Test BMW Z4 sDrive20i: Stroj na radost

Zatímco u většiny aut mám nejradši verze s nejobjemnějším motorem, nebo alespoň s nejobjemnějším v rámci civilních variant, a všechna má auta, která jsem kdy kupoval za vlastní peníze, byla tomuto pravidlu věrná, v případě BMW Z4 jsem se těšil na základ nabídky. A to z jednoho prostého důvodu – má manuální převodovku. V autě pro radost ji prostě potřebuji.

Tím spíš, když tím autem je kabriolet. Vždycky má horší aerodynamiku a většinou i torzní tuhost než auto s pevnou střechou, takže v něm nebudu atakovat rekordní časy závodních tratí, i kdybych na něco takového uměl dost dobře řídit. A v takovém případě nevadí, že řazení není otázkou 100 milisekund – v křižníku, který umí jezdit jen rovně, chci klasický automat s hydroměničem, a v roadsteru zase manuál.

A proto s nadšením sedám do šedivé Z4 v šedivém říjnovém dni, pořádně se balím do šály a čepice – a stahuji střechu. Sedačka hřeje příjemně a auto rychle a silně topí, a díky mrňavému interiéru dovnitř moc nefouká. Co víc si přát?

Někteří budou ohrnovat nos nad jejím vzhledem – v pořádku, každý má právo na svůj názor. Ty široké ledvinky, a trochu i zadní světla, mi ale připomínají mé nejoblíbenější BMW, model Z8. A díky M-paketu působí nárazník hezky agresivně, třebaže čtyřválec za ním dává jen necelé dvě stovky koní.

Na nástup či výstup potřebujete spoustu místa vedle auta, neboť je třeba dlouhé dveře otevřít hodně do široka. Do kufru se ale dva lidi sbalí na víkend víc než snadno a střecha zabírá tak málo místa, že tu může být i průvlak na dlouhé předměty. Proč se u BMW rozhodli, že je v takovémto autě potřeba, si nejsem jistý, ale je tu.

Ovládací prvky interiéru jsou totožné se všemi ostatními novými BMW; tohle auto sice sdílí technický základ s Toyotou Supra, ale protože má na volantu to „správné“ logo, inženýři mu nedali stará, nýbrž nejmodernější tlačítka a ovladače. Vypadá to hezky a moderně, ale bohužel to znamená taky nový a ne tak příjemný ovladač iDrive, jako třeba v konstrukčně starší X3.

Že chybí navigace, je vina konfigurace konkrétního kusu. Analogový přístrojový štít je hezky čitelný, ale chtěl bych v palubním počítači teploměr oleje radši než několik různých verzí zobrazení spotřeby, která mě vůbec nezajímá (ale pokud vás ano, vězte, že svižný testovací týden znamenal rovných 9 l/100 km).

Z4 mě baví, i když s ní jezdím po městě. Není nějak extra hlučná, ale trochu slyšet je, a hlavně i v jednociferných teplotách jezdím bez střechy, na což lidé na chodnících, zabalení v zimních kabátech, docela hledí. Podvozek je dost tuhý a trochu se mnou třese, takže se snažím vyhýbat propadlým kanálům a obdobným laskominám pražských ulic.

A těším se na víkend, kdy vyrazím na chalupu – a zároveň mám trochu obavy, jestli michelinky Pilot Super Sport tu cestu zvládnou. Přeci jen je konec října, každou chvíli prší a v kopcích je námraza reálným rizikem.

Cestou však bojuji pouze s deštěm – odvádění vody pneumatikám vážně nejde. A všímám si poměrně dobrých světlometů s technologií LED Matrix, které noční jízdu podstatně zpříjemňují. Jen na vzdálenost vyšších stovek metrů nevidí dobře horní obrysová světla nákladních aut.

První ochutnávka klikatých okresek je velmi opatrná kvůli všudypřítomné zvěři i zlověstně vypadající sněhové vločce u palubního teploměru. I tak jede Z4 opravdu krásně – řízení je rychlé a velmi přesné, reakce auta na plynový pedál taky, a protože sedím těsně u zadní nápravy, skrz sedačku vnímám každý náznak přicházejícího přetáčivého smyku.

Kdykoliv to trochu přeženete, jako první putuje ven záď, což je snadné díky rychlému řízení zkorigovat. Ani zdaleka ale podvozek není kousavý, jako v případě šestiválcové supry. Je mnohem pohodlnější a méně háklivý na nekvalitní povrch silnice.

Jedním dechem je ale třeba dodat, že se mu na nekvalitních silnicích nelíbí. Třese se mnou měrou až nepříjemnou a trochu podrývá důvěru, kterou jsem si v něj budoval na hezkých silnicích. Dojem z jízdy to poněkud sráží, což je škoda – třeba taková Mazda MX-5, která je znatelně levnější, ničím takovým netrpí.

Z4 je nicméně hezky vyvážená, nic mě netahá za volant – jinými slovy, opět si ověřuji, že zadní náprava je ta správná k pohánění auta. Ať už sama, či kdyby byla ta upřednostňovaná v systému pohonu všech kol.

Cestou zpátky do Prahy už neprší, teplota je akceptovatelná, takže volím trasu vážně klikatou. Stahuji střechu, před zatáčkami nechávám poodjet autobus, který jsem o chvilku dříve dohnal, nastavuji sportovní režim a šlapu na plyn.

Pod plynem dokáže Z4 být opravdu přetáčivá a jak já, tak elektronika máme dost práce ji udržet v přímém směru. Nemůžu dupat po plynu jak opice, musím s autem pracovat jemně, ale Z4 mě za to dokáže odměnit – zadní náprava pomůže krásně vykroužit zatáčku.

Škoda jen, že má motor, který kvůli nastavení turbodmychadla umře notný kus pod omezovačem otáček a nemá moc smysl jej vytáčet. A taky, že řadicí páka nemá úplně dokonalý chod a sem tam cítím podivný odpor, a že převodovka má tak dlouhé kvalty, že mimo dálnici stačí první čtyři na hodně svižnou jízdu.

Sportovní režim znamená i automatické meziplyny při podřazování, ovšem je možné je vypnout, pokud by vám neseděly. Pár chvil poté, co jsem to udělal, zjišťuji, že pravou nohou můžu meziplyny sázet krásně i já, který je moc neumím. A že když zapnu v tomto módu tempomat, automatické meziplyny se vrátí, aby bylo řazení hladší.

V polovině naplánované trasy uhýbám doprava, abych si zatáček užil ještě víc – a ze zhruba třech stovek kilometrů tak víc než polovinu ujedu bez střechy a s obrovským úsměvem na tváři.

A právě tohle asi nejlépe Z4 vystihuje. Není to ostrý okreskový stroj, ani velký a pohodlný grand tourer, nýbrž auto, které mě baví tak moc, že po stovkách zatáček si jich ještě dalších pár stovek dobrovolně přidám, i když si v kufru vezu od maminky kachnu se zelím a utopence.

Je to prostě vstupenka do vlastního kousku ráje, který mám pořád na dosah ruky – stačí stáhnout střechu a jezdit přírodou. Ano, chtěl bych lepší podvozek a atmosférický šestiválec místo turbené „čtyřky“, ale i přes to je Z4 nejen auto pro radost – je to auto, které tu radost aktivně vytváří.