Rekonstrukce domu v Kutné Hoře dodala interiéru spoustu zajímavých otvorů a propojení

Starý dům v Kutné Hoře doznal během své historie četných změn. Původní středověká stavba zcela shořela, nahradil ji objekt z konce 19. století, který však prošel rozsáhlou a nepříliš citlivou rekonstrukcí v sedmdesátých letech 20. století, která dále proměnila jeho povahu. V momentě, kdy majitelé oslovili ateliér Byró architekti s žádostí o  kompletní renovaci, pozbýval dům de facto jakékoliv autenticity a charakteru.

„Hlavním záměrem proto bylo v domě znovuobjevit jeho paměť a původní vrstvy, kterých nebylo mnoho, a prolnout je s vrstvami novými tak, aby vzájemně tvořily celek,“ říká architekt Jan Holub.

Hranici mezi starým a novým se tak architekti snažili spíše znejišťovat, než aby na ni bylo upozorňováno. Nové zásahy měly objektu přinést nové impulzy, které spočívají zejména v nečekaném propojování jednotlivých prostor domu interiérovými okny a otvory.

Dům, v němž žije rodina se třemi dětmi, díky tomu v interiéru lépe komunikuje, jednotlivé místnosti se navzájem otevírají a prolínají. Atmosféry a světelné nálady se vrství napříč objektem a přinášejí do něj pestrou a neustále se měnící škálu vjemů.

Leitmotivem domu je jeho točité schodiště, které se nachází v jádru dispozice a propojuje dům vertikálním směrem. Díky luxferovým stěnám a dalším novým otvorům, které do něj ústí, se hlavní komunikační jádro stává i mediátorem mezi jednotlivými místnostmi domu v horizontálním směru.

Mezi přízemím a patrem je původní kamenné schodiště, mezi patrem a podkrovím je pak nově navržené schodiště tvořené pouze ocelovými stupni, které propouštějí světlo o podlaží níž. Vršek schodiště je totiž zakončen střešním světlíkem, který přináší denní světlo na samotné schody a do hloubky dispozice. K náladě a charakteru domu přispívají kromě práce se světlem také vhodně zvolené barvy.

Exteriér je pojatý střídmě, práce s barvami v interiéru je pak expresivnější. Architekti volili spíše tlumené odstíny, které na několika místech kombinují s výraznějšími barevnými plochami či akcenty. Přesné řešení vznikalo poměrně dlouho a pečlivě a významnou roli v něm hrál dialog s klienty.

Většina nábytku, který lze v domě spatřit, vznikla dle autorského návrhu architektů.

Dispozičně se dům odehrává kolem centrálního schodišťového jádra, které propojuje všechna podlaží. Sklep zůstal rekonstrukcí prakticky nedotčen a slouží jako velký úložný prostor.

Do přízemí se vstupuje přes prostornou vstupní halu, na kterou navazuje kromě schodiště denní dětská herna se samostatnou koupelnou a servisní část domu, která je orientovaná do dvora – technická místnost, prádelna a výtvarná dílna.

V patře je hlavní obytný prostor s kuchyní, rodičovská ložnice se samostatnou koupelnou a pracovna. Podkroví je určeno pro děti, nachází se v něm klučičí a holčičí pokoj a další koupelna s toaletou.

Nedílnou součástí domu je jeho intimní dvorek a zahrada, které byly v rámci renovace také upraveny a jsou přístupné jak přímo ze suterénu, tak přes novou terasu z hlavního obytného prostoru patra.