
A do třetice všeho adventního, město Strobl s betlémskou vesničkou ozářenou hvězdou s ohonem. Ta se vznáší nad obcí proměněnou během adventu v jedinečné muzeum betlémů pod širým nebem. Narazíte tu na koňský povoz a spící pastýře i na „živý“ betlém s ovcemi a kozami, to vše za doprovodu tradiční vánoční lidové hudby. Obdivovat můžete i výstavu soukromých betlémů, které rodiny schraňují po staletí.
Strobl s betlémskou vesničkou ozářenou hvězdou s ohonem.
Jedno jezero, tři městečka, tři odlišné adventní trhy. Jako v pohádce můžete putovat od jednoho k druhému, od radosti k dojetí a od úžasu k poznání, že zázraky se ještě pořád dějí. A já, když píšu tenhle článek, znovu cítím ve vlasech i na rukou sladkou vůni dětství jako tam, u jezera Wolfgangsee.
