Opuštěný a tajemný hrad Trosky

Na stromech se pohupují poslední zbytky listí, zem už není tak zelená jako před pár týdny a také barevné kvítí dalo s blížícím se koncem roku poslední sbohem. Procházka krajinou připomíná spíš smutnou předzvěst dalších dní, kdy sluneční paprsky zůstanou dobře schovány za těžkými mraky.

Procházíme po asfaltové silnici obklopené stromy a přemýšlíme nad tím, jak toto místo mohlo vypadat na konci 14. století, kdy šlechtic Čeněk z Vartemberka rozhodl o postavení hradu na dvou čedičových vršcích. Nápad a realizace stavby už v jeho době musela mít obrovský ohlas, protože dostat na desítky metrů vysokou skálu těžké kvádry kamenů nebylo jistě lehkým úkolem. Předci si s tím ale poradili a vznikl nedobytný hrad střežící malebnou krajinu.

Zatímco vstupujeme do lesa, kam nás přivádí modrá značka vedoucí z Borku pod Troskami, mizí silueta věží, která doprovází všechny cesty na hrad. Za doprovodu šumění listí procházíme části lesa až na louku pod Troskami, kde nás vítá štěkot rozčíleného psa a vrčení sekačky, která tak vzdáleně připomíná letní měsíce, kdy tudy proudí davy turistů.

Hrad, jemuž někteří přezdívají osmý div světa, má svá tajemství. Asi nejdiskutovanější jsou jeho záhadné chodby, které se údajně rozprostírají pod Troskami. Měly sloužit k nepozorovanému útěku oblehnutého hradu nebo k doplňování zásob.

Ústit mají chodby do nedalekého skalního města Apolena, do kterého v roce 2010 ochranáři zakázali vstup kvůli jeho devastaci. Mimo jiné tam lidé lezli do jeskyně, kde zanechávali vzkazy a ničili tak pískovec. V těchto místech mají být i zavalené chodby do zříceniny.

Zajímavější je záhada ukrytého pokladu, který v hradu prý zanechal Ota mladší z Bergova a jeho násilnický kumpán Jan Městecký z Opočna. Tito dva a jejich tlupa v roce 1415 lstí vnikli do opatovického kláštera, kde pobili a vyhnali mnichy, aby mohli ukrást jakýsi poklad. Ten poté údajně schovali právě zde.

K Otovi mladšímu se váže ještě jedna zajímavost. Jelikož byl příznivcem katolíků, stal se trnem v oku husitů, kteří si na něj posvítili v roce 1424 a hrad oblehli. Síly jim ovšem nestačily, a tak odtáhli s nepořízenou.

V roce 2014 na nás sice nečekají obránci stavení ani pevné nepoškozené hradby, do hradu se přesto nedostaneme, poněvadž sezóna zde končí na konci října. V předhradí potkáváme jediného člověka, jenž natírá okna na zavřené turistické chatě.

Pevná čedičová skála z období třetihor spojená s Pannou při pohledu zpod věže dokonale ukazuje um lidských rukou. Panna ční do výše 57 metrů od nádvoří, protější Baba je o 10 metrů nižší. Pakliže je otevřeno, přitahují tisíce cestovatelů měsíčně. Úchvatný rozhled je nejen na Český ráj, ale i na Ještěd, Krkonoše nebo například na České středohoří.

Náš výhled je momentálně omezenější, a to nejen kvůli zavřené bráně, nýbrž i nepříliš pěknému počasí. Nenecháme si zkazit náladu, stavíme se pro geocachingovou krabičku a pokračujeme prohlídkou okolí. Zastavíme se pod Babou, kde bylo na přelomu tisíciletí vybudováno schodiště, jež na ni umožňuje lepší přístup.

Opuštěné parkoviště pod hradem připomíná westernové městečko, akorát místo slámy se po zemi kutálí listí. Scénu doplňuje zvuk zřejmě vrzající vlajky umístěné na jedné z věží. Kolem prázdných stánků se cesta stáčí k zavřenému hotelu a zřejmě už nefunkčnímu občerstvení, které se pomalu mění v ruiny.

I když jsou dny krátké a na delší výlety to příliš není, od hradu se dá pohodlně za přibližně dvě hodiny dojít až k další frekventované památce kraje, a sice zámku Hrubá Skála. Vypravte se proto po červené značce směrem na Tachov, při jehož průchodu si všimněte udržovaných dřevěných roubených domů, kterým k dokonalosti chybí jen šindelová střecha.

Cesta pokračuje kolem rybníků Želejským údolím a poté na sever průsmykem mezi skalami. Čeká vás asi tříkilometrové monotónní putování tichou krajinou, kde v tomto období nepotkáte ani živáčka. Na konci vyjdete u hřbitova kousek od zámku.

Minout zámek určitě nemůžete, poněvadž zpoza stromů prosvítá stavení postavené okolo roku 1350 Hynkem z Valdštejna na masivní pískovcové skále. Původně gotický hrad prošel úpravami až do renesanční podoby. Mísí se v něm ale i stopy baroka, pseudogotiky a novogotiky. Než vstoupíte po kamenném mostě do zámku, minete vpravo hotel, který mimo sezónu nefunguje, a vlevo kapli.

První branou se dostanete do dalšího hotelu, na který je většina zámku přestavěna, a na nádvoří, jež slouží jako parkoviště. To kazí celkový dojem z opraveného zámku.

Další most přes příkop vede návštěvníky do nitra památky. Pohledem z něj spatříte precizní práci dělníků na hradbách, které doslova sedí na pískovcové skále. Druhé nádvoří zdobí novogotický vstupní portál, ale hlavně vyhlídková věž, která bývá v létě otevřena pro veřejnost.

Výhled na Hruboskalské skalní město je ale i z nádvoří, pokud zrovna není v mlžném oparu. Pak si musíte vystačit se skleněnými arkádami, schodišťovou věží nebo starou kašnou. Klid a ticho opuštěných Trosek zde do sytosti vynahradili hoteloví hosté. Zdejší hotel byl totiž kupodivu plně obsazený.