Na malé vsi postavili dvoupodlažní dům plný pohody

Na protáhlém úzkém pozemku v malé obci, lemovaném ze tří stran komunikacemi a „utopeném“ pod bývalou hrází mlýna, si na první pohled málokdo dokázal představit stavbu rodinného domu.

Parcela dlouhá 80 m, orientovaná na severovýchod–jihozápad, se navíc směrem ke kratším stranám zužuje a ve střední části, kde jedině bylo možné dům umístit, dosahuje výškového rozdílu přes 2 metry mezi úrovní pozemku a přístupovou komunikací.

„Přáli jsme si zůstat v obci, a toto byl jeden z mála volných pozemků. Proto jsme se rozhodli riskovat a jít i do nestandardního řešení,“ vysvětluje dnes již spokojeně bydlící majitel domu.

„Stavba navržená v symbióze se zahradou a vodní plochou nakonec proměnila zdánlivě neobyvatelný kout v příjemnou oázu, kterou si užíváme každý den, a ani nemáme potřebu jezdit na dovolenou do cizích krajin.“

Proměnit nepřítele v přítele či nevýhodu v přednost patří, jak naznačuje staré přísloví, ke znakům mistrovství, a zde se tento protimluv díky precizní prostorové úvaze podařilo naplnit.

Dvoupodlažní obdélníková stavba zaujímá střední, nejširší část pozemku – v této pozici bylo možné dodržet předepsané odstupové vzdálenosti od sousedního domu i od hranice parcely a po obou stranách vytvořit zahradu.

Dům je uspořádán tak, aby výhledy z obytných místností směřovaly do zahrady. V podélných obvodových stěnách zůstává jen několik nezbytných oken z koupelen a zázemí.

Úroveň podlah odpovídá výškovým poměrům terénu. Na přístupovou komunikaci navazuje zpevněná plocha – stání pro dva automobily – a hlavní vstup do domu. Za zádveřím následuje mezipodesta hlavního schodiště, šest schodů stoupá do horního, ložnicového podlaží a deset stupňů vede dolů do přízemí – do hlavní obývací části.

Horní podlaží obsahuje schodišťovou halu, dva dětské pokoje orientované na západ, ložnici rodičů na východní straně, šatny a koupelny.

Těžištěm přízemí je společná obývací zóna. Sezení, jídelna i kuchyň, umístěné v jednom obdélníkovém prostoru, plynule přecházejí plně prosklenou jihozápadní fasádou na dřevěnou terasu s krbem a jezírkem a dále do zahrady.

Díky opěrné zdi, plnému dřevěnému oplocení, zídkám a dalším stavebním úpravám zde vznikla příjemná intimní zóna, venkovní akcent rodinného života.

Za kuchyní, umístěnou ve středu přízemí, se nachází příslušenství a malá chodba vedoucí do pracovny. Majitelé domu si přáli, aby se návštěvy, oslavy a další společenské události odehrávaly mimo obývací pokoj, a proto se k obývací části z jihu připojuje zimní zahrada a relaxační místnost s malým barem, vinným sklepem a vlastním hygienickým příslušenstvím.

Pod jednolitým dřevěným pláštěm se ukrývají dva odlišné konstrukční systémy, jejichž volba vyšla z technických i praktických požadavků. Relaxační místnost tvoří spoj mezi domem a svahem, její strop je základnou zpevněné plochy před vstupem do domu.

Proto má přízemí pevnou, vysoce únosnou železobetonovou skeletovou konstrukci, druhé podlaží vzhledem k přání rodiny urychlit realizaci stavby vyrostlo jako montovaná dřevostavba.

Okna s izolačními trojskly, sendvičový plášť, solární kolektory a další řešení zohledňují aspekt úspory energie.

Majitel domu se zabývá truhlářskou výrobou a na rozdíl od mnoha jiných případů nezůstal jeho domov v roli kovářovy kobyly. Dům se stal „výkladní skříní“ vysoce kvalitních materiálů i dokonalého řemeslného provedení.

Na nábytku jednoduchých elegantních tvarů jsme obdivovali dekorativní strukturu méně užívaných druhů dřeva, jako jsou oliva, jilm, ovangol, makasar a další tropické dřeviny. Skvěle vynikly ve spojení s kamenem a dalšími přírodními materiály.

Ačkoli dům působí, jako by byl z jednoho konstrukčního systému, není tomu tak: přízemí má pevnou, vysoce únosnou železobetonovou skeletovou konstrukci, druhé podlaží vyrostlo – vzhledem k přání rodiny urychlit výstavbu – jako montovaná dřevostavba.

„Rodinná vila byla postavena jako tzv. „pasivní“ stavba s odkazem na funkcionalistické tradice, a to včetně řešení dispozic. Jednoduchý kubický tvar je pojat s ohledem na principy nízkoenergetických staveb realizovaných v zahraničí. Za touto zdánlivou jednoduchostí stojí pečlivě promyšlený koncept a speciální konstrukční řešení objektu, které je aplikováno jak v nosné části domu, tak i v konstrukci obvodového pláště.

Po výtvarné stránce má stavba pokračovat v tradici funkcionalistické architektury s důrazem na otevřený společenský prostor rodiny, který reaguje a volně se prolíná s okolní obytnou zahradou. Prostory tak do sebe nenásilně vstupují a navzájem se ovlivňují v každou denní či roční dobu skrze velkorysou prosklenou plochu obývacího pokoje, dimenzovanou od podlahy až po strop. Tento prvek umožňuje rodině majitelů, i v centrální části města, žít vlastním a nerušeným životem,“ říká architekt Martin Kareš.

 www.mujdum.cz