Článek
Dům zasazený do mírného svahu s potůčkem ve stráni je na východní straně lemován hustou hradbou stromů, která zajišťuje soukromí a zároveň poskytuje krásný výhled. Není divu, že autoři projektu z ateliéru Takeši Hirobe Architects polohy stavby využili a do jejího jihovýchodního rohu vsadili obrovské okno, které rámuje tento obraz plný zeleně, jenž se v průběhu roku navíc proměňuje.
V interiéru s ním pak zacházejí jako s opravdovým promítacím plátnem - umístili proti němu sedací soupravu, takže se většina posezení rodiny a přátel klienta odehrává právě před touto kulisou nebo přesněji - s přímým výhledem na ni.
Chytře využitá nutnost
Vzhledem k mrazivému klimatu bylo třeba základy stavby zanořit hluboko do země, až pod úroveň zámrazové hloubky, což architekti využili kreativně: část domu podsklepili. Klient jejich nápad přivítal a také měl hned nápad, k čemu podzemní prostor využít. Nechal si do místnosti instalovat plnohodnotný stůl na billiard.
Termální rovnováha díky vodní akumulaci
Hlavní pozornost pak architekti upřeli na vyhřívání domu a jeho schopnost udržet si teplo. K tomu kombinují hned tři různé systémy. Jednak pod podlahu umístili systém vodní tepelné akumulace, jenž využívá schopnost vody akumulovat teplo získané během teplotních výkyvů během dne. V chladnějších hodinách pak systém toto teplo pozvolna uvolňuje, což pomáhá udržovat v interiéru stabilní teplotu. Udeří-li velké zimy, spustí se dvojice tepelných čerpadel, která zároveň v horkých dnech interiér domu ochlazuje. A jako doplňkový zdroj tepla slouží kamna na dřevo.
Nosná stěna s typickou orientální elegancí
Velkou zajímavostí je prvek, který by laik mylně považoval pouze za dekoraci ve stylu asijských vyřezávaných panelů či paravánů. Ve skutečnosti jde o tzv. příhradovou stěnu, jejíž základní mřížku tvoří trámy o síle 6 cm. Ty jsou dělené šikmo položenými prvky o síle 4,5 cm a ty jsou dále vyztužené vzpěrami o síle 3 cm. Jakkoli subtilně celá stěna působí, ve skutečnosti má nosnou funkci. Přitom na rozdíl od běžné zdi propouští spoustu světla a zároveň vypadá velice esteticky.
Šest podlaží uvnitř dvou pater
Další velkou zajímavostí je způsob, jakým architekti rozčlenili vnitřní prostor. Mnohým v mysli okamžitě vytanou na mysl principy Raumplanu architekta Adolfa Loose. I tento japonský dům je sice papírově dvoupodlažní, ovšem jeho vnitřní uspořádání je ve skutečnosti rozčleněno do šesti samostatných úrovní, odpovídajících jednotlivým funkcím. Vzniká tak pocit architektonického terénu, kde každý prostor má svou výšku, měřítko a charakter – přesto interiér působí jednotně a propojeně.
V horském prostředí, kde je dům umístěný, je tak vlastně interiér jen přirozeným pokračováním charakteru okolní krajiny.
Materiály v dialogu s přírodou
Bez zajímavosti není ani volba materiálů a způsob, jak s nimi architekti zacházeli. Exteriér je obložen keramickými panely v dekoru břidlice, v interiéru se pak kombinují stěny obkládané křemelinovými panely se stropy z cedrového dřeva a dubovými a korkovými podlahami. Vše má za cíl jediné - podpořit tepelný komfort, zdravou vnitřní atmosféru a vytvořit prostředí, které jako by bylo jen přirozeným pokračováním okolní krajiny.
Co to je křemelina
Křemelina je sypká hornina složená převážně ze schránek rozsivek, jednobuněčných řas, které žily v mořích a jezerech. Tyto schránky jsou tvořeny oxidem křemičitým a po nahromadění na dně vodních ploch z nich vznikne křemelina, známá také jako rozsivková zemina. Používá se jako filtrační médium, plnivo, tepelný izolant a pěstební substrát. Křemelina je ceněna pro svou poréznost, nízkou hustotu a schopnost pohlcovat tekutiny. V potravinářství je ceněna i jako přírodní antiparazitikum.
