Nabíjecí, nebo klasický hybrid? Test Toyoty RAV4 dvakrát jinak

Když jsem před více než dvěma lety poprvé seděl za volantem páté generace Toyoty RAV4 ve Španělsku, plug-in hybridní varianta ještě neexistovala.

Do nabídky přišla až koncem roku 2020 v rámci dílčí modernizace a do mých rukou se dostala v roce následujícím, tedy letošním – pár měsíců poté, co jsem strávil týden s tzv. full-hybridem.

Jaké jsou mezi auty rozdíly a které je lepší? Na to se pokusím odpovědět v následujících řádcích.

„Ravka“ zůstává na silnici nezaměnitelná svým vzhledem, zepředu připomínajícím stormtroopera z Hvězdných válek, a to ve všech svých variantách. Pořád se mi vážně líbí ze všech stran; působí, že ji jen tak něco nerozhodí, že ji můžu vzít i mimo asfalt a že tam zvládne vše, na co namířím její příď.

Stejně tak interiér působí příjemně bytelně ve všech svých ovládacích prvcích. Zbytečnou ergonomickou chybou jsou titěrná tlačítka na panelu klimatizace i po stranách displeje – špatně se za jízdy trefují. Na druhou stranu, kvituji tlačítko pro zapínání a vypínání aktivního vedení v jízdních pruzích na volantu. Sem totiž patří.

Toyota se v interiéru špičkově vybavených kousků, kterými jezdím, zbavila kolébkových přepínačů vyhřívání sedaček a místo nich tu jsou běžnější tlačítka. Líbí se mi tak akorát silná ventilace předních sedadel, naopak infotainment je v dnešní době ve srovnání s konkurencí už poněkud zastaralý jak designem, tak i rozlišením displeje.

Dobře nicméně zvládá zrcadlení telefonu pomocí Androidu Auto, a to i ve verzi bez vestavěné navigace, kterou zkouším ve full-hybridu. Dražší plug-in hybrid navigaci má, ovšem ta si neporadí s mým požadavkem na vyhledání nabíjecích stanic.

Po stránce prostornosti či pohodlí sedaček není ani jedné „ravce“ co vytknout – místa je tu dost po všech stránkách, včetně zavazadelníku plug-in hybridní varianty. Ten se sice oproti hybridu zmenšil z 580 na 520 litrů základního objemu, ale téměř všechen rozdíl je pod podlahou.

Téměř proto, že ta podlaha je u plug-in hybridu o kousek výš, a taky člověk většinou vozí nabíjecí kabel. Jeho objem ale bude hrát roli až v případě, kdy budete chtít kufr naplnit do posledního místečka.

Při jízdě už ovšem rozdíly v autech jsou. Hlavně samozřejmě v pohonu – technicky je to stejná „elektro-čtyřkolka“, tedy že zadní kola jsou poháněna pouze elektricky, ale výkon je jinak rozložen. Plug-in hybridní verze má silnější spalovací motor (185 koní oproti 178 hybridu) a přední elektromotor (182 koní oproti 120 hybridu), ale o chloupek slabší zadní elektromotor (54 koní oproti 60 hybridu).

Dominance přední nápravy je tedy při jízdě znát o chloupek silněji, ovšem obě verze se rozjíždí primárně na elektřinu a záběrem na všechna čtyři kola, takže na asfaltu i mimo něj mám dostatek jistoty. Silnější plug-in hybrid je samozřejmě citelně svižnější – na stovce je za 6 sekund, o 2,1 s rychleji než full-hybrid.

Jeho baterie má kapacitu 18,1 kWh, což je mezi plug-in hybridy poměrně hodně. Teoreticky má být schopen na ni ujet 75 kilometrů v kombinovaném režimu, reálně se povede většinou něco okolo padesáti.

Bohužel, má jen 6,6kW palubní nabíječku, takže nabíjení je vždycky otázka víc než dvou hodin, a tedy se plug-in hybrid hodí jen máte-li možnost nabíjet doma přes noc – i kdyby jen ze standardní 230V zásuvky. Během normálního nákupu se totiž baterie nabít nestihne – museli byste k němu přihodit ještě třeba kino.

Rozdíl je samozřejmě také ve spotřebě benzínu. Zatímco hybrid mým svižným stylem jízdy potřebuje 8,3 l na 100 km, jak jsem zjistil během zhruba osmisetkilometrového testování, u plug-in hybridu jsem dosáhl spotřeby jen 6,7 l/100 km na zhruba 700 ujetých kilometrech. Z toho jsem dvakrát nabil baterii z nuly do plna, a tedy ujel odhadem 90-100 km na takto nabitou elektřinu; nemám možnost nabíjet doma každou noc.

Pokud ovšem každou noc nabíjet budete, díky velké kapacitě baterie lze snížit spotřebu benzínu v podstatě až k nule, podle toho, kolik toho za den najezdíte. Moje číslo je 6,7 l/100 km i proto, že jsem jednou zkoušel nabít baterii spalovacím motorem při jízdě, když v nádrži už zbývalo poměrně málo benzínu.

Chtěl jsem zkusit, jestli se tento režim nabíjení baterie vypne, když dojezd na benzín spadne na nulu – a nestalo se tak. Vyprázdnit nádrž do sucha se mi nicméně nepodařilo, ale s nulovým dojezdem na benzín jsem v tomto režimu ujel okolo dvaceti kilometrů.

Zajímavostí plug-in hybridu je ukazatel stavu nabití baterie. Všimněte si modré části v jeho dolní čtvrtině – ta ukazuje, kolik kapacity si systém nechává pro hybridní jízdu a pohon všech kol. Dostat ručičku úplně na nulu v podstatě není možné, už v začátku modrého pole vůz nedovolí přepnout do režimu čistě elektrické jízdy.

Obě auta jsou vybavena adaptivním tempomatem s aktivním vedením v jízdním pruhu. Tempomat funguje dobře u obou aut, ovšem vedení v jízdním pruhu u hybridu často jemně kličkuje v rámci svého pruhu doleva a doprava. Dělá to i na dálnici a není to příliš příjemné. U plug-in hybridu naopak funguje velmi dobře a poradí si i se žlutými čarami v opravovaných úsecích dálnic.

Kde rozdíl bohužel není, jsou světlomety. Dokud kolem není žádné jiné auto, fungují krásně, světla je hodně a na vozovce rovnoměrně. Když ovšem kamera v čelním skle spatří nějaké jiné auto, automatická nivelace stáhne světelný kužel nesmírně nízko – tak moc, že v podstatě nevidím, kam jedu.

Obejít to seřizovacími šrouby světlometů pod kapotou nelze, protože jsem tam žádné šroubovákem snadno použitelné nenašel. A automatická dálková světla se pozdě rozsvěcují a někdy, zejména v lehké mlze nebo na dálnici, pozdě zhasínají, takže je většinou lepší vzít „dálky“ do vlastních rukou.

V případě hybridu je blízkým konkurentem Honda CR-V, která dokáže jezdit bez problému pod šest litrů a je i praktičtější co do přepravy rodiny, ovšem zvuk jejího motoru a také infotainment jsou trochu otravnější. Plug-in hybrid má zase rivala třeba v Hyundai Tucson Plug-in, který oproti RAV4 nabídne menší dojezd na elektřinu, ale zaujme luxusnějším dojmem v kabině, pár chytrými vychytávkami a velmi odvážným designem.

S „ravkou“ nicméně v žádném případě neuděláte chybu, vyjma světel jsou obě její elektrifikované verze příjemné. Plug-in hybrid bych do své garáže zvolil radši pro jeho vyšší výkon a nižší, potenciálně téměř nulovou spotřebu benzínu.