Hlavní obsah
Pilíř z bývalého mostu uhelné železniční vlečky přes Radbuzu. Foto: Vratislav Konečný

Ze Stodu kolem neobvyklého říčního srubu na muří noze do kláštera v Chotěšově

Jako hobití příbytek vypadá malý srub nedaleko jezu Pančava. Stojí na zbytku mostního pilíře uprostřed Radbuzy pod Stodem.

Pilíř z bývalého mostu uhelné železniční vlečky přes Radbuzu. Foto: Vratislav Konečný
Ze Stodu kolem neobvyklého říčního srubu na muří noze do kláštera v Chotěšově

Postavila si ho zhruba před 20 lety omladina z nedalekého Chotěšova. Z mostu zbyl jen kamenný nájezd a pilíř, na němž stojí. Do chaty, jež patřila k osadě Údolí bobrů, šlo vstoupit pomocí lanovky. Teď byste potřebovali žebřík, ale je to soukromý majetek, takže čenichání je zapovězeno.

Bývala tu uhelná vlečka

K jezu vede cesta ze Stodu do Chotěšova, místy asfaltová, jinak s přírodním povrchem. Podél vody je to nádherná, asi 4 kilometry dlouhá projížďka/procházka. V krajině málokdy někoho potkáte, nad pančavským jezem se skvěle koupe. Jez je bez propusti vysoký asi 2,5 metru. Nyní je tu hodně vody, takže se dá na lodi sjet i náhonem vlevo.

Jez Pančava

Foto: Vratislav Konečný

Most byl vlečkovou spojkou mezi Stodem, ve kterém najdete i připomínku, že tu nocoval v roce 1799 ruský vojevůdce A. V. Suvorov, a doly v Mantově. Černouhelné doly vlastnila hrabata ze Schönbornu a Waldsteinu, dolovalo se tu od počátku 19. století.

Dalším vlastníkem byl doktor D. H. Lindheim, který provozoval doly na Nýřansku. Dvě vyhloubené jámy pojmenoval svými jmény – Dittrich a Hermann. Doly skoupila společnost Mantovské těžařstvo v roce 1863, jámy se prohloubily na 166 metrů. K přepravě postavili kolejovou vlečku.

Dům, ve kterém ve Stodu bydlel generál Suvorov.

Foto: Vratislav Konečný

Nakonec přišlo v roce 1889 otevření slavného dolu Austria a v Mantově postavili koksovnu a briketárnu. Dráha sloužila k odvozu do Stodu, důl, zvaný také Metálka, zavřeli v roce 1920, a most byl stržen v roce 1953.

Těžce zkoušený klášter

Po hezkém vykoupání v řece, kde žijí bobři, vydry, mnoho ryb a vodních ptáků, je to již kousek do Chotěšova. Cesta vede lesní pěšinou, občas je nutné plácnout dotěrný hmyz, určitě se vyplatí repelent.

Klášter v Chotěšově

Foto: Vratislav Konečný

Pod chotěšovský klášter to trvá asi 20 minut pěšmo, těsně před výlezem z lesa stojí po pravé straně velký kamenný pomník, připomínající padlé ve Velké válce. Letopočet je málo čitelný (1914 až 1918) a na kameni je bílou barvou napsáno několik jmen. Vynoříte se pod monumentálním chotěšovským klášterem, který má velmi pohnutou historii.

Klášterní fresky

Foto: Vratislav Konečný

Premonstrátský ženský klášter pro sestry z Doksan založil v letech 1202–1210 blahoslavený Hroznata. Jako všechny církevní objekty i chotěšovský klášter utrpěl za nepřátelských nájezdů, vždycky ho ale obnovili. Zrušil ho v reformátorském zápalu císař Josef II. Komunita byla však v roce 1822 obnovena.

Určitě stojí za to se podívat dovnitř, dlouho pustošený areál se pozvolna vrací do provozuschopného stavu. Do roku 1938 tu sídlil dívčí penzionát a za války zde ubytovali totálně nasazené ženy. Po válce ho převzala československá armáda, v roce 1961 tu kroutil část základní služby Karel Kryl.

V roce 2004 byl klášter zařazen na seznam 100 nejohroženějších památek světa. Jeho prostory jsou známé z řady filmů: točili se zde Borgiové, Žert, Dobrodružství kriminalistiky, Andělská tvář…

Interiéry jsou zatím převážně holé, ale pořádá se zde mnoho výstav a kulturních akcí. Chloubou kláštera je zrestaurovaná nástropní freska Sen Jákobův od Františka Julia Luxe.

Letní tipy na výlety
  • A když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků