S tařičkou rozkvete kamení i nálada

Není na světě snad jediný alpinkář, který by ji neznal, poněvadž jsou to právě skalky, kde nejčastěji nachází domov a uplatnění.

Byť jde o rostlinku sporých rozměrů, v davu se rozhodně neztratí. Zahradnická centra ji běžně mají ve svém sortimentu za cenu od 30 do 70 korun.

Obdivnými lichotkami je tařička zahrnovaná od půlky dubna do konce května. Tak dlouho se naparuje množstvím květů k nespočtení. Každý květ má čtyři korunní plátky, křižmo poskládané okolo bělavého, někdy vínového jícnu, kam noří sosáčky včely, čmeláci, motýli denní i noční, aby se posilnili cukernatou šťávou.

Bedlivému pozorovateli neujde podoba s květy ředkvičky, rokety, trýzele či měsíčnice. Jak by ne, jsou to sousedé z čeledi brukvovitých.

Tařička a kamení patří nerozlučně k sobě. Surová hornina vyostřuje kontrast s hedvábitými kvítky a nadýchanými polštáři, do kterých se rozrůstá. Valí se přes balvany, obsazuje škvíry v puklé skále a ze suchých zídek nechává splývat květopády, jimž do metrové délky chybí jen asi 20 cm.

Veseleji do kroku bude každému, kdo tařičku pustí do obrubníku. Musí se tam ale častěji zastřihovat, aby neskončila pod podrážkou, což platí i v případě, že obsadí spáry mezi dlaždicemi.

Jako doma se cítí ve štěrkových záhonech. Potká-li se s podobně temperamentní plamenkou šídlovitou (Phlox subulata) nebo sluncem vyzlacenou tařicí skalní (Aurinia saxatilis), slejí se spolu v široširý oceán. Ten ještě víc zkrásní, když po něm necháme plout bílé plachetnice sasanek (Anemone sylvestris) a rudé bárky tulipánů.

I z ústraní o sobě dává vědět sytou růžovou či fialovou barvou v celé škále odstínů od namodralého po fuchsiově červený. Jednou ale přijde den, obvykle po dvou až čtyřech letech od výsadby, kdy květů nápadně ubude. Pak se uprostřed trsu objeví nepěkná lysina, příznak stárnutí.

Tařička má však kliku, existuje pro ni elixír mládí. Jsou jím dobře nabroušené nůžky. Když rostlinu každý rok po odkvětu sestřihneme zhruba o polovinu, zůstane vitální, zahustí se lístečky, které jsou až na pár bledě panašovaných výjimek celé zelené, a z bohatství květů nic neztratí.

Objevily se na květech vykousané dírky? To se nejspíš při suchém počasí přemnožili drobní skákaví brouci dřepčíci, kteří mají na brukvovité spadeno. Vypudíme je proudem vody. Rozhodně nesaháme po jedovatých insekticidech!

Čeho ještě se vyvarujeme? Pokušení rozzářit pomocí tařičky temné kouty. Je totiž vychovaná sluncem jihovýchodní Evropy. I to je důvod, proč se raději lísá ke kamení než k obnažené hlíně. Při slunku ji příjemně hřeje do zad. Navíc se stará o to, aby tařička po dešti nečvachtala v blátě a dál kolem sebe šířila dobrou náladu.