Hlavní obsah

Zahradnická práce, která není pro bábovky. Takto vypadá stříhání 300 let starého živého plotu

Na hradě Powis (velšsky: Castell Powys) ve středním Walesu proběhly v minulých dnech zahradnické úpravy, u kterých by leckomu nebylo lehko už jen při pohledu ze země. A není divu – stříhání 16 metrů vysokého živého plotu z tisu, který tam vysadili před více než 300 lety, bývá právem považováno za jednu z nejtěžších zahradnických disciplín na světě.

Adrenalinové zaměstnání - stříhání 300 let starého živého plotu z plošinyVideo: AP

Článek

Kvůli údržbě tráví v zahradách velšského hradu zahradník Dan Bull každý podzim dva měsíce. Aby se dostal pohodlně až nad vršek tisů, používá vysokozdvižnou plošinu a elektrické nůžky, bez kterých by taková práce byla prakticky nemožná.

Na rozdíl od slabších povah sužovaných závratěmi, on si výhledy z plošiny pochvaluje. „Není to tak děsivé, jak to vypadá. Jsem připoutaný, takže se můžu snadno pohybovat a střídat mezi dlouhými a krátkými nůžkami,“ říká v reportáži pro web CountyTimes.

Jeho úkolem je udržet obrovské tvarované bloky tisu ve tvaru připomínajícím naducané mraky. Jejich celkový povrch má plochu 15 000 metrů čtverečních, což z živého plotu dělá jednoho z nejobjemnějších zástupců barokního zahradního designu na Britských ostrovech.

Krása, která má historii

Na pozemcích velšského hradu vysadili živý plot z tisů v 18. století jako součást rozsáhlého projektu rodiny Herbertů, kteří v té době sídlo obývali. Vzhled přilehlých zahrad a výsadby v nich se postupně měnil podle dobových trendů.

Samotné tisy měly podobu jak přísně tvarovaných kuželů, tak volnějších, přírodněji působících forem inspirovaných slavnými krajinářskými architekty, jako byl Lancelot „Capability“ Brown.

Ve viktoriánské době se ale vrátila obliba formálního střihu, a tak se tisům vrátil jejich charakteristický vzhled, který uchvacuje návštěvníky dodnes.

Foto: AP

Šestnáct metrů vysoký plot je třeba stříhat z vysokozdvižné plošiny.

Foto: AP

Živý plot vysadili na pozemku u hradu Powis v 18. století.

Pravidelná údržba před nástupem mechanizace vyžadovala opravdové siláky a akrobaty v jednom. Deset mužů s ručními nůžkami trávilo čtyři měsíce balancováním na vysokých žebřících – často svázaných provazy –, aby dosáhli na vrchol plotu.

Dnes zvládne stejnou práci za poloviční čas jediný člověk vybavený moderní technikou. Hlavní požadavek však zůstává stejný – dokonalá řemeslná zručnost a cit.

Nejen práce, ale i radost

Není proto divu, že i pro Dana Bulla je stříhání tisů nejen fyzickou výzvou, ale i srdeční záležitostí: „Každý rok mám skvělý pocit, když vidím, jak se živý plot vrací do své podoby. A vědomí, že přináší radost tisícům návštěvníků, je prostě nádherné.“

Zahrady hradu Powis, o které dnes pečuje organizace National Trust Cymru, tak stále patří mezi nejpůsobivější v celé zemi.

Anketa

Tak co, odvážili byste se k takové práci?
Klidně, žádný problém.
37,8 %
Stříhání živého plotu by mi šlo, ale ne v takovéhle výšce.
16,9 %
Copak výška, ta by mi nevadila, ale ten plot by si mou „frizúru“ nezasloužil.
21,4 %
Ani náhodou! Nesnáším výšky a neumím ani stříhat ploty.
23,9 %
Celkem hlasovalo 1086 čtenářů.
Související témata:
Stříhání dřevin

Výběr článků

Načítám