Článek
Na cestě malebným Podkrkonoším vás stále něco nutí zastavit, ať už je to skalní útvar, kopec s vyhlídkou málem až na konec světa, nebo pohádkově krásné roubené stavení. V jednom takovém bydlí manželé Žižkovi.
Milan sem jezdil s rodiči už od dětství. Jakmile měl příležitost, zapustil kořeny v obci Dolní Brusnice natrvalo. A spolu s ním jeho žena i stovky stromů a keřů nevídaných půvabů.
Jehličnany nenudí
Nezáleží, jestli projdete kolem chalupy po chodníku z šedé žuly nebo to vezmete zkratkou přes útulný interiér, nakonec stejně oněmíte úžasem nad výhledem ze zápraží směrem do údolíčka brusnického potoka, který spolykal zbytky sněhu a s hlasitým mumláním se řine do řeky Labe.
Barevné jehličí. Podařené kompozice budí úžas nad tím, kolik barev a odstínů mohou mít různé druhy jehličnanů.
Úchvatné představení tu rozehrávají dřeviny v celé škále tvarů a velikostí od miniaturních buclatých čarověníků přes elegány se štíhlou postavou až po ramenaté velikány, kteří špicemi přesahují štít chalupy.
Stačí, aby malinko zafoukal vítr, a scéna jako by ožila postavami trpaslíků a obrů v zelených, někdy nažloutlých i docela zlatých, lehce vínových, namodralých či šedě stříbřitých kabátcích ovoněných jehličím a pryskyřicí.
Navzdory množství jehličnanů nepůsobí kompozice nečitelně. Každý totiž dostal možnost předvést se z té nejhezčí stránky. Jejich habitus i barevné nuance vynikají nejen díky správně zvolené pozici a odstupňování, kdy velcí nezaclánějí malým, ale také proto, že je Milan prostřídal s opadavými druhy, které hustou hmotu rozvolňují a prosvětlují.
Něco pro fajnšmekry. Takový klenot vznikne, když se čarověníky z borovice kleče naroubují na výhony borovice lesní.
„Je to osvědčený tip, jak předejít tomu, aby malý prostor působil stísněným dojmem. Člověk navíc získá k zahradě bližší vztah, když vidí, jak se během sezon proměňuje.“
Nemyslete si ale, že jehličnany zůstávají neměnné. Jehličí se pravidelně obnovuje a podle věku nebo roční doby mění odstíny, někdy dokonce barvu. Třeba zelená kryptomerie (Cryptomeria japonica) je ke konci roku jako z mědi.
Překvapení na každém kroku
Zahrada slouží jako ukázkové arboretum se zahradnictvím. Lidé si sem mohou přijet pro radu, inspiraci i odolné rostliny vypěstované v podhorských podmínkách a nenajde se snad nikdo, kdo by neocenil možnost vidět svůj vytoužený stromek v dospělém věku.
Jezírko pod břízou. Vlhčí vzduch kolem něj prospívá zakrslým jehličnanům a zároveň slouží jako napajedlo pro ptáčky.
Za víc než dvacet let se na zahradě sešla smetánka z říše dřevin včetně převislého cypřišku zvaného botanickou hantýrkou nutka (Chamaecyparis nootkatensis) Pendula, nazlátlého cypřišku hrachonosného (Ch. pisifera), řídce větveného smrku ztepilého (Picea abies) Virgata či severoamerické borovice pokroucené (Pinus contorta), v níž se zabydlela nejen veverka, ale i škála řas a lišejníků.
Populární čarověníky. Přirůstají tak pomalu, že si toho člověk sotva všimne. Pro jejich nenáročnou povahu zájem o ně strmě stoupá.
Na zatravněném svahu při okraji kamenité cesty roste borovice lesní (Pinus sylvestris), nad kterou užasne i slovutný botanik. Její koruna je totiž utvořena z desítek naroubovaných čarověníků borovice kleče (Pinus mugo), což jí dává něžný obláčkový vzhled typický pro zahrady v japonském stylu. A slyšeli jste už o hruškojeřábu (Sorbopyrus)? Mezidruhový kříženec vás překvapí vzhledem i sladkostí plodů.
Sněženky ze skládky
Manželovu sbírku doplňuje Marcela svými oblíbenými lesními a stínomilnými trvalkami, jako jsou čemeřice (Helleborus), těch má asi třicet druhů, trojčety (Trillium) a všemožné kapradiny.
Nedočkavé sněženky. Marcela je zachránila ze skládky a teď jí každý rok ve větším počtu provázejí na cestě k jaru.
„Stromy jsou skvělé nejen pro ptáky nebo k zajištění soukromí, ale i proto, že nám dávají příležitost pěstovat rostliny, které by na slunci neměly šanci.“
V jejich stínu se daří také mechu, který smaragdově zelenými bochánky šperkuje kameny v zídkách i na schodech, a zahradě tak propůjčuje čarovnou náladu.
Ostrovy zeleně. Ani v zimě tu nuda nehrozí. Na každém kroku návštěvníky čekají malá i velká překvapení v podobě vzácných rostlin.
„Chcete-li pod stromem sázet, nebojte se odstranit jeho nejspodnější větve. Uvidíte, jak prokoukne, když pod ním nebude strašit jen tma a holá hlína,“ líčí zahradnice.
Projdete-li kolem jezírka, ve kterém se jako v zrcadle zhlíží smuteční bříza, přes trávník s ostrůvkem čarověníků až k polostinnému záhonu s vínovými pryšci (Euphorbia amygdaloides) Purpurea a strakatými listy dlužich (Heuchera), přivítají vás už v polovici února špičatá poupata sněženek, které Marcela našla za potokem na hromadě rostlinného odpadu.
„Je jich rok od roku víc a pokaždé mi připomenou, že jsme jaru zase o krůček blíž než včera.“
Může se vám hodit na Seznamu:
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.