Ruiny Ronova jako ideální místo pro opékání buřtů

Ronov je pořádný kopec v Ralské vrchovině, tyčí se do výše 552 metrů nad mořem, při jeho zdolávání budete mít dojem, že stoupáte ze samotného mořského dna. Je to nepřehlédnutelný čedičový vrch, ať se k němu blížíte z kterékoli strany s úmyslem vystoupit, pořád je to v závěru zadýchávací krpál.

Značené cesty vedou z Blíževedel, tady se zpočátku tváří, že to bude nějaká brnkačka, abyste zjistili, jak zdání klame. Z Kravař je to stále do kopce, zpočátku povlovným terénem, jenže o kus dál se cesty sbíhají a konec zdá se být v nedohlednu.

Kdo sem nechal šutry za účelem obydlí i útočištným nanosit, není známo. Území patřilo Ronovcům, odtud i jeho jméno. Z Ronova pocházel i rod Berků, takže i ti stojí za vznikem hradu. Bratři Berkové, o jejichž skalním sídle je první písemná zmínka z roku 1427, tedy za husitských válek, nechali vystavět jednoduchý hrad, možná měl jen jednu obytnou věž.

Další zmínkou je rok 1445, kdy hrad vypálila vojska lužického Šestiměstí. Znamenalo to, že posádka Lužičanům škodila. Hrad znovu obnovil Vilém z Illburka, ale to už hrad přestával vyhovovat jak po stránce bydlení, tak i zásobování. To se neneslo na zádech pár buřtíků a nějaký nápoj, zřejmě se nosila i voda. Studna zde žádná není, to by se kopáči museli prokutat někam do druhohor.

Pan Vilém ještě tedy zdokonalil opevnění, zbytky hradního areálu jsou docela zajímavé, v jedné zdi je řada otvorů svědčících, že tu byly zasunuty trámy nesoucí asi…?  Zříceninově romantická je i hradní brána, zbytky věží a obytných budov. Výhled je nádherný, okolní rybníkatá krajina kolem Holan, o kus dál kopce s pískovcovými skalami vystupujícími z borového lesa.

Když hrad přestal vyhovovat, stala se pro panstvo domovem nejprve tvrz, poté zámek v nedalekých Stvolínkách. Nyní se opravuje, byl v dezolátním stavu. Ronov ještě nějakou dobu udržovali, na začátku 17. století je uváděn jako pustý.

Za třicetileté války sem přitáhli Švédové, před nimiž se tu s majetkem ukryli obyvatelé z okolních vsí. Při honbě za kořistí nedbali rabiáti námahy a co mohli, to ukradli.

A zatímco jsme se pokochali panoramaty, oheň již vesele praská. Jsou tu připraveny opékací klacky, uzenina se rozřezává do oblíbených tvarů a za chvíli se již může konzumovat.

Určitě tu potkáte i několik čtvernožců, kteří dělají na špekáčky psí oči. Jak víme, pejskům nedělá uzenina zrovna dobře, ale odolejte té žalostné němé tváři.

Na hradě krom popela nejsou žádné odpadky, vše si odnášejí návštěvníci s sebou. Je tu i přístřešek, kde se dá přespat, zdejší podširákovina s nebem plným vzdálených objektů je vyhledávaná.

Železniční trať, která do oblasti směřuje, se rekonstruuje, takže se musí využít náhradní autobusová doprava.

V Blíževedlech i v Kravařích jsou dvě asijské prodejny s pestrým sortimentech. Mají i buřty.

Ronov není samozřejmě jedinou buřtopečnou. Na ruinách jich najdete desítky, třeba na Dívčím Kameni, obou Helfenburcích, Kostomlatech, Starém Jičíně, Pravdě, Chlumu-Kozlově, Zubštejnu, však to znáte.