Slunéčka svým obětem vysávají vnitřnosti. Mají je v australském parlamentu a vyplatí se i vám

Ač na to nevypadají, slunéčka jsou vysoce efektivní predátoři, kteří kromě okrasy plní v přírodě velice důležitý úkol - hubí škůdce na rostlinách. V zahradách australského parlamentu v Canbeře se staly součástí promyšleného systému integrované ochrany proti škůdcům, který dává přednost biologickým metodám před chemií.

„V podstatě jim vysávají vnitřnosti. Když se pak vrátíte, uvidíte spoustu bílých schránek – slunéčka odstraní měkké části těla mšic,“ popisuje v reportáži australské sekce stanice ABC Nick Jordan, jenž je zodpovědný za integrovanou ochranu proti škůdcům v areálu parlamentu. Právě mšice patří mezi největší problémy tamních zahrad: na jednotlivých nádvořích se jich podle Jordana vyskytují statisíce.

Do boje s nimi parlament nasadil pečlivě vybrané druhy slunéček. Ty jsou vypouštěny do čtyř venkovních nádvoří v okolí budovy, kde mají ideální podmínky k životu.

„Jakmile je vypustíme, okamžitě se začnou šířit, lovit mšice a rozmnožovat se,“ říká Jordan. A práce jim rozhodně nechybí – i v době, kdy jsou parlamentní zahrady v létě téměř bez lidí, hmyz tu podle něj „pracuje na plné obrátky“.

Slunéčka přitom nejsou ani zdaleka tak jednotná skupina, jak se může zdát. Po celém světě existuje zhruba 6000 druhů, z toho asi 500 pochází z Austrálie.

„Je to velmi rozmanitá čeleď,“ vysvětluje vědec Adam Ślipiński z australské organizace CSIRO (Organizace vědeckého a průmyslového výzkumu Commonwealthu). „Nejmenší druhy měří kolem 0,8 milimetru, zatímco ty největší, které u nás máme, se blíží ke čtyřem centimetrům. A ne všechny se živí mšicemi.“

Ve sbírkách CSIRO je možné spatřit přes 12 milionů exemplářů těchto brouků. Přesto je počet skutečně „užitečných“ druhů slunéček v australských zahradách poměrně malý. Podle Ślipińského jich je jen zhruba patnáct. Zato jsou ale mimořádně efektivní.

Jedno slunéčko dokáže za den zkonzumovat až 100 mšic, což z něj dělá překvapivě výkonného spojence v boji proti přemnoženým škůdcům. V případě australského parlamentu tak nejde o roztomilou kuriozitu, ale o praktické, dlouhodobě udržitelné řešení, které funguje tiše, nenápadně a hlavně – bez jediné kapky pesticidů.

Larvy australských slunéček, konkrétně druhu Cryptolaemus montrouzieri (česky nazývané nejčastěji jako dravé slunéčko), lze pořídit v online obchodech i u nás. Prodávají se v baleních například o tisíci kusech (ceny přes 3000, ale i přes 5000 korun). Larvy je třeba vypustit v podvečer na napadené rostliny s mírně navlhčenými listy a nechat „přírodu pracovat“.

Toto řešení je relativně jisté a v určitém smyslu i elegantní, protože se do zahrady nedostanou žádné pesticidy. Ovšem tak zcela bez „ale“ to není: pomineme-li cenu, australská slunéčka nejsou u nás původním druhem, takže nedokáží přežít naše zimy. Pokud vás však netrápí vědomí, že všichni ti puntíkatí broučci poté, co „odvedou svou práci“, na konci podzimu uhynou, je to jedna z možností.

Kdo však preferuje řešení pomocí domácího druhu, jímž je slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), může pro ně už nyní, v době, kdy se dávají klíčit semínka různých okrasných květin a bylinek, naplánovat pastvu a vábničky. Toto řešení je rovněž ekologické, navíc více přirozené a vyjde i levněji.

Mnoho rostlin a bylinek je pro slunéčka jako magnet: jejich drobné, bohaté květy nabízejí pyl a nektar, které lákají dospělé brouky, takže slunéčka zůstávají lovit na zahradě a nehledají si jiné místo.

Abyste je letos přilákali, zaměřte se na koprovité byliny, jako je kopr vonný (Anethum graveolens) a fenykl obecný (Foeniculum vulgare), dále měsíček lékařský (Calendula officinalis) a krásenku (Cosmos). Nezapomeňte ani na řebříček obecný (Achillea millefolium) nebo tařičku (Aubrieta).

Řebříček navíc poskytuje úkryt a potravu i dalším užitečným druhům, jako jsou zlatoočky či lumci.