Valdštejnové v Duchcově znamenitě doplňují legendárního Casanovu

Ve svém autobiografickém díle Dějiny mého života líčí velmi podrobně svá milostná dobrodružství, která ho uvedla na výsluní excelentního dobyvatele ženských srdcí.

Setkal se s mnoha nejvýznačnějšími osobnostmi své doby, volnomyšlenkáři, ale pro změny neměl moc pochopení, zůstával uvězněn ve své době, která se začala přežívat. Jeho nepokojný duch prostupuje celým zámkem, dožene vás i v místním muzeu. Ale zámek není jen Casanova, jehož hrob byl zapomenut a neví se, kde je ve městě pohřben. Pamětní deska je upevněna na zdi kaple svaté Barbory.

Zámek stojí ve městě na okraji bývalého rozsáhlého parku, jeho část ukrojila těžba uhlí. Zmizel i valdštejnský barokní špitál, který vyhodili v roce 1958 nesmyslně do povětří.

Nakonec se dobývání zastavilo, jen tak tak se podařilo zachránit unikátní špitální fresku Nanebevzetí Panny Marie od Václava Vavřince Reinera, pro niž se podařilo v parku v letech 1973-1978 zbudovat železobetonový pavilón.

Klasicistní zámek v centru města má základ v renesančním objektu ze 16. století. Otevírá se do parku, směrem do města se nachází zadní trakt, jímž se do objektu vstupuje.

Původně tu ale stál lobkovický hrad, s přestavbami začali až Valdštejnové. Nejprve přišla barokní přestavba, posléze probíhaly další úpravy. Valdštejnové zde sídlili až do roku 1921, kdy byli donuceni novou republikou za pozemkové reformy majetek prodat státu. Po prodeji odsud odvezli mobiliář na další svá sídla.

V roce 1945 kostel na náměstí, který na zámek navazuje, vypálila Rudá armáda a zničila tak cenné obrazy a veškerý inventář. Zničeny byly Reinerovy obrazy, sochy Matyáše Bernarda Brauna. O bohatství kostela svědčí staré fotografie.

Byli to právě Valdštejnové, kdo se zasloužil o rozkvět regionu. Samozřejmě z toho měli zisky, zároveň ale dali místním práci, zajistili spojení Podkrušnohoří se zbytkem země.

Právě život posledních majitelů, jejich vkus a moderní život otevírá nedávno zpřístupněné patro devíti pokojů zakončené skvostným grafickým kabinetem. Procházíte místnostmi, které nepůsobí muzejním dojmem, jaký občas máme z jiných objektů.

Tady žili a bydleli Jiří Vilém z Valdštejna s chotí Antonií Pascalinou Metternichovou, vnučkou známého rakouského kancléře. Jsou zařízeny podle soupisu mobiliáře z roku 1888. Dozvíte se o spletitých osudech Jindřicha Viléma, člena duchcovsko-litomyšlské rodové větve.

Po jeho smrti se táhl soudní spor o majetek, lahůdka pro tehdejší bulvární rubriky. Obrovskou roli zde hrál alkohol. Synovec Jiřího zemřel v 25 letech v roce 1901. Následně panství spravovala až do roku 1921 mnichovohradišťská větev, poté stát.

Grafický kabinet, jímž prohlídka nové instalace končí, představuje na 300 rytin, portrétní, krajinářské, lovecké, bitevní, zkrátka jakoby vytržené listy z obrovské encyklopedie zarámované jeden vedle druhého.

I další prohlídková trasa vás zavede mezi Valdštejny, tentokráte hlouběji do historie rodu.

Mimořádný je i okruh s expozicí Okouzlení antikou, kde v osmi sálech uvidíte na 150 odlitků známých i méně známých antických soch. Připomenou i antické divadelní představení v zámeckém divadle. Biliardové křídlo předvádí bohatou barokní a rokokovou výmalbu.

Duchcovský zámek byl ve valdštejnské době hodně navázán na blízké lázně v Teplicích. Scházely se tu významné osobnosti: například Goethe, Schiller, Beethoven, Chopin, na panství hostili majitelé přední představitele aristokracie i světa byznysu. Častá byla divadelní představení, pastýřské hry, plesy, koncerty. Mnohé se odehrávalo v kdysi ojedinělém parku, zprvu francouzském se symetrií, později krajinářském anglickém.

Zámek spravuje Národní památkový ústav, cílem je vrátit památku do stavu důstojného historického sídla, což se zdárně daří.

Duchcov byl za minulého režimu spojován hlavně s dějištěm střelby do stávkujících v roce 1931, s důrazem na krutost kapitalistů za masarykovské první republiky. Další věcí bylo dobývání co největšího množství uhlí pro podkrušnohorské elektrárny.

Zámek určitě stojí zá návštěvu, ve městě najdete několik pozoruhodných staveb. Některé ovšem i v katastrofálním stavu.