Modrý byt v pražské Krči získal při rekonstrukci druhou koupelnu

„Investor nás oslovil už v roce 2011, ale nechtěl na projekt spěchat a preferoval, aby se vše neslo ve volnějším tempu. V té době bylo téma revitalizace panelových domů v plenkách a rekonstrukce uvnitř domů řídily spíš stavební firmy, které vše dodávaly ‚na klíč‘, architekti byli oslovováni minimálně. Za uplynulou dobu bylo zajímavé sledovat vývoj a rozšíření kvalitních realizací,“ poznamenává úvodem architektka Mária Maninová z ateliéru MAAT.

Byt, pod jehož proměnou je toto studio podepsáno, je v jednom ze tří mezonetových panelových domů na sídlišti Krč z roku 1964. Domy jsou atypické svou velikostí - mají 14 pater a byly určené pro cca 500 obyvatel (209 bytů). Vnitřní prostory sousedících bytů se vzájemně prolínají podobně jako kostky ve známé hře Tetris. Výtahy staví jen v každém třetím patře, kde je uprostřed dispozice podélná komunikační chodba, ale nejedná se o trojtrakt, nosný systém je příčný s rozpětím 6 m.

Z původní dispozice 3+1 s koupelnou a samostatným WC vytvořili architekti 3+kk se dvěma koupelnami. Jedna z nich vznikla v místě původní kuchyně, díky čemuž bylo možné splnit přání investora, tj. aby měla okno.

Architekti dispozici vyčistili od zbytečných meziprostorů, akustické oddělení místností vyřešily nové, kvalitnější dveře. Mohutné betonové schodiště, úplně stejné, jako je ve společných prostorách domu, se stalo součástí obývacího pokoje a bylo obaleno úložnými prostory se skrytým vstupem do jedné z ložnic.

„Na přání investora se v interiéru vyskytuje méně dřevěných prvků, barevnost se odkazuje k Bauhausu (výtvarné škole v Německu - pozn. red.), industriálně brutalistní inspirace vychází z povahy domu. S investorem jsme také měli společnou fascinaci měnícím se Berlínem na počátku 21. století. Náladou jeho kaváren, směsí estetiky nedokončenosti a retra a rozvíjející se nové architektury,“ popisuje architektka.

Projekt se vyvíjel postupně, zadání bylo doplňováno a upravováno i dle zkušeností klientů v prvních letech užívání. Některé prvky interiéru zůstaly po původních majitelích a byly znovu využity, svítidla v ložnici byla repasována, bruselská trojnožka s ulomeným rohem dostala novou desku z překližky a s povrchem z marmolea, kovový čtvercový stolek se stal gramofonovým stolkem na kolečkách.

„Vedení elektroinstalací po povrchu bylo nutností, nakonec se staly industriálním dekorem. Kontinuální podlaha z polyuretanu je vylitá ve všech místnostech. Původní panelové stěny jsou bez stěrkování natřeny barvou s ponecháním hrubosti a nedokonalostí,“ říká architektka.

Vybavení obývacího pokoje bylo doplněno trojicí grafik od Jana Šrámka, zobrazujících už zaniklé představitele brutalistní architektury – budovy Transgas a Telehaus.

Průsvitné závěsy mohou dle volby zakrývat výhledy z oken. „Švéďáky“, jak byly krčské mezonetové domy nazývány, zatím unikly divokým odstínům zateplení, a tak si uchovaly svou původní estetiku. „Většina okolitých domů nikoli,“ uzavírá architektka.