Test Volkswagenu Arteon Shooting Brake: Elegán s batohem

Arteon po faceliftu přijel v loňském roce nejen s novým designem exteriéru a odlišnými prvky uvnitř, ale poprvé i jako stylové kombi.

Jakožto fanouškovi grand tourerů a cestování na dlouhé trasy se mi tohle auto zamlouvá, protože je placaté, poměrně luxusní a můžete ho mít s až 320k motorem a pohonem všech kol. Na papíře ideální nabídka – a na týden s ním jsem se opravdu těšil, třebaže mě čekal „pouze“ dvousetkoňový turbodiesel a předokolka. A jako naschvál taky hromady sněhu a teploty hluboko pod bodem mrazu.

Arteon se mi v obou svých karosářských verzích opravdu líbí. Zamračená příď, která své světlomety schovává do masky chladiče, výborně ladí s černou barvou, podpořenou černými 20” koly a zatmavenými zadními okny. Tohle auto je temné jako sama noc, ale vážně mu to sluší.

Vzadu temnotu trochu narušují světla se segmenty, které jsou červené, i když nesvítí. To je trochu škoda, šedé plochy, které by zčervenaly až při rozsvícení, by nemusely být na škodu přinejmenším jako příplatek; drtivá většina barev v nabídce arteonu jsou odstíny šedé.

Přesto jsou lampy po modernizaci hezké a obdélníky uvnitř nápadně připomínají tzv. Surface LED, které firma Varroc představila před třemi lety v Ostravě.

Otvírám dveře s bezrámovým oknem a zapadám do sedačky s výrazným bočním vedením a pevnou hlavovou opěrkou, která je jedním z prvků výbavy R-Line. Bohužel chybí ventilace, což u auta za 1,5 milionu korun trochu zamrzí, ale tenhle týden stejně budu využívat spíš vyhřívání.

Palubní deska s výdechy ventilace nad centrálním displejem je tak nějak starosvětsky elegantní a v kombinaci s ambientním osvětlením se mi tu sedí vážně dobře. Systém v centrálním displeji je známý, funguje dobře a rychle, ale nějak skvělá dopravní data od vestavěné navigace nečekejte. Na to jsou různé navigační aplikace v mobilu zrcadleném pomocí spolehlivě fungujícího Androidu Auto lepší.

Za zmínku nicméně stojí dotykový ovládací panel ventilace, který po faceliftu nahradil původní fyzická kolečka. Vypadá hezky, nepřehání to s modernou a používá se dobře; je trochu škoda, že ho v rámci modernizace nedostala taky Škoda Kodiaq.

Po stránce prostoru není co vytknout, arteon je poměrně velké auto, takže i na zadních sedačkách a v kufru je spousta místa. Snad jen poněkud utopená zadní lavice oproti dveřním otvorům může leckomu působit obtíže při vystupování, tím spíš, když je tohle auto tak nízko. Cestující vzadu ale aspoň mají vlastní zónu klimatizace a vnější místa jsou vyhřívaná.

V testovacím týdnu mě čekala cesta z Prahy do Jeseníků, což se jeví jako ideální příležitost vyzkoušet arteon na delší trase. Výplň předních sedadel sice je trochu tvrdší, ale ukázalo se, že to není na škodu dlouhé trase. Dokonce tu je i masážní funkce, a příjemná, byť základní s velmi malým počtem vzduchových polštářků.

Cesta do Jeseníků vede nejdříve po dálnici, kde jsem zkoušel zejména chování arteonu ve vyšších rychlostech. V těch běžných pro české dálnice je vůz díky své nízké a dlouhé karoserii sebejistý a stabilní, byť ve srovnání s takovým Renaultem Talisman nebo Opelem Insignia o něco méně.

Výkonu má také dost a dost pro efektivní zrychlení a díky absenci pohonu všech kol je překvapivě úsporný – hodně svižnou jízdou mám průměr 7 litrů, když jedu zvolna, není problém vidět 5,7 l/100 km. Chybějící čtyřkolka přitom nebyla problémem ani s tou (relativní) spoustou sněhu, který, jak vidno i z fotografií, v době mého testu Česko pokrýval.

Arteon slušně zvládá i zatáčky; není to samozřejmě sporťák, ale nízká stavba karoserie má něco do sebe. Zadní náprava je ovšem poměrně citlivá na tlak vzduchu v pneumatikách – když byl na jedné straně příliš nízký, byla na výjezdu z pomalejších utažených oblouků trochu nejistá, dokud jsem kolo nedohustil na správnou hodnotu.

Podvozek je slušně pohodlný a zároveň sebejistý, plynule nastavitelná tuhost tlumičů je příjemná, protože můžu hledat to správné místo pro každou silnici. Většinou jezdím těsně pod bodem Sport, ale v jakémkoliv nastavení si vůz dobře hlídá pohyby kol i na vážně rozbitých silnicích.

Základní LED světlomety vypadají v noci lépe, než ty lepší s dlouhými „vousy“ svítících pásků v masce chladiče, ale jejich funkci můžu označit jen za slabší průměr. I přes přítomnou autonivelaci se dají seřídit šroubovákem pod kapotou – naštěstí, protože se sériovým nastavením bych v noci neviděl, kam jedu – ale těsně pod tzv. cut-off line na vzdálenějším konci světelného kuželu „potkávaček“ není dost světla. Automatické přepínání dálkových světel ale funguje hezky.

Zbývá jen dodat, že dvousetkoňový motor pod kapotou je výborně utlumen, dokud nezvednete kapotu, a že arteon s ním je rozhodně jeden z nejlepších volkswagenů v současné nabídce. A kdyby měl světlomety s technologií LED Matrix, ještě o stovku koní víc a pohon všech kol, bez ostychu bych ho pasoval na krále, když osmiválcový touareg trůn loni vyklidil.