Březnice byla svědkem tajného sňatku, císařský syn se ženy nezřekl ani výměnou za polský trůn

Do Filipíny se mladý Habsburk zakoukal v Augsburgu, kde pobýval na čas s pantatínkem císařem. V Březnici měla Filipína tetu Kateřinu z Lokšan a jezdila sem dost často na návštěvu. A tady to skolilo Ferdinanda totálně.

Dojížděl na Březnici, jak jen to bylo možné, a po roce se tajně vzali. Odstěhovali se na Křivoklát, dvoru z očí. Za šest let se jim narodily tři děti. Ty porodila Filipína tajně, služebné je po porodu musely odnést před hradní bránu, Filipína se pak mohla odložence ujmout.

Čtyři roky před Filipíninou smrtí (zemřela na chorobu jater 24. dubna 1580) byli manželé legitimně svoji. Když se Ferdinand roku 1567 ujal vlády nad Tyrolskem, odstěhovala se rodina na zámek Ambras u Innsbrucku. Rodina dvakrát usilovala, aby se Filipíny zřekl, dokonce mu nabízeli polský trůn.

Než se to ale na Březnici událo, museli Buzici někdy ve 12. století založit na místě dnešního zámku tvrz, kterou chránil vodní příkop. Z tvrze se vyvinul gotický hrad, později renesanční zámek.

Střídaly se tu rody Zmrzlíků, Malovců z Chýnova, ti objekt doplnili o vnější hradbu s dělovými baštami. Pak přišli Lokšanští a přestavěli sídlo na renesanční zámek, paní Kateřina byla řádnou katoličkou a výtečnou hostitelkou.

Jedním z vlastníků byl Přibík Jeníšek z Újezda, bezohledný kruťas, panství získal za „hubičku“ v roce 1623, držel ho do roku 1651. V roce 1621 se zúčastnil jako královský prokurátor při procesu proti povstalým stavům. Připravoval žaloby a koncipoval spisy a měl velký podíl na konečném rozsudku 27 pánů popravených na Staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621.

Vnukové Kateřiny z Lokšan přišli o majetek, protože vsadili na špatnou kartu a přidali se ke stavovskému povstání. Jeníšek, nabyvatel konfiskátu, přivedl do města jezuity a italské stavitele. Jejich prací je i zámecká kaple.

Zámeckou dominantou je čtyřpatrová průchozí věž, na nádvoří s kašnou se částečně zachovaly arkády. Areál obklopuje pozdně gotické opevnění, ve kterém jsou zabudovány podkovovité bašty. V podzámčí se rozkládá rozsáhlý park se dvěma rybníky.

K dispozici je několik prohlídkových okruhů. Nejhezčí místností je renesanční jídelna, obložená táflováním, pak hodovní sál a kaple, zbrojnice, dále Lokšanská knihovna s renesančním malovaným stropem. Jeden okruh je věnován arcivévodovi Ferdinandu II. Tyrolskému a jeho milence a později ženě Kateřině Welserové.

Při prohlídce též narazíte na zbraně palné i staré české tyčové, které shromáždili další vlastníci panství, Krakovští z Kolowrat. Pállfyové, jímž Březnice patřila až do zabrání státem v roce 1945, jsou připomenuti například jezdeckými trofejemi, byli velkými příznivci dostihů, a také předměty přivezenými z cest po Africe.

V restauraci u zámku výborně vaří. V areálu jsou i kavárna a cukrárna - a také větší bylinková zahrada.

Ve městě, v části Lokšany, je nedávno otevřená a výborně zrestaurovaná synagoga, bývalo tu od roku 1726 židovské ghetto. Zachoval se soubor klasicistních domů. Židovský hřbitov najdete za městem.

Na náměstí stojí kostel sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského. Barokní svatostánek nechal zbudovat Přibík Jeníšek, na kostel navazuje budova bývalé jezuitské koleje. Je tu umístěno infocentrum, Galérie Ludvíka Kuby a expozice Loutkářství na Březnicku.