Test Renaultu Talisman po faceliftu: Příjemný cestovatel

Na modernizovaný talisman se silným vznětovým motorem jsem se vážně těšil. Mám rád velká, komfortní a placatá auta s vysokým výkonem, protože rád jezdím dlouhé trasy – a talismanu jsem rád dal druhou šanci, neboť automobilka měla při faceliftu příležitost opravit nedostatky, které nebyly u první inkarnace zanedbatelné.

Po modernizaci zbylo v nabídce jen dieselové kombi, vůz uvedený na trhu v roce 2015 tedy velmi pravděpodobně kroutí svoji poslední štaci.

Tedy, co je nového? Zvenčí nic moc, takže design opět hodnotím zdviženým palcem. Je tu výraznější maska chladiče a nová světla na obou koncích auta. Ta vzadu dostala párové mlhovky, větší jednolitou červenou plochu a nový světelný podpis.

Větší změny se odehrály v kabině. Na středové konzoli vidím na výšku orientovaný displej s novým infotainmentem, který je známý např. z clia, capturu nebo zoe. A s příplatkovým paketem poloautonomní jízdy Easy Pilot tu je i celoplošný displej jako přístrojový štít, který je možné si nastavit do několika režimů zobrazení a který reaguje i na nastavení ambientního osvětlení.

Testovaný kousek je ve verzi Initiale Paris – české zastoupení Renaultu při modernizaci radikálně osekalo nabídku, v níž zbyly jen bohaté výbavy Intens a Initiale Paris se vznětovým dvoulitrem, takže základní cena vozu vypadá na první pohled dost vysoká – což znamená možnost světle béžového čalounění.

To je i na části palubní desky, a na dveřích dokonce s prošíváním, takže interiér působí velmi luxusně. A když si položíte mobil do schránky pod středovou konzolí – ta je mimochodem také přepracovaná – uvidíte v jeho zhasnutém displeji zrcadlené jméno vozu. Úžasný detail, který dojem z auta pozvedá o další kousek, navíc když se i barva tohoto nápisu mění s barvou ambientního osvětlení.

Initiale Paris také znamená komfortnější sedačky s masážní funkcí a ventilací, které jsou čalouněné kůží Nappa a tak akorát velké, aby byly pohodlné a i slušně držely tělo v zatáčkách. Talisman prostě dělá všechno pro to, abyste se na palubě cítili co nejlépe – a opravdu se mu to daří.

Pomáhá i fakt, že všude v autě je ohromné množství místa – vpředu, vzadu i v zavazadelníku, který navíc má z podlahy výklopnou přepážku a pod ní ještě dojezdovou rezervu. Zároveň si díky dobré sedačce nepřijdu, že by mi to auto bylo velké; je „jen“ příjemně prostorné.

Dvousetkoňový turbodiesel pod kapotou pohání přední kola přes šestistupňovou dvouspojku, jejíž elektronický mozek na rozdíl od minulé zkušenosti nedává tak velký prostor pro kritiku. a i když tomu papírové zrychlení na stovku okolo 9 sekund zrovna nenapovídá, talisman je s ním příjemně svižný.

Není to samozřejmě konkurence pro šesti- nebo osmiválcová BMW, ale mocné šlápnutí na plyn znamená příjemně silný zátah. A to i ve vyšších rychlostech.

Jak záhy zjišťuji, talisman je totiž na dlouhé svižné přesuny perfektní – nikoliv nepodobně modernizovanému Opelu Insignia a mnohem víc než třeba takový Volkswagen Arteon. V dálničních rychlostech je krásně stabilní a dovedu si představit v něm rychle překonat půlku Evropy.

A to navzdory tomu, že podobně jako před faceliftem podvozek funguje jen v režimu Sport. V něm totiž tvrdost podvozku – snad by proti ní pomohla o palec menší kola, ale nic takového ve verzi Initiale Paris není k mání, nebo snížení tlaku v pneumatikách o dvě desetinky baru – odpovídá ovladatelnosti, která je výborná. V ostatních režimech je podvozek tvrdý taky, drncá a zároveň se třese a je nejistý.

Ve Sportu je ale všechno v pořádku a třebaže tvrdost může být pro někoho zklamáním, mně se s talismanem takhle jezdí velmi dobře. On navíc velmi pěkně drží v zatáčkách, v nichž systém natáčení zadní nápravy 4Control funguje stejně dobře jako dřív. Ve vyšších rychlostech natáčí zadní kola stejným směrem jako přední, takže zvyšuje směrovou stabilitu vozu, v nízkých je naopak natáčí proti směru jízdy, a tedy zlepšuje hbitost v zatáčkách.

Vzhledem k tomu, že je talisman francouzské auto a Francouzi mají – nebo aspoň před pár lety měli – v oblibě velký dojezd na jedno natankování stejně, jako Češi milují veliký kufr, mě zarazila poměrně malá nádrž. Po rozsvícení kontrolky rezervy jsem natankoval 30 litrů a displej ukazoval, že je nádrž téměř plná.

Možná to je snaha uspořit hmotnost do normovaných testů spotřeby, nicméně ve srovnání s již zmíněnou insignií, která z Prahy otočí Mnichov na plný plyn a ručička palivoměru jí zůstane ještě notný kus nad rezervou, to může být poněkud nevýhoda. Spotřeba talismanu přitom není nijak vysoká – průměr 7,4 l/100 km mým svižným stylem jízdy zejména v kopcovitých úsecích je v pořádku.

Závěrem pochválím už jen slušně fungující světla s ostřikovači a vzpomenu, že týden s talismanem byl vážně příjemný. Jenže když tak sedím nad virtuálním papírem a přemýšlím, jestli bych si talisman za těch 1,3 milionu koupil, nemůžu se zbavit dojmu, že onen Opel Insignia – nejbližší a citelně levnější konkurent po stránce zaměření, prostoru i jízdních schopností – mi navzdory 4Controlu a mnohem pohodlnějším sedačkám talismanu na dlouhé cestování pasoval přeci jen o trochu víc.