Moderní stavby vinařství doslova splývají se znojemskou krajinou

Projekt rozsáhlého komplexu vinařství s hotelem a gastronomickým zázemím pochází z pera architektonického studia Jakub Cigler architekti, pro které to byla první zkušenost s vinařstvím.

„Už od začátku to byla jiná práce, ten projekt měl jiný charakter. Rozuměli jsme si s majitelem a mně bylo sympatické, že to není developer, ale vinař, který se rozhodl udělat nové vinařství,“ rozpovídal se architekt.

Vinařství Josefa Trávníčka do té doby sídlilo na několika různých místech v okolní vesnici a také ve Znojmě. „My jsme to hlavně chtěli všechno sjednotit a dát pod jednu střechu, protože to velice usnadní práci. A také jsme chtěli expandovat výrobu,“ vysvětlil prokurista Vinařství Thaya Vít Trávníček.

Nebylo jednoduché najít to správné místo, kde by se takovýto rozsáhlý areál dal realizovat. Volba nakonec padla na bývalé JZD, které posledních přibližně 15 let chátralo.

Stavbu doprovázely náročné schvalovací procesy, jelikož vinařský areál vznikal v chráněné krajinné oblasti. Povolení vinaři získávali přibližně rok a půl.

Projekt vznikal společnými silami majitele a architektů. Ladily se možnosti i koncepce projektu. „My jsme chtěli být blízko našim vinicím, aby hrozny nemusely cestovat daleko,“ doplnil Trávníček.

„Snaha mě a mého týmu byla, aby do Havraníků, do té krásné znojemské krajiny plné vinic a barokních vesniček, citlivě a kontextuálně ta stavba zapadla i přes to, že je to poměrně objemná výroba,“ vysvětlil Cigler.

Významně se v projektu pracovalo s přírodou a přírodními valy. „Celý areál vlastně skryly a vytvořily tam terénní vlnu, která jej nějakým způsobem zabalila,“ dodal.

Z výšky z valů vykukují pouze červené střechy. Kolem ní jsou zaparkovány zemědělské stroje na vinnou révu. Pod červenými vlnitými taškami, kterých je podle Trávníčka přesně 3333 metrů čtverečních, je ukryt prostor pro zpracování vína s tanky a také sklepy.

Jediná stavba, která z původního zemědělského družstva na místě zůstala, je bývalá budova sýpky. Stavba z roku 1952 je dnes přetransformována do restaurace s terasou a výhledem do okolní krajiny.

„Využili jsme tam nejen její obvodový plášť, ale i vnitřní konstrukce. Kromě střechy je v původním objemu. Je i vlastně takovým kontrastem k ostatním budovám,“ dodal architekt.

„My jsme se snažili zachovat tam všechno, co bylo k záchraně vhodné,“ připojila se architektka Tereza Ciglerová. „Dost jsme lpěli na tom, aby tam zůstaly původní trámy, litinové sloupy a snažili jsme se to nějak vhodně doplnit. Hodně jsme to ale museli přebourat, vznikly tam nové okenní otvory,“ dodala.

Hlavní prostor restaurace je v přízemí stavby opticky přímo propojen s kuchyní. Lidé tak vidí kuchařům doslova pod ruce. „Mohou koukat nejen na přípravu vína, ale i samotného jídla,“ vysvětlila architektka.

Restauraci šéfuje zkušený rakouský gastronom Harald Pollak, který se specializuje na rakousko-moravskou kuchyni.

Dominantním prvkem budovy bývalé sýpky je otevřená terasa. Tam majitel plánuje pořádat různé akce a ochutnávky. Její součástí je bar i zabudované sezení. Ocelovou konstrukci mají v budoucnu objímat rostliny.

Uvnitř sýpky je také prostor pro kanceláře vinařství, konferenční místnosti pro zaměstnance i zákazníky.

Ubytování, které nabízí kapacitu 62 lůžek, schovali architekti také pod vlnité červené střechy, část se ale nachází přímo naproti sklípkům. Při vstupu do těchto pokojů má člověk i trochu pocit, jako by vcházel na ochutnávku vín.

Některé stavby, které tvořily kravíny a prasečáky z 60. let minulého století, bylo nutné zbourat. To nejen kvůli nekvalitnímu způsobu stavby, ale navíc byly kontaminovány z chovu dobytka.

Materiál z budov byl ale při demolici rozemlet na drť, pomocí níž byly vytvořeny zmíněné terénní vlny. Pod nimi vznikl přibližně 90 metrů dlouhý tunel, kterému zaměstnanci vinařství přezdívají metro.

Podle Ciglerové bylo pro projekt důležité oprášit původní způsoby stavění. „Dělali jsme klenby ve sklípcích, snažili jsme se přinutit tu stavební firmu, aby to dělala tradičněji a řemeslněji,“ sdělila Novinkám.

„Chtěli jsme v interiéru zachovat nerovnosti stěn, vytvořit kulaté rohy, abychom se prostě přiblížili původnímu způsobu stavění,“ dodala.

Záměrem bylo také pracovat s původními materiály. „Je tam režná cihla, kamenná dlažba, vápenné omítky, zkrátka materiály důležité pro tu oblast. Doufali jsme, že tam přinesou teplost a měkkost té jižní Moravy,“ vysvětlila Ciglerová.

Podle Trávníčka se při stavbě snažili také využít dodavatele z regionu, ne vždy to ale prý bylo možné.