Centrálním prvkem obývacího pokoje je obří růžová sedací souprava

Třísetmetrový byt v São Paulu nabízel hned několik možností, jak jej vylepšit a lépe přizpůsobit životnímu stylu jeho majitele. Tou zásadní byl krok, pro který se v současné době ve městě rozhoduje nejeden bytový architekt – propojení balkonu a obývacího pokoje. Dříve tyto striktně oddělené prostory spousta architektů záměrně propojuje, a to hned ze dvou důvodů.

Jednak tím přidávají na ploše obývacímu pokoji a jednak v některých případech vzniká zajímavý semiinteriérový prostor, který jako by byl a zároveň i nebyl uvnitř bytu.

Společným rysem těchto zásahů je vizuální oddělení původního balkonu bez nesmyslných snah předstírat, že k žádnému podobnému zásahu nikdy nedošlo.

To je případ i tohoto bytu. Architektka se svým týmem propojila oba prostory stejnou podlahou, jíž pokrývá velkoformátová dlažba, odlišení spočívá v rozdílných stropech. Původní obývací pokoj je charakterizován přiznaným betonem, strop v místě balkonu kryjí černé latě.

Velký prostor architektka rozdělila i pomocí barev. Zatímco zadní stěna je v meruňkové barvě, jíž doplňuje nábytek v barvě čokolády, přední, větší část zabírá prostor s kobercem pyšnícím se výrazným grafickým motivem, na němž spočívá ústřední kus nábytku celého bytu – odvážný solitér v podobě půlměsícové sedací soupravy v růžové barvě. Tu si, mimochodem, vybral přímo majitel bytu.

Pozadím pro tuto kompozici jsou již jen bílé zdi lemované nízkými skříňkami v jemném šedém odstínu ladícím s barvou dlažby.

Výrazná řešení a barevnou paletu uplatnila architektka rovněž v kuchyni, kde ovšem pracovala s výrazně omezenějším rejstříkem barev. K bílé a šedé přidala tentokrát zelenou, a to jak v syté verzi na keramických obkladech, tak ve světlé, až mentolové užité na nábytku.

Logicky, nejstřídměji působí ložnice zařízená už jen v kombinaci bílé a šedé, jíž doplnila architektka podlahou z masivního dřeva získaného z recyklací z demolice.

Hezkým nápadem je pak povrch šedých betonových zdí nesoucí stopy po dřevěném bednění. V koupelně pak šedou nahradila černá a bílý kámen zpestřuje kresba v téže barvě.

Svým způsobem obývacímu pokoji se nejvíce blíží pokoj dětský, jenž si z principu svého účelu vyžádal rovněž živé barvy a zábavná řešení.

Architektka už svými minulými pracemi dokázala, že se nebojí sytých výrazných barev a že si s nimi v prostředí moderního interiéru ví rady. Tento byt, jehož proměnu nazvala Apartamento Karine Vilas Boas, pak ukazuje, jakým způsobem zachází s výraznými solitéry a jak pro ně komponuje pozadí, na němž mají možnost plně vyniknout.