Článek
Základní pravidlo zimního řezu zní jednoduše: Řežte v době vegetačního klidu, tedy od prosince do konce února. Ideální je období, kdy už nehrozí silné mrazy, ale pupeny jsou stále zavřené. V praxi to znamená leden a únor, a to ve dnech, kdy teploty neklesají dlouhodobě pod –5 °C. Dřevo ve větších mrazech křehne a řezné rány se potom špatně hojí, proto se do stromů nikdy nepouštějte během holomrazů ani krátce po nich.
Vrhněte se na jabloně a hrušně
V lednu přicházejí na řadu především ovocné stromy, konkrétně jádroviny, tedy jabloně a hrušně. Ty zimní řez milují. I vám se s nimi bude dobře pracovat. Strom je přehledný, bez listí, dobře vidíte jeho kostru i chyby z minulých let. Odstraňujte suché, nemocné a poškozené větve, větve křížící se a ty, které rostou dovnitř koruny. Cílem není strom „oholit“, ale prosvětlit ho, dát vzduch a světlo plodonosnému obrostu. Platí, že méně je často více. Radikální řez sice podpoří růst, ale zároveň také oddálí plození.
U mladých stromků se v zimě soustřeďte na výchovný řez. Teď vzniká tvar koruny, kterou si strom ponese celý život. Zakládejte hlavní kosterní větve, zkracujte příliš bujné výhony a hlídejte rovnováhu mezi růstem a budoucí úrodou. U starších stromů volte řez udržovací, případně zmlazovací, ale vždy postupně, rozložený do několika let.
Při řezu stromů a keřů dávejte pozor na to, abyste okolí rány neponičili například neobratnou manipulací nůžkami. Rovněž samotné nůžky mějte ostré a nejlépe i ošetření desinfekcí.
Kde se dělá nejvíce chyb
Keře vyžadují úplně jiný přístup a tady se bohužel nejčastěji chybuje. Zásadní je rozdělení na keře kvetoucí na loňském dřevě a keře kvetoucí na letošních výhonech. Ty první, jako je například zlatice, šeřík, tavolník jarní nebo vajgélie, v zimě nestříhejte, pokud nechcete přijít o květy. Pupeny jsou už založené a nůžky by je nemilosrdně odstranily. Tyto keře proto řežte až po odkvětu.
Naopak keře kvetoucí na letošním dřevě, jako jsou komule, hortenzie latnaté a stromkovité nebo tavolník japonský, zimní řez vyžadují. V lednu nebo únoru je bez obav zkracujte, můžete i dost razantně. Odměnou vám budou nové silné výhony a bohaté kvetení v létě. Stejně postupujte u rybízu a angreštu, u nich odstraňujte staré, málo plodné větve a dávejte prostor mladým.
Nákres správného řezu. Vlevo strom pře řezem, uprostřed žlutě vyznačené větve určené k odstranění, vpravo strom po provedeném řezu
Horlivost se nevyplácí
Zimní řez má svá jasná pravidla, ale i časté prohřešky. Největší chybou je provádění řezu v silném mrazu nebo za mokra. Dalším častým omylem je přílišná horlivost, snaha „udělat pořádek“ totiž vede obvykle k tomu, že strom přijde o velkou část koruny a potom reaguje přehnaným růstem „vlků“ místo plodů.
Mezi další časté chyby patří používání nekvalitních nebo tupých nůžek, které zanechávají roztřepené rány.
Jinou chybou je nesprávně zvolené místo řezu. Řez nemá být veden ani příliš daleko od větvení, ani příliš blízko kmene. Rovněž tak se vyvarujte toho, aby po vašem zásahu zůstaly stromu místo čisté plochy řezu pahýly. Stejně jako roztřepené rány, i pahýly se špatně hojí a jsou místem, kde nejsnáze začnou bujet choroby.
Důležité je, aby rána po řezu zůstala co nejčistší. Jen tak se snadno zacelí.
