Článek
Jednapadesátiletého muže ve čtvrtek Okresní soud Plzeň-sever očistil od všech obvinění. Zproštění obžaloby navrhla v závěrečné řeči i sama státní zástupkyně.
„Cítím obrovskou úlevu. Bohužel se to podepsalo na celé mojí rodině, včetně dětí. Čelili jsme neskutečnému tlaku,“ reagoval starosta.
Podle spisu měl Špiroch v pracovní pozici zástupce vedoucího správy Lesů ČR v Plasích dát 3. prosince 2021 pokyn svým podřízeným, aby z myslivecké honitby Špankov nejprve odvezli a zlikvidovali dva krmelce. „O pět dní později jim dal opět pokyn, aby ze stejné lokality svezli pět otevřených kazatelen, které následně skončily v jiné honitbě. Obžalovaný přitom věděl, že myslivecká zařízení patřila soukromému vlastníkovi, a nikoliv Lesům ČR,“ uvedla žalobkyně Lenka Kocurová při otevření případu u soudu předloni v létě.
Špiroch se hájil tím, že k likvidaci mysliveckého zařízení dostal instrukce od svého šéfa, tehdejšího vedoucího plaské správy Václava Heflera. Mělo to být poté, co vypršela smlouva s nájemcem honitby, který v rozporu s ujednanými podmínkami posedy a krmelce sám neodstranil ve stanovené lhůtě 60 dnů, kdy se pak stávají majetkem vlastníka honitby.
Hefler naopak tvrdil, že odvoz vymyslel, naplánoval a řídil právě Špiroch, a to za situace, kdy ho prý výslovně upozornil na to, že majiteli mysliveckého zařízení dal souhlas k tomu, že je může v honitbě ponechat do výběru nového nájemce. Připustil, že Špirochovi dal pokyn k odstranění dvou posedů v předmětné honitbě, ty prý ale nepatřily odcházejícímu nájemci.
Podle předsedy senátu Radka Vydry je výpověď Heflera osamocená a nekoresponduje s dalšími důkazy, včetně výpovědí klíčových svědků.
„Z provedeného dokazování nic nenasvědčuje tomu, že by obžalovaný neoprávněně nakládal s cizím majetkem. A už vůbec ne, že si chtěl myslivecká zařízení přisvojit, způsobit na nich škodu nebo se na nich obohatit. Jednal v legitimním přesvědčení, že jde o realizaci rozhodnutí lesní správy po ukončení smlouvy s firmou, která měla honitbu v nájmu,“ uvedl Vydra.
Poukázal na to, že zde zcela absentuje subjektivní stránka zavinění obžalovaného, která je nezbytným předpokladem pro naplnění skutkové podstaty jak přečinu poškození cizí věci, tak krádeže.
V případu podle soudu sehrála klíčovou roli existence neformální ústní dohody Heflera o dočasném ponechání mysliveckých zařízení v honitbě, o které Špiroch prokazatelně nevěděl. „Zásadně to tak oslabuje závěr o protiprávnosti jednání obžalovaného. Nemohl jednat v rozporu s dohodou, o níž neměl povědomost,“ vysvětlil předseda senátu.
Naopak to byl podle soudu Hefler, který neinformováním svých podřízených o existenci dohody porušil interní předpisy. „Z dalších důkazů vyplynulo, že svědek Hefler měl při řízení správy tendenci rozhodovat neformálně a bez dokumentace. V následných problematických situacích pak svá přechozí rozhodnutí popíral,“ uzavřel soud.
